24. května 2016

Na Boží horu a ještě kousek dál

Traduje se, že bohové při tvoření světa zapomněli na Jesenicko, a tak poručili ďáblovi, aby do navršených hor nahromadil zlato, stříbro a rudy, aby měli budoucí obyvatelé nějaké zpříjemnění těžkého života. Ďábel ale, když se bohové nedívali, pod povrch cpal žulu. Ošálení bohové s tím nemohli už nic dělat, tak přidali kraji krásu. A o kráse, žule i bozích je následující tip na výlet Žulovskem.

Na úvod je třeba říci, že na kole byste ze Žulovska stihli podstatně více, avšak projít si alespoň kousíček tohoto kraje na vlastní nohy také stojí za to. I když tam člověk jede z vnitrozemí celé dopoledne a na samotné osmi- až desetikilometrové putování má nějaké čtyři hodiny, aby se ještě téhož dne dostal domů. Stihnout se to ale bez problémů dá a není třeba ani zbytečně hnát. Pokud tedy neholdujete geocachingu, to je pak lepší si zajistit ubytování.

Výchozím místem trasy je Žulová, pokud zrovna není výluka, pak je ideální přijet sem po kolejích. Už na nádraží na člověka dýchne jakási sudetská zapomenutost. Ovšem nebylo tomu tak vždy – Žulová, dříve Frýdberk podle hradu, který ve městě stával, bývala významným střediskem kamenického průmyslu na Jesenicku. Nakonec český název tomu napovídá a množství lomů v okolí města to dosvědčuje.

Z nádraží nás dovede červená značka po několika málo metrech na malé Josefské náměstí, ve zdejší knihovně funguje informační centrum a v sezoně je možné zde navštívit i expozici Kamenického muzea. Ještě než zamíříme k dominantě města, kostelu sv. Josefa, je možné po červené dojít i na větší Mariánské náměstí. Není sice tak půvabné, mimo jiné i díky výstavbě z druhé poloviny minulého století, ale hned za rohem se otevírá krásný pohled jak na zmíněný kostel, tak na Boží horu s mariánskou kaplí, ke které budeme brzy stoupat.

Nejdříve ale josefský kostel. Už na první pohled je jasné, že je na něm něco neobvyklého. To kamenná věž se ke zbytku svatostánku vůbec nehodí! Vysvětlení je jednoduché, kostel stojí na místě původního hradu Frýdberk a mohutná kulatá věž, na kterou byla při výstavbě kostela přistavěna zvonice, je jeho pozůstatkem. Pro bližší průzkum kostela a hřbitova, který jej obklopuje, je nutné přejít po kamenném mostě, cestou pod ním se pak vydáme na Boží horu.

Zalesněný vrch je se svými 572 metry nejvyšším vrcholem Žulovské pahorkatiny a býval oblíbeným poutním místem věřících nejen z vratislavského biskupství. Původní dřevěná kaple byla v roce 1880 nahrazena novogotickým zděným kostelíkem Panny Marie Bolestné. Z města nás k němu dovede modrá značka a také křížová cesta, je třeba zdolat převýšení zhruba 170 metrů. Ale stojí to za to. Vrchol Boží hory totiž skýtá parádní výhled nejen na město a přilehlé obce, ale také na hradbu Rychlebských hor nebo kus rovin Javornicka a přilehlého polského pohraničí. Za zastavení určitě stojí také skála pod kostelíkem, v níž je umístěna socha Panny Marie.

Nyní je třeba vytáhnout mapu (digitální či papírovou č. 54 Rychlebské hory od Klubu českých turistů), protože trasa výletu pokračuje po neznačené cestě směrem k osadě Andělské Domky, přičemž naše kroky povedou v blízkosti několika opuštěných lomů a zahlédnout půjde i stroje v některém z těch dosud funkčních. Několik desítek metrů k Andělským Domkům bude nutné absolvovat po hlavní silnici, při níž stojí boží muka, ve kterých jistě kdysi byla soška, leč nyní tam chybí. Osadou poté projdeme až k mostku přes potok, za ním již můžeme mapu odložit, protože dá je cesta značená červeně a také jako cyklostezka 6046.

Pěšina sleduje Černý potok a částečně vede po náspu někdejší dráhy, po níž se svážel vytěžený materiál z lomů, u rozcestníku Černá Voda, lomy si lze všimnout vykukujících jeřábů za svahem a domy zdejší osady – další důkaz pokračující těžby kamene. Jen několik málo kroků ale zbývá k již opuštěnému lomu Rampa, na jeho hraně se vyplatí na chvíli sednout a zadívat se do temné hladiny pod sebou…

Kousek dál od lomu je pak třeba zvážit své časové možnosti. Pokud nás čas tlačí, je lepší vyrazit rovnou do Černé Vody (viz dále). Pokud ho však máme dost, můžeme pokračovat po červené, která nás po dvou kilometrech dovede ke zřícenině hradu Kaltenštejn. Ten podobně jako Frýdberk střežil kraj před nežádoucími živly, původně si ho však postavili odpůrci vratislavského biskupství. Později hrad přešel do majetku biskupů, kteří ho po upadnutí významu na přelomu 15. a 16. století nechali pobořit a část materiálu prý časem posloužila při rekonstrukci nedalekého zámku Jánský Vrch. Polovina obranné věže ovšem stojí dosud.

Z hradu je třeba sledovat zelenou značku, která nás dovede přes část Nové Podhradí, kde se nachází informační centrum Rychlebských stezek, až k pěknému černovodskému kostelu Jména Panny Marie, který je navíc stejně jako kulturní dům naproti přes křižovatku evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000 – hnízdí tu netopýři – netopýr brvitý a vrápenec malý.

A už jsme v cíli trasy, totiž skoro. Jen několik desítek metrů od kostela stojí černovodský zámek, postavený v první polovině 17. století a před nedávnem necitlivě upravený. Zámek si lze prohlédnout pouze zvenčí, je nepřístupný a zasloužil by rekonstrukci, ovšem představu o jeho dřívější podobě si lze nějakou udělat. Ostatně při čekání na autobus před vchodem do zámku na to může být času dost. Dál už totiž, pokud jsme si vyrazili pouze na jednodenní výlet, nepůjdeme.

Žádné komentáře:

Okomentovat