28. srpna 2017

Ostravsko není černé, ukázalo putování proti proudu Odry

O tom, že okolí Ostravy nejsou jen uhelné doly, haldy hlušiny a čoudící komíny, ale naopak tu jsou i krásná přírodní místa, se o uplynulé sobotě přesvědčili účastníci dalšího Větrání. Stopám průmyslu se ale během výpravy nevyhnuli – to snad v tomto „razovitem kraji“ ani nejde.

Putování proti proudu Odry z Bohumína do Ostravy bylo sice v srpnu jediné, zato však šlo o vůbec nejdelší výlet, který se dosud pod hlavičkou Větrání uskutečnil. Nutno ovšem dodat, že reálná trasa se z plánovaných dvaceti kilometrů protáhla o další tři kilometry kvůli dvěma neplánovaným zacházkám. Ale všichni ze sedmnácti účastníků včetně autora těchto řádků přežili bez větší újmy na chodidlech či obuvi.

První zacházka vůbec nevadila, když vedla až na hranu vysokého břehu v jednom ze zdejších meandrů Odry, navíc si turisté mohli i díky vzpomínkám jednoho místního účastníka porovnat přístup k úpravě břehů řeky po povodních v roce 1997, kdy se na naší straně bagrovalo, zatímco Poláci nechali své břehy v rukou přírody. Zajímavý kontrast. A vůbec bylo zajímavé si při pohledu na meandry a slepá ramena uvědomit, jak řeka v běhu času „žije“ a mění se.

To druhá zacházka nebyla až tak žádoucí. Červená značka, která výpravu větračů vedla (místy opravdu vysokými kopřivami), u jednoho ze zdejších jezer v blízkosti bývalého dolu Koblov končila v hustém houští, zároveň ale turisty svedla na břeh rybníka, kde pěšina po nějaké době opět končila. Takže muselo následovat čelem vzad a jezero obejít po cyklostezce, která teprve větrače dovedla tam, kam chtěli. Tedy k vrchu Landek s rozhlednou skýtající výhled na Ostravu a s Hornickým muzeem, kterým ale turisté spíše jen proletěli, na fárání nebyl čas.

Ale nedá se říci, že by na výletníky areál nezapůsobil, zejména řetízková šatna sklidila zaslouženou pozornost, také venku vystavené důlní stroje. Anebo ještěrky, které se vyhřívaly na slunci na imitaci pravěkého obydlí. A pokud se vrátíme na začátek cesty, zaujaly i dvě odlišné podoby Bohumína – ta novější z režných cihel i ta starší při hraničním mostu do Polska.

Bohumínská (třia)dvacítka byla předposledním letním výletem Větrání, než léto předá vládu podzimu, mohou příznivci vyrazit ještě na jedno putování, tentokrát ale poněkud naslepo. V plánu je totiž v sobotu 9. září Tajný výlet, u něhož je dopředu známé pouze následující: sraz v 7:35 před olomouckým hlavním nádražím, na nohy pořádné boty a minimálně dvě stovky s sebou. Více se účastníci, kteří se nebudou bát, dozvědí na srazu a po cestě na místo... 

Mimochodem víte, že o Landek parku jsem již psal v článku o technických muzeích? Přečíst si ho můžete tady























Žádné komentáře:

Okomentovat