7. listopadu 2016

Zdolání Bílé hory a štramberské Trúby se náramně vydařilo

Jen devět kilometrů, ale výživných. Do těchto pěti slov by se dal shrnout sobotní kopřivnicko-štramberský výlet Větrání, ovšem byla by škoda jej takto odbýt. Putování totiž bylo doslova luxusní a uspokojilo jak příznivce zdolávání kopců, tak fandy rozhleden a dalekých výhledů, blázny do techniky, milovníky podzimní přírody anebo obdivovatele lidové architektury. 

V Olomouci se ráno opět sešla více než třicetihlavá výprava, moje úvahy o tom, že spoustu lidí odradí finanční náročnost cesty nebo třeba pro někoho otravné přestupy, se ukázaly jako liché. S tím, jak se motorák ze Studénky přibližoval ke Kopřivnici, měnil se v mysli uložený obraz Bílé hory, která byla nejvyšším vrcholem na cestě a tak trochu nosným motivem výletu (bitva na Bílé hoře, byť na úplně jiné...), nabytý podle vrstevnic na mapě.

Nejprve se ovšem účastníci vydali do ulic města Tatry, někteří přímo do zdejšího Technického muzea, kde si mohli připomenout slavnou historii této automobilky, jiní do novějšího muzea veteránů. Po nezbytné skupinové fotce u Slovenské strely (to je ta fotka v úvodu článku) pak skupina vyrazila proti proudu říčky Kopřivničky mezi paneláky, aby záhy od nejstarší dochované budovy ve městě, někdejšího fojtství, dnes také muzea, začala ukrajovat z výškových metrů při výstupu na již zmíněnou Bílou horu. A že to chvílemi po blátě pěkně klouzalo...

Bláto nebláto, větrači si užívali výhledů na město a hradbu kopců a hor v okolí, brzy stanuli před běloskvoucím se Váňovým kamenem, skalním útvarem, který by tu člověk ani nečekal. Blátivá pěšina se krátce nato změnila v pevnou cestu, která větrače dovedla až pod rozhlednu na vrcholu hory, již ovšem zazimovanou, takže po krátkém vydechnutí se turisté vydali dále do Štramberka. Vyhlídkový ochoz Trúby, věže zdejšího bývalého hradu, zavřenou bělohorskou rozhlednu vydatně nahradil. Nemluvě o tom, že zrovna při vystoupání na věž se rozfučel vichr... a Větrání po nějaké době opět dostálo svému jménu. 

Z hradu cesta nemohla pokračovat jinam než do uliček štramberské památkové rezervace, na malebné náměstí a mezi roubenky, které k Moravskému Betlému neodmyslitelně patří. Samozřejmě řada z výletníků neodolala takřka všudypřítomné možnosti zakoupit zdejší perníkovou dobrotu - Štramberské uši. To ovšem čekal větrače ještě jeden kopec, za slavnou jeskyní Šipkou a tím nejkrásnějším pohledem na městečko naštěstí nemuseli šplhat až na vrchol, protože u některých se už začínaly ozývat nohy, že by chtěly už domů. Na to také brzy došlo, poslední kilometr k nádraží, jehož podoba ale rozhodně neodpovídá turistickému významu Štramberka (jen se podívejte zde), utekl jako voda, předaly se pamětní listy a pak už přijel motorák směr Studénka. 

Co dodat na závěr? Snad jen slova jedné z účastnic: "Jsem dojatá."

A ještě termín příštího výletu - ve čtvrtek 17. listopadu můžete se mnou vyrazit do Města Libavé, oproti původně avizované trase se ale půjde pouze 10 km z Domašova nad Bystřicí přes zaniklou ves Bělá. Více tady





Žádné komentáře:

Okomentovat