5. srpna 2016

Vandr v pohraničí ukázal krásnou přírodu a kus poválečné historie

Pohořelec, Jeřáb, Val a Hora Matky Boží. To jsou jména vrcholů, přes které vedla trasa dalšího z výletů Větrání. Že vám ta jména nic neříkají? Pak vězte, že je všechny najdete mezi Hanušovicemi a Králíky a Jeřáb je z nich s 1003 metry nejvyšší. Výhledů si z něj ale člověk neužije.

Ale pěkně popořádku. Na výlet do česko-moravsko-kladského pomezí v netradičním středečním termínu se vydalo pět účastníků. Už od Zábřeha se přitom trmáceli po úzkých silnicích v údolí řeky Moravy autobusem, protože trať na Jeseník se opravuje a mezi Hanušovicemi a Králíky preventivně nejezdí po kolejích pro osobní dopravu ve všední dny nic (o víkendu to je malinko lepší, ovšem i tady je nyní výluka). Což mimo jiné krásně ilustruje i nedávné stržení nádražní budovy stanice Podlesí v Malé Moravě. 

U pily nedaleko tohoto smutného nádraží trasa výletu začínala, další kapitoly z historie Podlesí skupina větračů odkryla, když vystoupala z moravního údolí ke staré radnici na téměř liduprázdném náměstí. Kdysi bývalo Podlesí, respektive Grumberg, městečkem, avšak osudnou se mu stala odlehlost a také poválečné vysídlení. Lidé odešli za prací do údolí nebo ještě dál...

Větrači si náměstí s bývalou radnicí, morovým slovem a opuštěně vypadajícími domy prohlédli, až po půdu si prolezli i vyrabovanou budovu zřejmě bývalé školy u kostela. Další směr byl jasný - výstup k Severomoravské chatě na vrchu Pohořelec (851 metrů). Po výšlapu do prudkého svahu samozřejmě musela přijít občerstvovací pauza, vlastně hned dvě. Jedna na chatě, odvážlivci pak vyzkoušeli ještě prý lehce radioaktivní vodu z nedalekého pramene Rudolf. 

Odpočinek se hodil, protože od lesní kaple Nejsvětější Trojice výstup pokračoval na vrchol Jeřábu. Ten nebyl nikterak náročný a navíc jsme nasbírali nějaké ty lesní plody, ovšem následný sestup prudkého svahu směrem ke Králíkům dal nejednomu kolenu zabrat. Už na české straně hory jsme minuli pramen Tiché Orlice a následně si výhled ze zalesněného vrcholu vynahradili vystoupáním na rozhlednu Val, ze které jsou masivy Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku a také hřeben Orlických hor jako na dlani. A samozřejmě také klášter na Hoře Matky Boží, který za totality sloužil jako vězení pro mnichy. 

Z časových důvodů jsme kolem kláštera a poutního areálu jen prošli (pravda, fotka na schodech být musela) a opět poněkud zprudka jsme sestoupili do Králík, odkud jsme se po krátkém vydechnutí vydali domů. Unavení, ale spokojení po vydařeném výletu. A jak jinak - autobusem. 





Žádné komentáře:

Okomentovat