1. října 2017

I bez rozhledny bylo na Kosíři příjemně

Letošní výroční výšlap Větrání na Velký Kosíř alias hanácké Mont Blank potěšil po všech směrech. Se zřejmě posledním letním sluncem v zádech a podzimně se zbarvující krajinou kolem ani nijak zvlášť nevadilo, že je tamní rozhledna stále uzavřená. Výhledů, alespoň na Olomoucko a kousek Prostějovska, si totiž dvacítka účastníků mohla užít i tak. 

Ostatně s tímto úmyslem už trasa výšlapu byla plánována, zároveň ale měla účastníkům ukázat i něco málo z hanáckých dědin pod Kosířem. Vycházelo se z Lutína, jenž mezi ostatními vyniká svým panelovým sídlištěm a rozsáhlým továrním areálem bývalé Sigmy Lutín, které byly v běhu času přilepeny k původní malé návsi s kapličkou rozkládající se bokem hlavních cest. Mezi poli se pak turisté vydali do sousedního Třebčína, administrativně lutínské části, která ovšem v historii byla významnější vsí, a odtud v doprovodu drobounkého kotěte do stavebně propojených Lip, které jsou již ale součástí lázeňských Slatinic. Do samotných Slatinic, mimochodem hrdé moravské vsi, kde se nestydí nechat vlát na stožárech moravskou vlajku po celý rok, se větrači podívali také, ale až na samotném konci své cesty. 

Z Lip totiž jejich kroky vedly do zvlněného terénu bývalých lomů Vápenice u Slatinek. Jde o jeden z chráněných ostrůvků stepní krajiny na úpatí Kosíře, které vznikly po ukončení těžby vápence, když odhalené horniny obrostly teplomilnými travinami. Z Vápenice, využívané částečně jako pastvina pro ovce, si větrači mohli užít zmíněných výhledů na okolí Olomouce a vsi na sever od Prostějova, zároveň mohli nasávat barvy začínajícího podzimu. Někteří se sem prý ještě později vrátí, až podzim naplno rozehraje svou paletu. 

Po silnici od Čelechovic pak výprava zamířila na vrchol Velkého Kosíře, cestu si turisté zpestřili, stejně jako jiní, kteří si v tento pěkný den vyšli, sběrem hub či alespoň focením lesních zátiší s muchomůrkami. Pod rozhlednou ale hrály prim oheň a buřty a také jsem vyhlásil a odměnil nejaktivnější větrače uplynulého třetího ročníku Větrání, bohužel jedna z nich nemohla být na místě kvůli práci přítomna. A nebyl přítomný ani nejmladší větrač, ten pro změnu ze zdravotních důvodů.

Posezení u ohně vystřídal drobet bahnitý, ale také hub plný sestup ke Slatinkám, v plánu byl ale ještě jeden kopec - menší bratr Velkého Kosíře, Malý Kosíř, přes který vedla závěrečná část cesty do Slatinic. Jeho zvlněný vrchol, na němž stojí dřevěný kříž na místě, kde byla uvažována stavba poutní kaple, je také chráněný jako přírodní památka. A ze svahu je krásný výhled na Slatinice s dominantním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. To lázeňský dům Morava, hlavní budova zdejších lázní z poloviny 18. století, odtud není až tak nápadný, ale byl to právě on, kam větrači zamířili za závěrečným občerstvením před odjezdem domů. 

Příští Větrání se koná už za týden, vyráží se k Valašskému Meziříčí. Více tady.




















Žádné komentáře:

Okomentovat