Naopak, i když nás bylo jen šest, bylo veselo. Přes okna autobusu, který po úzkých silničkách objížděl a přejížděl kopce v okolí hradu Mírova (kde jsme byli přesně před dvěma lety), jsem upozorňoval na výhledy, které se kvůli houstnoucí mlze nekonaly, vtípkem dne se však stala otázka, co vlastně budu psát do reportu z výletu, když místo jedenácti půjdeme v té padající vodě jen čtyři a půl kilometru.
Byl to sice opravdu jen kousek, ale maletínské lomy, kde byl vytěžen pískovec mimo jiné pro olomoucký sloup Nejsvětější Trojice, na větrače zapůsobily. A já koukal také, protože od mé návštěvy před pěti lety (tehdy jsem psal tento tip na výlet) se to tady celkem dost proměnilo.
Prvnímu z bývalých lomů pár desítek metrů za autobusovou zastávkou na dolním konci Maletína jsme nějak velkou pozornost nevěnovali, vždyť je to "jen" odhalená skála, zarůstající kameny a tak. Hlouběji v lesním údolí už ale je "lomek", kde vyvěrá pramen zvaný U Dvou Janů. Už u cesty zaujme dřevěná minizoo a také bludiště, do něho jsme si ale kvůli mokru netroufli. Ani z pramene jsme se nenapili, není ale divu, když voda (dešťová) byla doslova všude kolem, takže jsme se soustředili především na permoníka vytesaného do kamene, který pramen už dlouhou dobu střeží. A někdy nedávno přibyli i (zřejmě) dva Janové – před pěti lety tu určitě nebyli.
Když jsme vyšli dále vstříc Kubíčkovu, zdejšímu největšímu lomu, nastala chvíle, kdy pro změnu mohly do větračské paměti přibýt nezapomenutelné okamžiky, v nichž by hrála roli nutnost dostat se přes potok a bláto. Nic zvláštního se ale nestalo a brzy jsme už po dřevěném chodníku vstupovali do zatopeného lomu, kde se pískovec těžil ještě v 90. letech a který se v poslední době stal po revitalizaci velkým lákadlem. Před pěti lety byl zarostlý a lomové stěny maskovaly stromy, nyní je hladina čistá, podél stěny vede zmíněný dřevěný chodník a dominantou prostoru je ve skále vytesaný reliéf amonita, pravěkého měkkýše, a kresba mosasaura, který se amonity živil. Zkameněliny nalezené při těžbě kamene připomínají ale i další drobnější dílka u přístupové cesty a také naučné tabule přímo v lomu a u posezení blízko něj.
V Kubíčkově lomu jsme se ale mimo jiné také ujistili, že nejsme jediní magoři, kteří v dešti vyrazili do terénu. Kam skupina, kterou jsme potkali, pokračovala, to netušíme, my jsme se ale vrátili zpět k Maletínu a abychom nahnali ještě nějaký kilometr, došli jsme si na autobus podél přehrady a řady rekreačních chalup a chatek až na točnu ve Svojanově, tedy do místa, kde původně naše trasa měla začínat. Tady jsem připomněl, že tu ještě v 70. letech minulého století stála menší kaple sv. Jana Nepomuckého a ještě před pár lety i hotel, dříve výletní restaurace s ubytováním vzniklá přestavbou staré rychty. Zdemolován byla s tím, že tu vyroste novostavba odkazující na původní podobu, zatím je tu ale víceméně jen binec a uprostřed točny snesená vížka.
Z lesa jsme naštěstí vyšli jen mokří a ne nějak zvlášť zablácení, "nalodění" do autobusu ke zpáteční cestě do Mohelnice tak proběhlo bez problémů a ani když jsme pak kráčeli městem a přechodem z autobusového na vlakové nádraží, jsme nikoho nepohoršili. Dost možná proto, že v ulicích zrovna příliš lidí nebylo – pořád pršelo. A pršelo ještě, když jsme se dostali z vlaku po dramatickém hledání dveří, které by šly otevřít, a rozcházeli se na olomouckém nádraží. Ale teď, když tyto řádky píšu, už neprší a dokonce i batoh už je celkem suchý. A vůbec byl to fajn výlet a osobně jsem rád, že jsem se k lomům podíval ještě, než se tu začne budovat tunel a most dálnice D35 – přímo u Mohelnice už probíhají zemní práce, takže je zřejmě na spadnutí doba, kdy lomy nebudou přístupné a zmizí tu klid. No a na tu trasu ze Svojanova kolem Gruny k Městečku Trnávce vyrazíme třeba hned příště, v prosinci. Uvidíme.
P.S.: A taky uvidíme, jestli nás v nejbližších dnech neskolí rýma... protože otravně pršelo :-)
Komentáře
Okomentovat