16. listopadu 2013

Olomouc: Právnická fakulta a památník bojovníků za svobodu

„Tady se můžete klouzat, soudruzi,“ zněl jeden ze vzkazů adresovaný olomouckým funkcionářům komunistické strany na zdi z krabic, kterou před sídlem okresního výboru vládnoucí strany vybudovali Olomoučané a studenti v listopadu 1989. Tím sídlem paradoxně byla jedna z dnešních budov Právnické fakulty Univerzity Palackého…

Mohlo by se zdát, že obě stavby ze sedmdesátých let, v nichž dneska usedají do lavic budoucí právníci, nejsou tak zajímavé, jako historické objekty v centru Olomouce nebo třeba systém pevnůstek okolo města. Co do vzhledu jistě ne, ale ten příběh, který s budovami na třídě 17. listopadu a právnickou fakultou souvisí, to už je jiná.

Budova A, bývalý Dům politické výchovy
Začněme fakultou, respektive výukou práv v Olomouci. Za jejími počátky se musíme vrátit v čase až do druhé poloviny 17. století, kdy nastal zlom ve studijních možnostech na zdejší jezuitské univerzitě. Právní vědy neměli jezuité moc v oblibě, avšak v roce 1667 zavedla teologická fakulta výuku kanonického práva a o dvanáct let později se studijní nabídka univerzity rozrostla, byť za spousty protestů a nekalostí z řad jezuitských akademiků, i o civilní právo, když 6. prosince 1678 proběhla imatrikulace prvních šesti studentů tohoto oboru.

Přestože se studium práv v Olomouci stalo v následujících letech stále oblíbenějším, samostatná právnická fakulta jako součást univerzity zřízena nebyla, Marie Terezie návrh na její zřízení smetla ze stolu. Co víc, studenti ani nebyli z výše naznačených pohnutek jezuitů zapisováni do univerzitní matriky. To se změnilo až v roce 1766 a dva roky nato se dokonce profesor práv Jan Antonín Böseele stal rektorem univerzity. Rozvoj nejen práv, ale celé univerzity ovšem záhy zbrzdilo zrušení jezuitského řádu a později přenesení univerzity do Brna.

Sálová část budovy B, okresního výboru KSČ
Z jihu Moravy se však učení ve formě lycea do Olomouce brzy vrátilo a v roce 1827 bylo opět povýšeno na univerzitu, pozor, nyní už se samostatnou právnickou fakultou, na které se vyučovalo horní právo, politická aritmetika, právní filozofie a dějiny. Historické veletoče tomu ovšem chtěly, že po revolučním roce 1848 byla olomoucká univerzita opět oklešťována a po filozofické fakultě byla v roce 1855 zrušena i ta právnická.

Nová éra olomouckých studií práv měla nadejít až po druhé světové válce, kdy byl 21. února 1946 přijat zákon o obnovení olomoucké univerzity, v kterém stojí: „Starobylá universita olomoucká se obnovuje v plném rozsahu jako československá státní universita v Olomouci s fakultami bohosloveckou, právnickou, lékařskou a filosofickou a bude se nadále nazývati ´Universita Palackého´“. Přestože krátce nato byla zřízena ještě pedagogická fakulta, původní zákonem daná podoba obnovené univerzity nebyla naplněna, když se práva neotevřela vůbec a teologická fakulta byla v roce 1950 zrušena. Snahy o zřízení práv ožily v 60. letech, avšak nebyly úspěšné.

Zaplněná aula
K naplnění poválečného zákona tak došlo až začátkem 90. let, kdy 23. ledna Akademický senát Univerzity Palackého přijal usnesení o zahájení činnosti právnické fakulty. Ta našla své sídlo v úvodu zmíněných budovách, které tak, jak se v souvislosti s politikou říká, převlékly plášť. A sídlí zde dodnes, kdy fakultu navštěvuje přes dva tisíce studentů a kdy mají olomoucká práva své pevné místo nejen v republikové vysokoškolské sféře.

Nyní pojďme krátce na stavby, v těch se totiž právo vždy nepěstovalo, možná právo mocnějšího. Budovy při jižním konci Envelopy, na někdejší Leninově ulici, kdy jen přes řeku se rozkládal rozlehlý areál kasáren 9. května, vznikly jako reprezentativní sídlo komunistické strany pro olomoucký okres. Dnešní budova A byla předána k užívání v roce 1973 jako Dům politické výchovy, budova B s velkým zasedacím sálem v té době již rok sloužila okresnímu výboru strany.

Bojovníkům za svobodu a demokracii vděčná Olomouc...
Komunisté se zde scházeli k jednáním až do roku 1990, tehdy obě stavby přešly v duchu studentské Envelopy pod správu univerzity, kdy se do ní nastěhovala část pedagogické fakulty. A později také kus nově vzniklé fakulty tělesné kultury a ve stejné době obnovená práva. Ta pak postupem času v budovách převládla a celý areál si sobě přizpůsobila a zmodernizovala. Z fasád tak mimo jiné zmizela totalitní minulost připomínající šeď a uvnitř vznikly výukové prostory hodné 21. století nebo z někdejšího zasedacího sálu, jenž do vybudování nových prostor magistrátu sloužil i k zasedání městského zastupitelstva, dosud největší univerzitní aula.

K přeměně někdejší okresní komunistické bašty na areál prodchnutý právem a demokracií přispělo také zbudování Památníku bojovníků za svobodu a demokracii sochaře Bohumila Teplého. Kamenný obelisk s kovovými ptačími křídly symbolizujícími svobodu byl uprostřed prostranství před budovami fakulty vztyčen v roce 2004. K jeho odhalení přitom došlo symbolicky 17. listopadu.

Žádné komentáře:

Okomentovat