24. července 2017

Roubenky a výhledy. Putování Javorníky potrápilo tělo, ale potěšilo smysly

Náročnější a dobrodružnější než obvykle bylo sobotní výlet Větrání, který uzavřel červencové výletování Moravou do všech světových stran. Odměnou za námahu při výstupu na javornický hřeben i při sestupu z něj ovšem byly luxusní výhledy a vůbec krásný letní den strávený v půvabné valašské krajině.

Domyslet si, proč byl výlet pojmenovaný po dvou zdejších vrcholech Javorníček a Gigula, náročnější, není zas až tak těžké. Ale to dobrodružství? Inu, když sejdete ze značených cest a pohybujete se v horách po občas stěží znatelných pěšinách anebo se snažíte udržet se na nohou při prudkém klesání na cestě, která pod vámi málem ujíždí, to už zkrátka dobrodružství je.

Za výhledy do výšin nad údolí Vsetínské Bečvy se vydalo sedmnáct turistů; v době, kdy osobák konečně dorazil do Velkých Karlovic, už poněkud zmožených vedrem. Nejprve si krátce prohlédli zdejší původní lidovou zástavbu, které vévodí dřevěný kostel Panny Marie Sněžné, a také o něco dále venkovní galerii soch a novou kapli v Pluskovci a pak již začali ukrajovat z dvousetmetrového převýšení na hřeben. Naštěstí si slunce dalo na chvíli přestávku a drobně se rozpršelo. I tak byl výstup náročný a nejedno čelo orosené vedle deště i pořádnou dávkou potu.

Ze zelené turistické trasy se záhy otevřely první výhledy – třeba na Radhošť, který výletníci bezpečně poznali, na rozdíl od dalších vrcholů, o kterých vedli málem expertské dohady. Trasa vedoucí přes několik horských osad či spíše samot dále stoupala, už o poznání mírněji a do debat přicházely další a další okolní hory. Až tedy na královnu Beskyd, kterou si snad také nejde splést. Nejvyššího bodu, lehce přes 900 metrů nad mořem, výprava dosáhla pod vrcholem Gigula, který trasa téměř obkroužila. A pak už se před turisty otevřela louka na Javorníčku nabízející téměř kruhový výhled na hlavní hřeben Javorníků, Vsetínské vrchy a Moravskoslezské Beskydy.

Po pauze plánovaná trasa větračů vedla nad přehradu Karolinka, ovšem když turisté opustili u kapličky na Štrčkové značené stezky, někteří se netvářili příliš důvěřivě. Ono ani nebylo divu. Z kolejí vyjetých na okraji pole byla po chvíli docela pěkná lesní cesta, která ovšem vedla přímo do stodoly jedné z usedlostí – a naštěstí i za stodolu, po dalším úseku, kdy se dalo mluvit i o lesní silnici, se ztratila ve vysoké trávě. A to teprve větrače čekal prudký stometrový sestup nad přehradu. Všichni jej nakonec zvládli bez úhony na zdraví, ani se nikdo v loukách, pastvinách a lesních úsecích neztratil (i když k tomu možná bylo dost blízko), jen se výrazně ztenčily zásoby vody. Cedule informující o ochranném pásmu vodní nádrže myšlenkám o zchlazení příliš nepřidaly, ovšem brzy se již objevily první domy Karolinky – a v prvním penzionu po cestě zasloužené občerstvení po pěkné horské túře.

Výlet ovšem zakončily hromy a blesky, to už ale větrači seděli ve vlaku domů. Nastoupili, zrovna když se obloha zatáhla a nad kraj se přiřítila bouřka, která podle zpráv napáchala na některých místech docela velké škody…

Javorníčkem a Gigulou se nejen uzavřelo nejen červencové putování do světových stran, ale na chvíli i samotné Větrání - dá si totiž měsíční pauzu. Pokračovat bude až poslední srpnovou sobotu Bohumínskou dvacítkou, tedy trasou z Bohumína proti proudu Odry a přes areál Landek parku do Ostravy. Propozice k cestě budou zveřejněny nejpozději v polovině srpna.


















Žádné komentáře:

Okomentovat