Na Ptení při cestě vlakem po trati z Prostějova ku Konici a Moravské Třebové upozorní jako vůbec první vůně dřeva z tamní pily, která sousedí s vlakovým nádražím, jak jsme zmiňoval už v tomto článku. Toho, co vás tu může upoutat, je ale více. Od nádraží se například můžete po žluté značce vydat do okolních lesů a dojít třeba až k dávnému keltskému oppidu Staré Hradisko. Anebo zamíříte po silnici přímo do vesnice, jejíž nejvzácnější stavbou je zámek na návrší ve středu obce (mapa). Jeho současný stav ovšem neodpovídá ani tak historické hodnotě, jako spíše dlouholetému nevyužívání – zámek totiž vlastní už od roku 1936 město Prostějov a byly tu byty pro zaměstnance polesí, sklad civilní obrany, také tu fungovalo kino... V poslední době ale město pro zámek nemá využití a chátrající dominantu obce se snaží prodat, přičemž už se několikrát objevil vážný zájemce s bohulibými záměry rekonstrukce na domov pro seniory nebo hotel, ale z prodeje doposud vždy z různých důvodů sešlo. A tak zámek, původně tvrz, kterou pravděpodobně nechal vybudovat jako rodové sídlo Václav ze Šarova na počátku 16. století, dál chátrá a čeká na záchranu. Snad to čekání už nebude trvat dlouho, vždyť stavba s nárožními vížkami, která si dodnes uchovala svůj renesanční charakter a býval při ní i okrasný park s oranžérií, minimálně jednou už namále měla – to když koncem 18. století v majetku olomouckého kláštera klarisek už nebyl využíván jako panské sídlo, ale jako hospodářská budova a hrozilo jeho zřícení; tehdy dostal po snesení prvního patra svoji dnešní podobu. A kdysi tu prý také strašilo, usadili se tu čerti. Jejich panování na zámku ovšem ukončil zámečnický učeň, který vyrazil do světa na zkušenou a při zastávce v ptenské hospodě se ptal po nějakém ubytování. V Prostějově se však měl konat jarmark, takže jedinou možností byl starý zámek. Mladík jím vzal zavděk, zmínce o čertech, před kterými pán zámku utekl, se jen pousmál. V ložnici ležela stará citera, kterou učeň okamžitě popadl do rukou a začal hrát a zpívat. Náhle se v ložnici objevil čert oblečený v kapucínských šatech, chvíli mladíka poslouchal a nakonec jej poprosil, jestli ho naučí také tak hrát na citeru. Učeň nebyl proti, ale že je třeba nejdříve čertovi vydrhnout špinavé ruce a ostříhat drápy, s tím zase souhlasil pekelný posel. A tak mladík čerta připoutal za ruce ke stolu, aby jimi příliš necukal a zámečník ho neporanil, – a v tu místo stříhání popadl řemen a začal čerta švihat, až se z něj prášilo. Teprve až pokořený čert slíbil, že se do Ptení už nikdy nevrátí, ho mladík propustil. Čert bleskurychle zmizel komínem a na zámek se mohl vrátit jeho původní pán. To už byl kdovíkde ale i mladý zámečník, který pokračoval ve své cestě na zkušenou...
Komentáře
Okomentovat