Věděli jste, že nemusíte nutně vyrážet do Egypta, pokud chcete na vlastní oči vidět sfingu? Jednu totiž můžete najít nedaleko Rýmařova na samém okraji CHKO Jeseníky. Pravda, nedosahuje takových rozměrů jako slavná díla z dob faraonů a vlastně jde jen o menší skálu, která je sfinze s trochou fantazie podobná... ale procházka k ní vás určitě nezklame. A co víc, trasa, kterou si na následujících řádcích popíšeme, se dá zvládnout třeba po nedělním obědě a dítětem v kočárku – ověřeno.
10 km / mapa / okres Bruntál
Pozoruhodný skalní útvar zvaný Kamenná sfinga si "trůní" poblíž vrcholu Kamenné hory, která dosahuje 799 metrů nad mořem. Skále, která podle geologů vznikla intenzivním mrazovým zvětráváním, se také říká Čertův kámen (ostatně tabuli s tímto názvem na místě najdete, ale o žádných pekelných silách na ní není ani zmínka) nebo Ovčí skála, protože některým připomíná ovečku. A také to vychází z původního německého označení Lämmerstein (Lamm je německy jehně). Není to žádný velikán, na výšku má útvar necelé čtyři metry, přes sedm metrů na délku, nicméně dlouho je již vyhledávaným výletním místem. Pro pohodlí turistů tu byl na počátku tisíciletí vybudován i přístřešek, a když jsem sem zavítal já, kdosi tu opékal buřty.
Místo je ovšem spjato také s některými historickými událostmi. Pro dávné obyvatele tohoto kraje, kde převažovalo v polovině 16. století luteránství, byl prý totiž skalní útvar na Kamenné hoře po vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1628 místem rozloučení s vlastí při jejich úprku před náboženskou nesvobodou – podobně jako se to říká o známém Růžovém paloučku u východočeské Litomyšle. Okolí Rýmařova a Horního Města se tehdy téměř vylidnilo. V Kamenné hoře pak podle pověstí spí obři, Černý a Bílý. Černý prý dokáže svou temnou dlaní přikrýt krajinu i ve dne, a tak není radno ho neopatrností vzbudit, naopak je prý lepší šeptat.
Ještě je třeba podotknout, že Kamenná hora, byť na okraji CHKO Jeseníky, připadá z hlediska geomorfologie k Hanušovické vrchovině a Kamenná sfinga stojí na současném katastru Horního Města, historicky však na území zaniklé vsi Ferdinandov, po níž dodnes zůstala stát jen kaple, nedávno opravená, dva domy a ruiny opuštěných staveb. Blízko sfingy se rozkládá přírodní rezervace Pstruží potok, která chrání lužní les a mokřadní louky – kolem ale jen projdeme, ať nerušíme čolky a chráněné byliny...
A teď už k samotné trase tohoto tipu na výlet, desetikilometrovou procházku. Výchozím i cílovým místem je areál zámku Janovice, který sice z velké části vypadá vybydleně, ale snad se mu blýská na lepší časy. Dnešní zámek byl vybudován jako pozdně gotická tvrz v polovině 16. století, řadou stavebních úprav v běhu času dospěl až k současné podobě, která pochází z 19. století. Nejvýznamnějšími majiteli zámku byli příslušníci rodu Harrachů, kteří tu provozovali mimo jiné i palírnu a pivovar. V roce 1945 byl zámek zestátněn a dlouhá desetiletí pak sloužil jako archiv, ještě předtím tu ale například mělo sklad místní JZD. Na začátku nového tisíciletí byl archiv deponován v Olomouci a Opavě, část zámku mělo v pronájmu městu Rýmařov, muzeum zde pořádalo různé kulturní akce, konaly a konají se zde svatby. Od roku 2019 je zámek ve správě Národního památkového ústavu, který prostřednictvím výstavy přibližuje život janovických Harrachů.
U zámku je přitom možné zaparkovat a po prohlídce zámeckého areálu se vydat na cestu. Přímo u zámku je turistický rozcestník, od kterého se vydáme po červené značce směrem na Starou Ves – ovšem jen kousek. Značka totiž brzy opouští ulici Sklepní, zatímco my budeme touto ulicí pokračovat. Brzy vyjdeme na silnici mezi poli a loukami, pozvolným stoupáním se otevře výhled na jesenické vrcholy, pod kterými se krčí ona Stará Ves a Janovice. Kochat se jím můžeme zhruba tři kilometry, než dojdeme na okraj lesa, k odpočívadle a rozcestníku Pod Výhledy. Odtud se dá po žluté značce pokračovat až na lezci oblíbený Rabštejn, my ovšem zvolíme opačný žlutý směr, tedy na Janovice. Kilometr a půl ještě mírně stoupáme, ve výhledu se objeví i Uhlířský vrch s kostelem u Bruntálu, až dojdeme k odbočce k Čertovu kameni, tedy našemu cíli – Kamenné sfinze.
Od sfingy se pak znovu vrátíme na žlutou trasu po lesní silnici a pozvolna sestoupíme Janovickým lesem k Rýmařovu. Těžko při tom přehlédnout tabule naučné stezky Janovice – Rabštejn nebo třeba potůček vytékající z dřevěné hlavy myslivce (nebo je to čert s dobře ukrytými rohy pod kloboukem), voda je pitná. Na okraji lesa se nachází další turistický přístřešek, od něj už to není k výchozímu/cílovému místu u zámku vůbec daleko. Nicméně dá se tu odbočit po lesní cestě zase k severu, po nějaké době narazíme na boží muka, která upomínají na to, že v těchto místech hrabě František Harrach přežil útok pytláka – díky peněžence! Tu pak prý hrabě pytlákovi daroval i s penězi, aby už mu nechodil loupit do revíru. Ať už odbočíme nebo pokračujeme po žluté, vždy se brzy objevíme u janovického zámku, tedy na konci této procházky.
Pokud se vám to ale zdá na výlet málo, samozřejmě jde trasa prodloužit dle libosti, vždyť tyto řádky jsou jen pro inspiraci a následné kreativitě se meze nekladou. Od zámku je možné například pokračovat po zmiňované červené značce do Staré Vsi a Žďárského Potoka, odkud pak zelená značka dovede k rozcestí Pod Výhledy. Od sfingy je možné sejít k ferdinandovské kapli. Anebo lze zamířit do centra Rýmařova, cestu si můžete zpestřit zastávkou v Muzeu turistických známek. V historickém jádru města, které je prohlášeno městskou památkovou zónou, pak můžete obdivovat například radnici a mariánský sloup uprostřed náměstí, kostel sv. Michala se sousední budovou fary anebo třeba geopark v lokalitě Hrádek, kde kdysi dávno stála městská tvrz. Významnou barokní stavbou je pak oválný kostel Navštívení Panny Marie, známý spíše jako kaple V Lipkách, cestou ke hřbitovu. Od centra ji ale dělí rušná ulice Opavská, tak pozor při přecházení.
Komentáře
Okomentovat