Románské otisky v moravskoslezské krajině

Zatímco z velkomoravských staveb se do dnešních časů dochovaly jen odkryté půdorysy, památek, které pamatují 11. a 12. století, tedy dobu, kdy v architektuře panoval románský sloh, a které jsou stále funkční, je na území Moravy a Slezska mnohem více. Že vzpomínáte jen na znojemskou rotundu? Nevadí...

Románský sloh se ve středověkém evropském stavebnictví prosadil v 11. století, a jak už název napovídá, některými svými prvky odkazoval k architektuře starověkého Říma, zároveň také souvisel s rozšiřováním křesťanství v Evropě, neboť základními stavbami románského slohu jsou kostely – rotundy a baziliky. Oba tyto typy kostelů přitom měly své vzory ve starém Římě – antické baziliky sloužily jako tržiště či justiční budovy, rotundy zase jako hrobky. Nebyly to však pouze církevní svatostánky, které začaly růst jako houby po dešti také na Moravě a ve Slezsku, z kamene vyrůstaly také klášterní či hradní areály a mohutné paláce; ale nejvíce se budeme točit právě kolem rotund a bazilik.

Znojemská rotunda

Nejznámější moravskou románskou stavbou, která se běžně objevuje v učebnicích vlastivědy, je rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě. Vznikla zřejmě jako hradní kaple na vyvýšeném místě v areálu tehdejšího přemyslovského hradu na počátku 12. století a od jiných rotund ji odlišuje především její vnitřní výzdoba. Interiérové stěny jsou totiž celé, od podlahy až ke vrcholu kopule pokryty nástěnnými malbami z doby výstavby kostelíku. Podle některých teorií jsou malby kronikou tehdejší doby. V rotundě je nyní umístěna expozice Jihomoravského muzea, přístupná je při příznivých klimatických podmínkách od dubna do září.

Rotunda v Plavči (www.obecplavec.cz)

Na Znojemsku také najdeme další dvě zachovalé rotundy. Ta zasvěcená sv. Oldřichovi v Hrádku na silnici mezi Znojmem a Hevlínem se dnes tak trochu krčí v těsném sousedství barokního kostela sv. Petra a Pavla, přesto zaujme svým vzhledem a také svým stářím; rotunda je památkou na zdejší dávný hrad, který od poloviny 11. století střežil řeku Dyji coby jižní hranici země. To rotunda v Plavči, severně od Znojma, je o něco mladší, v dnešním zámeckém areálu stojí zřejmě od přelomu 12. a 13. století. Pozdně románská stavba s apsidou a vrcholovou lucernou, nyní zasvěcená sv. Františku Xaverskému, je vyšší než kateřinská rotunda ve Znojmě a zdejší zvon z roku 1487 patří k nejstarším na Znojemsku.

Románská věž v Jemnici 
(www.mesto-jemnice.cz)

Zajímavou stavbou se mohou pochlubit Častohostice poblíž Moravských Budějovic. Zdejší kostel sv. Barbory je původem románský, upomínkou na starobylost vesnického svatostánku je nezvyklá kostelní věž – válcová, údajně přestavěná románská rotunda, kterou později obklopila gotická loď a další pozdější přístavby. V mnoha materiálech se dokonce tvrdí, že kostel pamatuje dobu působení Cyrila a Metoděje na Moravě. Z rotundy, která stávala v Jemnici a vzhledem prý byla podobná té, co stojí na české pověstmi opředené hoře Říp, se dodneška dochovala jen její válcová věž, která v běhu staletí pak sloužila jako zvonice přilehlého kostelíku sv. Jakuba. Rotunda, jejíž někdejší zasvěcení není známé, spolu s palácem, který stál na místě dnešního kostela, podle některých odborníků tvořily jemnický panský románský dvůr. Původně rotundou byl také kostelík sv. Maří Magdalény v Šebkovicích u Jaroměřic nad Rokytnou.

Kostel v Řeznovicích

Pomalu opustíme kruhový půdorys rotund a podíváme se na románské podélné stavby, ovšem nesmíme zapomenout na pozoruhodný kostel sv. Petra a Pavla v Řeznovicích, součásti Ivančic. Jeho románské jádro není ani kruhové, ani podélné, nýbrž čtvercové, přičemž k bokům čtvercové stavby nastavované osmibokým patrem vystupují půlkruhové apsidy a k tomuto centrálnímu prostoru přiléhala ještě věž. Ta však zanikla při přístavbě lodi v 15. století. Kostel dal založit někdy v 1. polovině 12. století znojemský údělný kníže Konrád jako součást dvorce na hranici mezi znojemským a brněnským údělem. Řeznovický chrám proslul náhrobním kamenem s dlouho nerozluštitelným písmem, které v padesátých letech minulého století rozluštil až orientalista Pavel Průcha jako písmo ujgurské, které kdysi používali Mongolové. A ti k Ivančicím přitáhli spolu s Maďary...

Kostel v Lukovanech (www.lukovany.cz)

Jak jsme již naznačili, kromě rotund se postupem času stavějí také podélné církevní stánky s většinou stejnou dispozicí – obdélníkovou lodí, na východě doplněnou apsidou a na západě dominující hranolovou věží. Krásnou ukázkou takového kostela je ten zasvěcený sv. Václavu v Lukovanech u Rosic nedaleko Brna, který ač byl později upraven barokně si své románské proporce ze začátku 13. století nese dosud a například sdružená okna ve věži jsou typickým románským prvkem. Z téže doby pochází také kostelík sv. Anny v Přibyslavicích u Třebíče, který je „přilepený“ na barokní dvouvěžový mariánský chrám, kostel sv. Jiří v Bořitově u Černé Hory na Blanensku nebo kostelík Všech svatých ve Starých Hvězdlicích jižně od Vyškova.

Sdružená okna románského 
Zdíkova paláce v Olomouci

Druhým základním typem románských svatostánků je bazilika. Při vyslovení tohoto pojmu si většinou vybavíme trojlodní podlouhlou stavbu s půlkruhovým či polygonálním zakončením a dvouvěžovým průčelím, zkrátka baziliku sv. Jiří na Pražském hradě, jež se stejně jako znojemská rotunda nachází v každé učebnici historie. Podobně kdysi vypadaly také dnešní katedrály v Brně či v Olomouci. Přestavbu olomouckého kostela sv. Václava měl na svědomí v 1. polovině 12. století biskup Jindřich Zdík, který v téže době přenesl k mohutné novostavbě sídlo svého úřadu, pro které nechal vybudovat románský palác. Přestože ten byl později stržen při gotické přestavbě areálu za biskupa Bruna ze Schauenburka, díky nedbalosti stavitelů můžeme dodnes obdivovat (v rámci expozice Arcidiecézního muzea) sdružená okna paláce, která patří k nejkrásnějším ukázkám vrcholně románského stavitelství u nás. A objevena byla náhodou při úpravách někdejšího přemyslovského hradu ve 2. polovině 19. století.

Bazilika sv. Prokopa s klášterem v Třebíči 

Ale zpět k bazilikám a rovnou k těm vzniklým v době, kdy už románský sloh pomalu ustupoval gotice, respektive té jedné, která si vysloužila zápis na seznam kulturního dědictví UNESCO. Bazilika sv. Prokopa v Třebíči vyrostla coby součást zdejšího benediktinského kláštera ve 2. polovině 13. století a je krásnou ukázkou přechodného románsko-gotického slohu, nebo spíše jejich vzájemného propojení v jednom celku. Majestátní chrám vychází z románské koncepce, ale stavitelé do něj již zapracovali gotické prvky; pomineme-li barokizované průčelí vypadá bazilika jako běžná románská stavba, uvnitř ale gotická žebra a lomené oblouky dávají jasně tušit něco výjimečného. Na seznamu UNESCO je prokopská bazilika (přístupná během turistické sezony) s přilehlým klášterem-zámkem (Muzeum Vysočiny) a třebíčskou židovskou čtvrtí od roku 2003.

Hřbitovní kostel v Javorníku

Přechod mezi románským slohem a gotikou lze vysledovat také na dalších, byť menších stavbách, například na hřbitovním kostelu sv. Kříže ve slezském Javorníku, který se do současnosti dochoval ve své původní románsko-gotické podobě z poloviny 13. století, nebo na malebném kostelíku Všech svatých ve Vyšehorkách u Mohelnice. Příkladem ale také může být v článku o gotických památkách zmíněný klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova, kde pozdně románskou baziliku zdobí nádherný raně gotický portál, nebo klášter v Oslavanech. Taktéž nejvýznamnější moravské poutní místo Velehrad má bohatou stavební historii, do které se éra románského slohu výrazně zapsala, když zde byla na počátku 13. století budována z iniciativy biskupa Roberta bazilika Nanebevzetí Panny Marie (vysvěcená roku 1228) s přilehlým klášterem. Románsko-gotická podoba velehradského komplexu ale vzala za své při nákladné barokní obnově na přelomu 17. a 18. století a do dnešní doby se dochovaly pouze fragmenty původní stavby, které je možné si prohlédnout v lapidáriu pod bazilikou.

Hrad Hukvaldy (www.hrad-hukvaldy.cz)

V úvodu jsme zmínili, že románský sloh nebyl pouze doménou stavebních aktivit církve, ale že se projevil i v činnostech panovníka či šlechticů. Právě v době románské byly položeny základní kameny soustavy hradů, která měla zemi chránit před nebezpečím zvenčí či ochraňovat důležité kupecké stezky, avšak většina z těchto hradů byla později modernizována a přestavována, takže mnohdy je těžké najít znaky charakteristické pro románský sloh. Důležité je přitom zmínit, že řada hradů vznikala až v době přechodu mezi románských stylem a gotikou. Už v článku o gotice jsme zmínili hrady Bítov či Veveří, přidejme ještě zříceniny Hukvaldy na Frýdecko-Místecku nebo Lukov u Fryštáku na Zlínsku, jejichž jádra vznikla v duchu románského stavitelství, avšak rozebírat podrobně jejich stavební vývoj nemá smysl. Je dlouhý a složitý a už jsme toho prostřednictvím písmenek procestovali až až...

P.S.: Není-li uvedeno u fotek jinak, je jejich autorem autor textu.