Krajem sedmizubého hřebenu

Stříbrný hřeben o sedmi hrotech na červeném poli nosili ve svém erbu páni z Boskovic a město Boskovice jej jako znak užívá dosud. A protože Boskovice i jejich okolí mají co nabídnout turistům, ať už se jedná o historické památky i přírodní zajímavosti, zamíříme s tímto tipem na výlet právě sem. Po cestě narazíme na husitské bojovníky či tramvaj na kopci nebo se projdeme židovskou čtvrtí.

17 km / mapa / okres Blansko

Výchozím místem trasy je vlaková zastávka v Doubravici nad Svitavou na železničním koridoru z Brna do České Třebové. Pozor, staví tu jen osobáky, takže to pravděpodobně bude cesta s přestupem v blízkých rychlíkových stanicích (Blansko, Skalice nad Svitavou). Doubravická zastávka se nachází v osadě Klemov, do vlastní Doubravice se nepodíváme, pokud si tedy nechceme kousek zajít – dominantou městyse je původně románský kostel sv. Jana Křtitele a po červené značce se dá dojít k pozůstatkům doubravického hradu. My sice po červené půjdeme, ovšem na druhou stranu, ve směru na Oboru a Malý Chlum, který se objeví ve výhledu, sotva z Klemova vyjdeme o pár metrů výše.

Ve vsi Obora si nelze nevšimnout neobvyklé zvonice přilepené k obytnému domu, střeží ji sv. Jan Nepomucký. U křižovatky pod křížem pak leží smírčí kámen, jenž je prý památkou na dávné zabití zednického mistra tesařem. Oba budovali boskovický chrám sv. Jakuba Staršího, avšak zedníci udělali svou práci jinak, než bylo dohodnuto, trámy připravené tesařem tak byly krátké a na neštěstí bylo zaděláno. Z Obory přejdeme do osady Huť sv. Antonie, kde červenou značku opustíme a vydáme se po silnici k jihu, směrem na Bořitov. Ovšem jen kousek, než se objeví první vyšlapaný vstup do lesíka – ten ukrývá dvě studánky, Klářinu a Pod Stříškou. U druhé jmenované je i posezení, ale za vodu neručím, nezkoušel jsem.

Od studánek brzy vyjdeme na zelené značce. Severním směrem nás dovede k Malému Chlumu, jižním k Velkému Chlumu. Nejprve nabereme směr jižní. Ptáte se proč? Ve svahu Velkého Chlumu totiž rodák z nedalekého Bořitova Stanislav Rolínek vytvořil několik reliéfů a především pozoruhodné sousoší husitských bojovníků – Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého – v nadživotní velikosti. Sousoší i ostatní Rolínkovy výtvory jako Spící dívka nebo Hlava vojáka jsou volně přístupné, vyplatí se sem zajít. Mimochodem Rolínek stál i za čtrnáctimetrovou sochou T. G. Masaryka u Rudky u Kunštátu, byla to prý nejvyšší socha ve střední Evropě. Zůstaly z ní ovšem jen Masarykovy boty, neboť sochu zničili za války nacisté. Rolínek se také podílel na tamní umělé jeskyni, v níž jsou k vidění sochy blanických rytířů.

Ale zpět k Velkému Chlumu, odkud se po zelené zase vrátíme a necháme se jí dovést až k Malému Chlumu, který je paradoxně vyšší a ze kterého kus ukousl již nefungující pískovcový lom. V něm si lze na chvíli sednout a prohlížet si barvy vysoké lomové stěny – a pak se vydat příjemnou cestou na vrchol, kde se už v pravěku rozkládalo opevněné hradiště a dnes tu stojí dřevěná rozhledna. Z ní je jako na dlani kus zvlněného kraje mezi Černou Horou, Letovicemi a Boskovicemi; podmínkou ovšem je, že máte lepší počasí, než se poštěstilo mně. Já viděl v podstatě jen mlhu. POZOR, rozhledna byla na začátku roku 2024 kvůli špatnému technickému stavu uzavřena!

Vrátíme se zpět do lomu, pak ještě kousek po zelené až ke střelnici, odkud se vydáme po neznačené lesní cestě, která nás dovede na silnici mezi Oborou a Jabloňany. Cesta k Jabloňanům po asfaltce možná bude působit trochu dlouze, ovšem zpestří ji jednak výhled na obec, ale také zaparkovaná zničená tramvaj, která měla být zázemím pro vědce u zdejšího paleontologického naleziště. Jabloňany projdeme přes náves s kaplí sv. Cyrila a Metoděje až na samý konec silnice, pak je důležité dobře koukat, kudy vede pěšina ze svahu a kam šlapeme. Po krátkém sešupu se ocitneme na mostu přes řeku Svitavu, přejdeme trať a jsme ve Lhotě Rapotině. Turisty tu vítá velký rozcestník s řadou evropských měst, na návsi stojí také socha sv. Jana Nepomuckého, nejzajímavější je ovšem u silnice na Boskovice barokní kostelík sv. Vavřince, který je jedním z nejmenších u nás i ve střední Evropě, byť jeho báň je pro změnu jednou z největších.

Následující kilometr a půl cesty bude dost rušný, protože pokračujeme po hlavní silnici na Boskovice, není tu žádný chodník ani cyklostezka. Nicméně dopravní ruch brzy vystřídají přírodní krásy Pilského údolí, případně Hradského hřbetu – záleží, jestli rovnou zamíříme po červené značce na hřeben, anebo se projdeme po naučné stezce až k rybníkům v údolí a teprve poté začneme ukrajovat z převýšení k boskovickému hradu. Obě varianty jsou skvělé. A než dojdete k hradu, zadýcháte se. A majestátní zřícenina hradu, před kterou pak stanete, vzápětí vyrazí dech – ostatně už z dálky tomu leccos nasvědčovalo. Někdejší sídlo Boskoviců, ale také třeba pánů z Kunštátu, pochází ze 13. století, několikrát v historii bylo dobito a od roku 1784 je opuštěné. V současnosti hrad vlastní rod Mensdorff-Pouilly a je přístupný veřejnosti, stejně jako empírový zámek, kolem kterého sejdeme přímo do centra města.

Hradní ulice je přitom obklopena samými významnými stavbami a areály: naproti zámku se rozléhá zámecká zahrada se skleníkem, za ní pak někdejší panská jízdárna. Ulici lemuje také rozlehlý panský dvůr a protější bývalý klášter sv. Vincence z Pauly, v němž je dnes penzion, o něco níže pak v někdejší panské rezidenci sídlí Muzeum Boskovicka. Přímo naproti muzeu lze projít branou do dochované a udržované židovské čtvrti plné kaváren a restaurace, navštívit tu lze židovské muzeum, synagogu i mikve, rituální lázeň ve sklepě jednoho z domů. Lze pak pokračovat ulicí Bílkovou po žluté značce až k židovského hřbitovu, který byl ve svahu založen již v 16. století a s více než dvěma tisíci náhrobků patří k nejcennějším židovským pohřebištím u nás.

Vyplatí se nejen projít ulice židovské čtvrti, ale zavítat také na hlavní boskovické náměstí, Masarykovo. I když řada domů ztratila při pozdějších přestavbách svůj historický ráz, náměstí má dvě pěkné dominanty – renesanční radnici se zajímavou věží se zkosenými hranami a informačním centrem uvnitř (o radnici jsem se zmiňoval i zde) na jednom konci a pozdně gotickým kostelem sv. Jakuba Staršího, o kterém již padlo slovo výše, na konci druhém. Kostel měl původně tři věže, po požárech a stavebních úpravách mu zůstala jediná a ještě výrazně snížená, působící tak trochu nedodělaně. Ale jinak je kostel krásný a stojí za návštěvu. Pěkný je také třeba kostelík Všech Svatých, jedna z nejstarších staveb ve městě, u křižovatky hlavních ulic Havlíčkovy a Sokolské, a jistě při procházení boskovických ulic a uliček narazíte i na další zajímavosti.

Já už jen zmíním, že k autobusovému i vlakovému nádraží je to od jakubského kostela deset minut cesty (za sledování zelené značky) i s čekáním na přechodu.



P.S.: Ano, přiložené fotky jsou ze tří různých cest a dvou foťáků...

Komentáře

  1. Koukal, já viděl...To píše hloupej Moravák nebo cajzl ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud už chce někdo kázat o jazyku, pak by sám měl hledět, aby jeho výtvor byl bez chyb, že? Ale to vlastně neplatí pro anonymní internetové hrdiny, tak pardon...

      Vymazat

Okomentovat