17. prosince 2011

Procházka po arkádách a jiných renesančních památkách

Málokdo by v zámeckém areálu v Tovačově, který není ve zrovna nejlepším stavu, hledal něco výjimečnějšího než prachobyčejné venkovské šlechtické sídlo, jež je z dálky viditelné díky vysoké věži zvané Spanilá. Jenže právě zde, v tomto pomalu rekonstruovaném areálu, se poprvé v moravském prostředí a na sever od Alp vůbec objevují prvky italského uměleckého slohu, jehož vzorem je antika – renesance.

Její kolébkou byla severní Itálie na přelomu 13. a 14. století tedy v době, kdy Evropě dominovala gotika se svými lomenými oblouky a štíhlými věžemi k Božímu náručí. Severoitalská města tehdy bohatla, především díky rozvoji námořního obchodu, a postupně se osvobozovala z nadvlády šlechty a biskupů, což jen otevíralo městské brány ku dalšímu rozvoji – nejen na poli obchodu a řemesel, ale také věd a umění. Za manifest renesance a první renesanční stavbu vůbec je považován Bruneleschiho Špitál neviňátek ve Florencii dokončený roku 1417, nejznámější renesanční stavbou a dominantou nejbohatšího města tehdejšího Apeninského poloostrova je pak kopule katedrály Santa Maria del Fiore stejného stavebníka.

Portál tovačovského zámku
Na Moravě se nový sloh poprvé projeví v roce 1492, tímto letopočtem je datován kamenný portál zdobící průjezd zmíněnou věží zámku v Tovačově. Městečko mezi Prostějovem a Přerovem tehdy vlastnil Ctibor Tovačovský z Cimburka (asi 1437-1494), významný moravský šlechtic, hejtman markrabství a nejvyšší kancléř Českého království. To on nechal přestavět tovačovskou tvrz na pozdně gotické sídlo, to on dal prostor novému slohu, jenž se sem dostával z Uher, respektive z dnešní Budapešti, která v té době zažívala nebývalý rozkvět. Není to však jen portál, fasáda zámku skrývá renesančních prvků více (okenní ostění), stejně jako se do nádvoří otevírají patra jednoho z křídel stavby arkádami. Zatímco však nádvoří samotného zámku a interiéry září novotou, zbytek areálu, jenž zvenčí není zrovna přitažlivý, čeká na rekonstrukci. A dá se očekávat, že nákladnou, nicméně městečko se zámkem a soustavou rybníků v okolí i tak za návštěvu stojí.

Portál moravskotřebovského zámku
Další osobností, která se nebála otevřít svůj majetek renesanci, byl Ladislav z Boskovic, na konci 15. století pán v Moravské Třebové. K novému slohu a myšlení „přičichl“ při univerzitním studiu v Itálii, přičemž ho podporoval jeho strýc Tas z Boskovic, toho času olomoucký biskup. Ladislav se ujal třebovského panství v roce 1490 a zahájil přestavbu tamního hradu ve stylu pozdní gotiky, nicméně s projevy rané zaalpské renesance. Stejně jako v Tovačově to je kamenný portál v jižní bráně areálu, taktéž datovaný rokem 1492, a ve stejné bráně umístěné medailony Ladislava a jeho ženy Magdalény z roku 1495. Bohužel z ladislavské přestavby se toho mnoho nedochovalo (mimo zmíněné především Rytířský sál), neboť velká část pozdně gotických budov byla stržena po ničivém požáru v roce 1840, zbytek byl empirově opraven. Pro moravskotřebovský zámek jsou tak dnes charakteristické manýristická křídla s arkádami, která nechal k ladislavské stavbě přistavět na počátku 17. století Ladislav Velen ze Žerotína, významný šlechtic té doby a velký humanista, jenž z Moravské Třebové učinil centrum vzdělání a umění. Dokončení arkád zdobených fantastickými maskami a dalšími prvky se však nedočkal, kvůli změně politických poměrů v zemi musel emigrovat a význam Třebové v majetku Lichtenštejnů upadal. Nyní je zrekonstruovaný zámek v majetku města a kromě zázemí pro některé městské organizace je i místem četných výstav, koncertů a dalších kulturních akcí.

Zadní trakt moravskotřebovské radnice
Moravské Třebové se ale nepřezdívá perla renesance pouze kvůli zámku, který jakoby renesanci na Moravě začínal i končil, památek z této doby nalezneme ve městě více a nejen stavebních. Jedním z nejvýznamnějších exponátů stálé expozice Poklady Moravské Třebové na zámku je vlámská tapiserie zobrazující výjev z řecké mytologie z počátku 16. století, v řadě měšťanských domů se dochovaly renesanční portály a klenuté mázhausy, z Rennerova domu na náměstí vystupuje půlkruhový zdobený arkýř z roku 1598, v budově radnice se mimo jiné zachovala renesanční výmalba, přičemž stavba je zajímavá i svojí věží, která nemá základy, nebo zadní traktem s arkádami a psaníčkovou omítkou, lapidárium na Křížovém vrchu ukrývá renesanční náhrobky...

Těžko se ovšem Moravská Třebová může rovnat s krásou renesančních perel jihozápadní Moravy Telče a Slavonic, když Telč je zapsána mezi světovým dědictvím UNESCO a Slavonice o totéž usilují.

Historické jádro Telče (unesco-czech.cz)
Moravské Benátky, jak se Telči také přezdívá, byly na seznam UNESCO zapsány jako vůbec první moravská lokalita v roce 1992, a to díky zachovanému městskému jádru, jež tvoří rozsáhlý renesanční zámecký areál se zahradou a trojúhelníkové náměstí obklopené měšťanskými domy s bohatě zdobenými renesančními a barokními fasádami a podloubím, které patří v rámci České republiky k nejdelším; přičemž historické centrum je lemováno vodní plochou rybníků. Renesanční podobu městu vtiskl a za jeho hospodářským rozmachem stál úspěšný obchodník, hospodář a politik (krom jiných funkcí zemský hejtman v letech 1567-73) Zachariáš z Hradce. Brzy nato, co převzal správu panství (jehož součástí byly i Slavonice), se pustil do rozsáhlé přestavby gotické vodní tvrze, kterou vybudovali jeho předci ve druhé polovině 14. století. Se stavbou renesančního zámeckého komplexu, jenž se zachoval v takřka původní podobě dodnes, jsou spojena jména stavitelů Leopolda Estreichera a především pak Baldassara Maggiho z Arogna, který dílo završil. Proslulými prostorami zámku jsou sály s malovanými kazetovými stropy (Zlatý, Rytířský nebo Divadelní), Malá hodovní síň nebo Klenotnice jsou zase zdobeny v interiérech vzácně užívanými sgrafity, unikátní památkou je také kaple Všech svatých se štukovou výzdobou. Dochovány jsou přitom také cenné kusy nábytku či umělecká díla z téže doby.

Rozmach města se samozřejmě neodrazil pouze na zámku, nýbrž také v samotném městě, kde byla průčelí původně gotických domy s mázhausy a podloubím podél náměstí sjednocena do renesanční podoby, jejíž typickou ukázkou jsou domy č. 54 a 55 s psaníčkovou omítkou a štítem s atikou zakončenou cimbuřím. Fasády a štíty řady domů ovšem později dostaly tvář barokní i dalších pozdějších slohů, což ovšem Telči nijak neubírá na dechberoucí kráse.

Slavonice
Zachariáš z Hradce tehdy vlastnil i městečko Slavonice ležící v zemském trojmezí Moravy, Čech a Dolních Rakous, není tedy divu, že se mu občas říká Malá Telč. Ačkoliv bylo po několik let součástí hraničního pásma totalitního Československa a i dnes je tak trochu stranou hlavního zájmu turistů, výstavností se může s „velkou“ Telčí směle rovnat. Dokonce se dá říci, že co do dochovalosti renesanční podoby jádra města Telč předčí, neboť většina domů na náměstí Míru i Horním si zachovala svá původní průčelí, přičemž dost často jde o průčelí přechodová – pozdně gotická s renesančními prvky. Náměstí tak lemuje řada domů s bohatě zdobenými atikovými štíty, barevnými fasády, často i s dochovanými sgrafitovými psaníčky či medailony a vyčnívajícími arkýři, nemluvě o zdobených mázhauzech a síních, na výjezdech se zachovaly i dvě původně gotické, renesančně přestavěné brány, taktéž zdobené psaníčky. Zkrátka byla by škoda při návštěvě Telče nezavítat i do nedalekých Slavonic.

Zámek Velké Losiny
Jistě jste si při čtení předchozích řádků všimli faktu, že doba renesance je spojena s přestavbou obranných a jistě nepříliš pohodlných hradů na podstatně komfortnější zámecká sídla. Na místě starší tvrze stojí také zámek ve Velkých Losinách na Šumpersku, který později neblaze proslul čarodějnickými procesy, kdy inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu poslal na smrt na sto lidí včetně oblíbeného šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera. Losinský zámek je tvořen de facto dvěma propojenými stavbami, renesančním, tzv. vysokým zámkem a barokní přístavbou, v níž je v současnosti zřízena zámecká galerie. Právě díky barokní a následně ještě empirové přístavbě, které losinští pánové obývali, se renesanční zámek dochoval v téměř původní podobě z 80. let 16. století, přičemž návštěvníci si mohou prohlédnout zdobené malované interiéry s kazetovými stropy, zachovalými tapiseriemi, původními kachlovými kamny či z části původním nábytkovým vybavením, ale také barokní knihovnou a kaplí s freskou Jana Kryštofa Handkeho a samozřejmě se projít po zámeckých arkádách. Vnější fasáda renesančního zámku je zdobena psaníčky.


Zámek Moravský Krumlov
Přestavbou staršího hradu vznikl také nedávno v souvislosti s Muchovou Slovanskou epopejí velmi diskutovaný zámek v Moravském Krumlově. V majetku pánů z Lipé přebudoval zdejší hrad v renesanční čtyřboký zámek s arkádami na nádvoří v letech 1557-62 italský architekt Leonardo Gara de Bisono, jenž v Krumlově našel místo svého posledního odpočinku, později přibyly ještě hospodářské budovy, taktéž v renesančním slohu. Páni z Lipé ovšem brzy o své majetky přišli a město i zámek postupně upadaly na významu, což, dá se říci, u zámku trvá dodnes, neboť byl po dlouhá léta využíván nejrůznějšími způsoby, mimo jiné také jako internát či armádní objekt, a v současnosti by nutně potřeboval rekonstrukci. Jednu z nejvýznamnějších moravských renesančních památek by v něm totiž hádal málokdo a velkým lákadlem byla právě Slovanská epopej… Renesančně přebudované původní hrady najdete také v Náměšti nad Oslavou, Blansku nebo třeba Dolních Kounicích. Zajímavou ukázkou goticko-renesančního hradu je Pernštejn, o tom se ale zmíníme v některém z příštích článků.


Zámek Bučovice
Oproti dosud zmíněným šlechtickým sídlům je zámek v Bučovicích nedaleko Slavkova u Brna stavbou na zelené louce, což ho činí v našem prostředí unikátem. Podle některých jde o nejkrásnější stavbu italské renesance u nás vůbec. Čtyřbokou stavbu s patry otevřenými, lehce působícími, emblémy zdobenými arkádami do nádvoří si nechal postavit Jan Šembera z Boskovic v letech 1575-85, stavitelem byl Ital Pietro Gabri podle plánů Jacopa Strady. Stavbu doplnila také komponovaná, osově souměrná zahrada s nárožními bastiony. Prakticky jediným zásadním stavebním zásahem do původní podoby zámku byly úpravy Maxmiliána z Lichtenštejna, který nechal přistavět nárožní věže, původně s kovovými lucernami, které však musely být pro svou tíhu odstraněny, a nádvoří doplnil nádhernou manýristickou kamennou kašnou. Interiéry zámku, které mimo jiné sloužily lichtenštejnským úředníkům a nyní se zde konají výstavy a koncerty, jsou bohatě zdobeny nejrůznějšími malbami, freskami s antickými motivy či bustami římských císařů, zajímavé a ojedinělé jsou výjevy z převráceného světa v tzv. Zaječím pokoji, kde zajíci například útočí proti lidské pěchotě.


Edelmannův palác v Olomouci
O Olomouci jsme si již na blogu několikrát povídali – a dojde na ni zase, přestože dominantním slohem v historické části města je baroko. Olomoucká památková rezervace ovšem zahrnuje také některé renesanční památky, jako Hauenschildův palác s dvoupatrovým nárožním arkýřem na Dolním náměstí nebo Edelmannův palác na náměstí Horním, v jehož nesouměrném průčelí jsou zazděné reliéfy zdobené arkády (což je vůbec prvek v průčelí domů ojedinělý!). Za prohlédnutí ovšem stojí především nádherné kamenné schodiště radnice, s heraldickou výzdobou zábradlí, s arkádovou předsíní a bohatě přírodními motivy zdobeným portálem vstupu do původně gotické budovy.


Schwanzův palác vedle moderního obchodního domu v Brně
Významnou stavbou renesance na Moravě je také Schwanzův palác, známější jako Dům pánů z Lipé, na brněnském náměstí Svobody, jenž by se dal bez rozpaků označit i za nejhezčí historický dům v Brně, také za jeden z nejstarších dochovaných. Na místě staršího objektu, který vlastnili páni z Lipé, nechal na sklonku 16. století impozantní renesanční palác postavit obchodník Kryštof Schwanz, stavbu řídil Antonio Gabri, o výzdobu se postaral Giorgio Gialdi. Palác, který byl ještě před deseti lety spíše ostudou města po válečném poničení a rocích chátrání, zaujme svým zlatavým průčelím se dvěma arkýři, portálem a ornamentálními a figurálními motivy výzdoby, také do atria arkádami otevřenými patry. Atrium slouží ke kulturním akcím.


Dosud jsme si povídali hlavně o měšťanských domech, palácích a zámcích, o církevních stavbách nebyla vůbec řeč. Není divu, vždyť renesance a humanismus se obracely od Boha k člověku, zesvětštily obyčejný život, nových staveb proto příliš nevzniklo (a pokud ano, tak nesloužily katolické církvi a po třicetileté válce byly přestavěny a katolizovány), ani k přestavbám nijak často nedocházelo. Přesto si můžeme na závěr tohoto rozsáhlého, ale nikoliv vyčerpávajícího putování po moravských renesančních památkách alespoň vyjmenovat několik dochovaných renesančních kostelů, především na Šumpersku. Z roku 1577 pochází kostel Tří králů v Břidličné, jeden z prvních luteránských farních chrámů v Jeseníkách, ze dřeva strženého kostela ve Velkých Losinách byly na začátku 17. století postaveny dřevěné kostelíky v Maršíkově a Žárové, sobotínský kostel sv. Vavřince stál u počátku losinských čarodějnických procesů a velkolosinský chrám sv. Jana Křtitele z roku 1603 jim byl také kulisou.


Fojtství a kostel v Branné
A na úplný závěr si necháme jesenické městečko Branná, tady totiž najdeme vedle sebe jednak renesanční kostel Archanděla Michaela, vysvěcený roku 1614 jako evangelický chrám, později barokně upravovaný, jednak renesanční fojtství s hranolovou věží, které později prošlo dostavbami pater a je v současnosti veřejnosti nepřístupné, a zříceniny hradu a zámek Kolštejn (původní české jméno městečka, z německého Goldenstein), kdy byl původní gotický hrad upravován na renesanční zámek. Na zámku je umístěna historická expozice. Tečka.

Zobrazit místo Renesanční památky na větší mapě

P.S.: Není-li u fotek v článku uvedeno jinak, jejich autorem je autor tohoto blogu.

Žádné komentáře:

Okomentovat