1. května 2015

Olomouc: Památník osvobození Rudou armádou

Když v roce 1989 padl totalitní režim, mizely z olomouckých ulic také jeho symboly. Podobizny Lenina, Stalina, Gottwalda či Husáka, srpy a kladiva, rudé pěticípé hvězdy. Jednou z hvězd, která zůstala dodnes, je ta na vrcholku Památníku osvobození Rudou armádou na okraji Čechových sadů.

Pro někoho to může být zvláštní pocit, vidět v roce 2015 mezi korunami stromů doslova svítit rudou hvězdu. Nicméně jejím odstraněním by Olomoučané popírali nepopřitelný kus historie – před sedmdesáti lety na konci druhé světové války právě Rudá armáda město osvobodila. A pomník osvobození vyrostl jako výraz poděkování krátce nato.

První výzvy na postavení pomníku k uctění sovětských vojáků se objevily jen několik dní po osvobození 8. května, jen co se život ve městě začal trochu vracet k „normálu“. Byla zorganizována veřejná sbírka, která vynesla přes sto tisíc korun, a vypsána architektonická soutěž, z došlých návrhů byl pro realizaci vybrán ten od Jaroslava Koláře mladšího.

Kolář, který před válkou navrhoval funkcionalistické stavby a mimo jiné chtěl na místě Salmova paláce vystavět věžák pro firmu Baťa, památník pojal v duchu historizujícího socialistického realismu. A co víc – inspirací mu byl sloup Nejsvětější Trojice, prý se tím často i chlubil. První skicu měl nakreslit poté, co jednoho večera vyšel z oblíbené vinárny na náměstí a uzřel siluetu barokního monumentu. Zjednodušenou ji pak aplikoval na vznikající památník, který tak dostal podobu patnáctimetrového stupňovitého obelisku; jen náboženské motivy a sochy světců vystřídaly aktuální motivy, totiž věčné plameny nebo bronzové desky oslavující sovětské hrdiny, a to vše završila neonovou trubicí osvětlená pěticípá hvězda. 

Monument měl původně vyrůst na místě německého evangelického "červeného" kostela, který měl být stržen, prý jako odplata za zničení synagogy. Dokonce byli mezi kostelem a přilehlou farou v zahrádce pohřbeni čtyři rudoarmějci, kteří při osvobozování padli. K demolici však nakonec nedošlo a památník byl vystavěn při dnešní Havlíčkově ulici na okraji Čechových sadů.

Památník, na jehož stavbě se pracovali také Němci z olomouckých koncentračních táborů, byl odhalen za obrovského zájmu veřejnosti během slavností 14. a 15. července 1945. V jeho těsné blízkosti byl vztyčen dřevěný pravoslavný kříž, avšak zmizel krátce po převzetí moci v zemi komunisty. Naopak později byla do památníku vložena prsť (půda) ze stalingradského bojiště, kterou věnovalo v roce 1971 družební město Volžskij.

V současnosti si však památník nemůžeme v jeho původní podobě prohlédnout, část jeho výzdoby vzala po roce 1989 za své. Zmizela většina pískovcových plamenů na oporách sloupu a zednářské symboly, ukradené bronzové desky nahradily při obnově v roce 1995 kovové tabulky. Ty sice nejsou nijak zdobné, ale informaci podávají bezpečně: Příslušníkům Sovětské armády padlým při osvobozování Olomouc v r. 1945. Obnoveno v r. 1995.

Přestože je památník zubem času a nenechavostí lidí poškozen, jedno mu lze jen těžko vzít. Podle odborníků jde o jedno z nejstarších děl socialistického realismu mimo území tehdejšího Sovětského svazu, na území České republiky pak prý vůbec nejstarší. V Olomouci má přitom i svého výrazně menšího a jednoduššího bratříčka – pomník ruským hrdinům v Chomoutově. Pokud se k němu vydáte, můžete ještě u silnice na okraji Lazců spatřit další pomník, kámen s rudou hvězdou, který upomíná, že právě tudy vstoupili rudoarmějci 8. května do Olomouce. Stejný kámen pak stojí také u silnice ve Chválkovicích a Hodolanech. 

Aktualizace 2018: Památník prošel v roce 2017 obnovou, která mu vrátila důstojnou podobu. 




Lazce - tudy 8. 5. 1945 vjela RA do Olomouce

Žádné komentáře:

Okomentovat