14. září 2016

Svitavy nejsou jen Oskar Schindler

Pro rozmach textilního průmyslu se jim kdysi říkalo Moravský Manchester (stejnou přezdívku mělo i Brno), v současnosti jsou však Svitavy mezi turisty známy především jako město, kde se v roce 1908 narodil podnikatel a oslavovaný zachránce více než tisíce Židů Oskar Schindler. Ale Svitavy nejsou jen tato kontroverzní postava, její rodný dům a památník naproti němu, zajímavostí je tu mnohem více. 

Na úvod tohoto krátkého představení a fotoprocházky po městě je nutno uvést, že Svitavy si letos připomínají 760 let od první písemné zmínky o městě. Tou je tzv. smírčí listina mezi olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburka a litomyšlskými premonstráty z listopadu 1256, kterou byl ukončen spor mezi dotčenými stranami o tuto část česko-moravského pomezí. Nutno přitom podotknout, že Svitavy, byť už dlouhá léta administrativně ve Východočeském, resp. Pardubickém kraji, jsou moravským městem a hranice mezi oběma historickými zeměmi město v podstatě obepíná ze tří světových stran a vede po ní upravená naučná stezka s řadou udržovaných a obnovených historických kamenů. 

Výkladní skříní města je více než půlkilometrové náměstí lemované po obou stranách domy s podloubím, podobně dlouhé (ale zdobnější) mají na Moravě už jen v Telči. Náměstí má tři dominanty - v horní části je to farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, ve střední stará radnice s věží zdobenou hvězdou a půlměsícem a nejstarší městský dům zvaný U Mouřenína, ve spodní části to je pak nádherná budova Ottendorferovy "červené" knihovny, nesoucí jméno dalšího významného rodáka Valentina Oswalda Ottendorfera, který byl mimo jiné starostou New Yorku. Náměstí je přitom tou novější částí historického centra - od knihovny je to jen kousek ke hřbitovu s kostelem sv. Jiljí, v jádru románské stavbě, dominantě původní osady u řeky Svitavy. 

Ale už dost řečí, pojďme na fotky (jde o průřez mým archivem od roku 2009, polovina obrázků je z letošního roku). 

Jak jinak, začneme na nádraží. Staví tu rychlíky z České Třebové (Prahy) na Brno.
Jen kousek pod nádražím stojí onen prastarý kostel sv. Jiljí. Spolu s kostnicí a křížem
vytváří jedno z nejhezčích zákoutí ve městě.
Naproti přes ulici fungoval ještě patnáct let zpátky pivovar.
Dnes ho připomíná poslední zbylá budova a znovuumístěné schodiště s portálem.
K Ottendorferově knihovně stačí přejít hlavní silnici. Krásná stavba, co říkáte?
Vchod střeží drak s lucernou a uvnitř je jedinečné muzeum esperanta.
Před knihovnu byl nedávno umístěn obnovený pomník J. W. Goetheho, který původně stával
u silnice v Lánech. Budova na obrázku je pak městské muzeum, kde najdete expozici o Schindlerovi, ale také unikátní výstavu historických praček. A před Vánocemi betlémy, spoustu betlémů. 
Tady ještě Ottendorferova knihovna v noci.
Od velké rekonstrukce náměstí v 90. letech zdobí spodní část náměstí Fontána života. 
Úzkou uličkou od fontány se dá dojít k někdejší fabrice, dnes Fabrice, kulturnímu centru města. 
Ale zpět na to dlouhé náměstí s podloubím...
Stará radnice s půlměsícem na špici a dům U Mouřenína s informačním centrem a mouřenínem na rohu.
Radnice sice dávno neslouží svému účelu, ale městský znak tu najdete v plné parádě. 
A tady už dominanta největší, farní mariánský kostel. 
Z jeho věže máte náměstí jako na dlani.
Za obhlídku stojí také morový sloup.
Jdeme dále za kostel na ulici TGM a hle, před obchodkou rudoarmějec osvoboditel...
... a několik kroků od něj socha Osvobození a Sigmundova vila. 
V další vile, tentokrát Langerově, sídlí městský úřad.
Přiléhá k ní park, kde najdete Schindlerův památník, přímo proti jeho rodnému domu.
Někdejší stodolu tu pak přestavěli na kavárnu O. Schindlera.
Park ovšem nese jméno Jana Palacha a socha Mateřské lásky je památkou na matku V. O. Ottendorfera.
Nyní jsme prošli historickou část města, ale v žádném případě jsme v tomto jednom směru neviděli všechno. Proto se teď "rozutečeme" do všech městských koutů. 

Můžeme například vyrazit na zemskou hranici po zmíněné naučné stezce...
Po hranici lze dojít například k pramenu Svitavy...
... nebo k rybníku Rosnička a volnočasovému areálu na jeho březích.
Mezi zahrádkami lze pak projít až do Lačnova, kde stojí nejeden z původních statků. 
Hlavní silnice dovede zpět pod kostel sv. Jiljí. 
Budeme-li po ní pokračovat směrem na Brno, dojdeme do Lánů. I ty si zachovaly kousek
původní vesnickosti, většinu však nahradilo panelové sídliště. 
Kapličky... 
... a červený kostel sv. Josefa odolaly a stále stojí. 
Za kostelem rozlehlý areál Svitavského stadionu, ...
který je tak trochu i galerií pod širým nebem. 
Další open air galerie je v uličce mezi starou radnicí a mouřenínem. 
Také tu mají torzo městských hradeb...
... a za městem u silnice na Moravskou Třebovou také torzo židovského hřbitova.
A tady bychom mohli fotoprocházku ukončit, co myslíte? 

Informační centrum: nám. Míru 48
Jak tam autem: z Čech či od Olomouce po silnici R35, případně z Vysočiny po silnici I/34, od Brna pak po silnici I/43
Jak tam vlakem: Na nádraží zastavují rychlíky z Prahy na Brno (a dále na Olomouc a Šumperk a obráceně), z nádraží odjíždějí také motoráky na Poličku. Na zastávkách Lačnov a Lány staví i osobní vlaky z České Třebové.



Žádné komentáře:

Okomentovat