Po trati: S přestupem z Jeruzaléma do Athén a ještě kousek dál

Už 130 let jezdí vlaky po trati někdejší Moravské západní dráhy, která spojila Prostějov s východními Čechami přes Konici a Moravskou Třebovou. Kdysi z ní chtěl Baťa udělat součást nové rychlíkové dráhy ze západu na východ Československa, v současnosti ale má tato trať své nejlepší časy dávno za sebou, i kvůli vedení přes hranici dvou administrativních krajů. Zasvěcení však vědí, že se vyplatí na zdejší motoráky i za cenu přestupu sednout a vyjet za zajímavostmi kolem trati. A není jich zrovna málo, i když zrovna nedosahují proslulosti blízkého Bouzova. Tak koupit jízdenku a nastupovat...

V Prostějově, kde naše putování po trati a jejím okolí začíná,má někdejší Moravská západní dráha dvě zastávky – hlavní a místní nádraží. Z místního je do centra města o kus blíže, ale i procházka z po válce vybudovaného hlavního nádraží má něco do sebe. Protože se ale někdy Prostějovu, zvanému též Hanácký Jeruzalém, budu věnovat podrobněji, zmiňme jen, že dominantami města jsou gotický kostel Povýšení sv. Kříže a secesní radnice, poklady historického centra jsou také secesní Národní dům podle návrhu slavného Jana Kotěry nebo renesanční stará radnice, v níž sídlí muzeum. Prostějovské ulice se také mohou pochlubit řadou zajímavých moderních vil, jmenujme například vilu Františka Kováříka (podobně jako Národní dům si zahrála v Četnických humoreskách), upomínkou na někdejší průmyslový rozmach jsou objekty starých továren. Z Prostějova pocházela také celá řada osobností, například básník Jiří Wolker, se kterým si můžete posedět na hlavním náměstí, filozof Edmund Husserl nebo vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterle, který je spojen i s nedalekým Stražiskem, kudy budeme také projíždět. Ještě dodejme, že daleko to není (po stezce kolem Hloučely) k Plumlovské přehradě a zámku Plumlov (o něm jsem se zmiňoval zde). A teď už pokračujme v cestě.

Pět kilometrů urazí motorák z prostějovského místního nádraží do další zastávky, kterou je Kostelec na Hané. Turisté míří zejména za tzv. Červeným domkem, kde žil Petr Bezruč (aktuálně probíhá rekonstrukce a chystá se nová expozice), městečko se ale také může pochlubit nepřehlédnutelnou novogotickou radnicí a barokním kostelem sv. Jakuba Staršího. Z Kostelce lze také vyrazit na Velký Kosíř s rozhlednou či chráněnými lomy, ale o tom už jsem psal jinde… Nicméně pěkná procházka je to po úpatí této přírodní dominanty kraje do Čech pod Kosířem s pěkným zámkem obklopeným rozlehlým parkem, také tu lze navštívit hasičské muzeum a muzeum historických kočárů. Do Čech se přitom dá po svých celkem pohodlně dostat i z další zastávky na „naší“ trati, Lutotína. Na opačnou stranu od kolejí jsou pak Bílovice, kde si lze prohlédnout jeden z dochovaných tradičních hanáckých žudrů.

Zastávka Zdětín se nachází mezi lesy v údolí při soutoku Hluchovského potoka a Romže. Je tu klid a oblíbený výletní místo Bělecký mlýn. A podobně daleko jako z následující stanice je to do vsi Ptení se zajímavým, ale zchátralým renesančním zámkem. Nádraží Ptení stojí ale za očichání – funguje tu totiž pila a ta vůně dřeva je… prostě vůně dřeva. S další zastávkou se ocitáme v místě, kde se nejen zámožnější prostějovští občané rekreovali na svých „chalupách“, ve Stražisku. Romantizující vily v úzkém údolí Romže obýval například herec Ladislav Pešek nebo výše zmíněný Otto Wichterle. Na život v obci přitom již od 18. století drží ochrannou ruku andělé strážní, totiž kostelík sv. Andělů strážných, který byl postaven na místě původního středověkého hrádku. Pokud by to bylo někomu málo, může pokračovat po červené turistické značce do blízkých Přemyslovic, kde se dochoval pěkný větrný mlýn a také novogotický zámek, další větřák pak stojí v jen o něco málo vzdálenějším Jednově. Tam lze dojít například z části Maleny krásným, místy skalnatým údolím potoka Bukovanky.

Následující tři zastávky bude náš motorák mít na území města Konice, respektive Konice a jejích místních částí Čunín a Křemenec. V Čuníně dodnes stojí původní dřevěná zastávka a za zajímavou kaplí lze z obou těchto konických částí vyrazit do nedalekého Runářova. Tamní zděná kaple má dřevěnou zvonici a přiléhá k ní původní dřevěná hasičská zbrojnice. V samotné Konici zaujme už nádraží, stojí tu totiž dvě výpravní budovy proti sobě, ta původní se zaslepenými okny a v novější z přelomu 80. a 90. let si také jízdenku nikdo nekoupí. Už při příjezdu jsme přitom z okna vlaku mohli vidět dominanty města – barokní kostel Narození Panny Marie a sousední zámek, v němž sídlí muzeum řemesel. Proto ta obří sekera před zámkem. Z Konice lze po žluté značce vyrazit za léčivou vodou, k Ochozské kyselce je to od zámku asi hodina cesty. A pak se dá v procházce pokračovat tichým Rakovským údolím.

My ale pokračujeme dále motorákem, příští zastávkou je Jesenec. I tady mají prý léčivou vodu, vyvěrá přímo pod schodišti barokního zámku, který společně s kostelem sv. Libora nelze v nevelké vsi přehlédnout. Jen je nutno podotknout, že zámek slouží jako domov pro seniory a že už je dávno vyvráceno to, že kostel navrhl slavný Santini. Z Jesence se lze vydat po zelené značce na špacír přírodním parkem Kladecko s mokřady či jeskyněmi, mimo jiné u Lumírova je možné projít jeskyní příznačně nazvanou Průchodnice (před časem jsme tam byli i s Větráním). S Jesencem sousedí Dzbel, kde je nejvýše položená stanice Moravské západní dráhy. Zároveň je to místo, kde s největší pravděpodobností musíme přesednout do jiného motoráku. Pokud by tu zrovna žádný nebyl, je možné vyrazit na procházku například mezi poli ke kapli sv. Anny…

Ze zastávky Šubířov vede další úsek naučné stezky Kladeckem, doporučuji se tu ale příliš nezdržovat, práší se tu z blízkého kamenolomu. Když kolem něj ale vlak projede a prach se rozplyne, lze si užívat pohledu na malebné údolí říčky Nectavy. Příští zastávkou je pak víska Nectava, odkud turisty modrá značka může dovést lesy do Kladek anebo třeba k pozůstatkům po hradě Plankenberk – od něj se dá pak pokračovat do Zálesí, odkud je pěkný výhled do okolí, a ještě dále do Jaroměřic s poutní místem Kalvárie (psal jsem o něm tady). Budeme-li ale pokračovat z Nectavy vlakem, brzy se ve výhledu objeví dominanty kraje na pomezí Malé Hané a Hřebečska, vrch Hušák, který ukrývá poutní Holubí studánku, a vysoká věž chornického kostela sv. Vavřince, zastávka v chornické stanici na sebe nenechá dlouho čekat. Obě zmíněné dominanty jsou z nádraží pohodlně dostupné po modré (v případě Hušáku později ještě po zelené) značce. Pod kopcem je přitom možné si všimnout terénních úprav pro výstavbu tzv. Hitlerovy dálnice, která tu v době druhé světové války započala – a třeba v okolí nedalekého Jevíčka, Velkých Opatovic a Boskovic se dodnes dochovalo několik dálničních mostů. Jevíčko a Opatovice stojí za návštěvu i z jiných důvodů, ale o nich jsem psal už v tomto tipu na malohanácké kolečko. Města přitom s Chornicemi spojuje odbočka Moravské západní dráhy, později prodloužená až do Skalice nad Svitavou k dráze na Brno. Z odbočky se lze projít také do Biskupic se zámkem či proslulou pálenicí anebo do již zmíněných Jaroměřic.

Další zajímavostí na „naší“ trati je zřícenina hradu Cimburk, k níž se dá vyjít jak ze zastávky Mezihoří, tak z Městečka Trnávky. Při cestě Trnávkou si ale o pozornost řekne ještě kostel sv. Jakuba Staršího nebo půvabné náměstíčko zvané prostě Rynk. O Městečku Trnávce v podhradí si můžete více přečíst tady, takže můžeme pokračovat po trati přimknuté nyní těsně k řece Třebůvce k další zřícenině, kterou je Radkov. Pozůstatky středověkého sídla a také protější torzo Údolního mlýna se nacházejí v zákrutě řeky mezi Radkovem a Linharticemi, z linhartické zastávky je to sem o něco blíže. To bychom ale přeskočili zastávku v Rozstání a možnost procházky po této vsi či po Radkovu, v obou se dochovaly pěkné ukázky zdejších typických statků, tzv. vierkanthofů.

Linharticemi se pak motorák proti proudu Třebůvky sune k Moravské Třebové, projede Anenským údolím pod pověstmi opředeným Křížovým vrchem (viz Annenruhe) a už staví za třebovském předměstí. O Moravské Třebové toho už na tomto webu hodně padlo (stačí kliknout zde), nicméně zmiňme, že historické centrum je městskou památkovou rezervací s řadou v jádru renesančních měšťanských domů s dochovanými mázhausy, že na zámku si lze prohlédnout portál brány, který je jednou z nejstarších renesančních památek v České republice a že se městu kdysi přezdívalo Moravské Athény. V okolí lze vyrazit například za výhledy na rozhlednu Pastýřka anebo třeba na Třebovské hradisko, kde stával ve středověku hrad a v současnosti je kopec prohlášen za přírodní památku. Za Třebovským hradiskem se rozkládá předchůdce Třebové, Staré Město s velkým kostelem sv. Kateřiny. U sousedního Dětřichova za druhé světové války fungoval nacistický porodní tábor, který připomíná pamětní deska a památník na místě táborového hřbitova. V Boršově stojí za pozornost nejen zdejší dochované statky, ale také kostel sv. Anny s krytým schodištěm.

Zajímavý kostel mají také v sousední Kunčině, kde je další zastávka někdejší Moravské západní dráhy. Goticko-renesanční svatostánek zasvěcený sv. Jiří před válkou dostal moderní presbytář, před kostelem pak zaujme barokní balustráda se sloupy a sochami světců. Kunčina spojená s Novou Vsí je mimochodem jednou z nejdelších obcí Hřebečska, od prvního k poslednímu domu, mezi kterými jsou opět i některé dochované pěkné ukázky zdejšího lidového stavitelství, je to po silnici něco málo přes sedm kilometrů.

Od Kunčiny se trať postupně přibližuje Hřebečovskému hřbetu a také poslední moravské zastávce, Mladějovu na Moravě. Po hřbetu totiž prochází zemská hranice mezi Čechami a Moravou, která pak pokračuje mezi Mladějovem a Trpíkem. Mladějov není u turistů pojem neznámý, přímo naproti nádraží se rozkládá areál Průmyslového muzea s expozicí pracovní techniky a z areálu pravidelně během sezony vyjíždí turistické vlaky po úzkokolejce mířící k opuštěným dolům na Hřebečovském hřbetu – tady se můžete podívat na fotky z vlaku. Jeho svahy jsou protkány také sítí Hřebečských důlních stezek (o nich více zde), Mladějov je jedním z výchozích míst. Ale vyplatí se podívat i po obci, třeba bývalá rychta je opravdu krásnou ukázkou hřebečské architektury. Další dochované statky pak stojí také v sousedním Rychnově na Moravě, jemuž dominuje poutní kostel sv. Mikuláše a odkud lze vyrazit na procházku k Mariánské studánce, jak jinak, se zázračnou vodou.

Pomalu, ale jistě se blížíme ke konci „naší“ trati, podél hřebečských svahů. Trpík je první východočeskou zastávkou, od nádražíčka v Anenské Studánce je pěkný výhled až k Lanškrounu s hradbou pohraničních hor na horizontu, naopak nad Anenskou Studánkou přeměňují vítr v elektrickou energii z daleka viditelné větrné elektrárny. Motorák už v tuto chvíli jen objede kopec, projede Třebovickým sedlem a přes výhybky najede na hlavní trať do České Třebové. Tedy jsme na konci naší cesty po trati někdejší Moravské západní dráhy, stanice Třebovice v Čechách. I tady se vyplatí vystoupit, mimo jiné kvůli empírovému kostelu sv. Jiří anebo třeba kvůli rybníku Hvězda, který k obci přiléhá z jihu a se svými 79 hektary je největší z rybníků založených při nedalekém Opatově.

Komentáře