Jako z jiného světa působí v údolí Bílé Ostravice v Beskydech dřevěný kostel sv. Bedřicha, dominanta obce Bílá. Stavba se totiž výrazně odlišuje od jiných dřevěných kostelů v širém okolí a naopak nápadně připomíná svatostánky ve Skandinávii. Však se také jeho autor, arcibiskupský stavební rada Anton Kybast, při návrhu v několika norských tzv. stavkirke, středověkých sloupových kostelech, inspiroval – konkrétně se uvádějí chrámy Hopperstad ve vesnici Vikøyri, v Urnesu a v Borgundu, který je vyzdvihován a opečováván jako nejlépe dochovaný. Můžete se ale často setkat s verzí, že iniciátor stavby v malé horské pohraniční osadě, olomoucký arcibiskup Bedřich z Fürstenbergu, zakoupil na výstavě ve Vídni model nějakého skandinávského kostela a podle něj nechal vystavět kostel skutečný, případně rovnou že zakoupil kostel, který nechal rozebrat a následně zase postavit na břehu Bílé Ostravice. Ve skutečnosti se měl ale arcibiskupovi zalíbit dřevěný kostel ve Větřkovicích u Příbora, který Kybast podle plánů vídeňského architekta Josefa Erwina von Lipperta přestavěl (do současnosti se nedochoval, v roce 1887 shořel, avšak jeho volná kopie nicméně stojí v Dřevěném městečku v Rožnově pod Radhoštěm), a Kybastovi pak zadal zhotovení svatostánku v Bílé, kde tehdy významně rostl počet lesních dělníků, neboť rostla potřeba dřeva pro arcibiskupské železárny v nedalekém Frýdlantu nad Ostravicí.
Nejen v Beskydech, ale v celé České republice neobvyklá a jedinečná stavba, v jejímž jádru se tyčí 16 vysokých sloupů z jednoho kusu dřeva, jíž dominuje vysoká štíhlá věž tyčící se nad členitou střechou zdobenou dračími hlavami a jež zaujme třeba i okenními leptanými skly, které jsou zároveň zastaveními křížové cesty, vyrostla ze dřeva z okolních arcibiskupských lesů v letech 1873–1875. Původně však byla menší a až do roku 1910 sloužila jako filiální kaple. Když pak byla ustavena samostatná farnost Bílá, nový farní kostel byl za dohledu stavitele Alfreda Parmy opraven a rozšířen o sakristii a vevnitř byl zbudován nový kůr s vřetenovým schodištěm. Od roku 1958 je dřevěný kostel nesoucí zasvěcení podle svého zakladatele chráněn jako kulturní památka, avšak v běhu času neušel poškození. Naštěstí nedopadl tak jako některé norské kostely, které zapálili fanoušci tamní blackmetalové scény, a přišel "jen" o původní okenní vitráže, které kdosi vymlátil v době sametové revoluce, a původní sochy na oltáři, které pro změnu někdo ukradl krátce po revoluci. A tak jej dodnes můžeme obdivovat jako unikát, který je díky projektu Otevřené chrámy přes léto turistům přístupný takřka stále, a to i s průvodcem.
Bílá ovšem neláká jen tímto vzácným kostelem, vždyť jinak je známá jako oblíbené lyžařské středisko. Ze stavebních památek dále stojí za pozornost třeba lovecký zámeček, který je také dílem Antona Kybasta, hned za kostelem najdete Lurdskou kapli a nepřehlédnutelná je budova dnešního hotelu Bauer, jejíž nejstarší část pochází z roku 1911 a jež sloužila potřebám zdejších lesních dělníků. Jen přes silnici pak narazíte na bývalé vlakové nádraží, kde končila před vybudováním nedaleké přehrady Šance trať z Frýdlantu. A samozřejmě můžete vyrazit po četných stezkách do okolních kopců, po kterých prochází státní hranice se Slovenskem, ale i historická hranice Moravy a Slezska.
Komentáře
Okomentovat