Říká se, že historie nezná "kdyby". Jenže při ohlížení se za během času narazíme na spoustu momentů, které k takovým "kdyby" vyloženě vybízejí. Nabízí se například otázka, jak by vypadal Uničov, kdyby císař Ferdinand III. dal po vestfálském míru na návrh generála Raimunda Montecuccoliho, který shledal Uničov vhodnější v proměnu ve vojenskou pevnost než Olomouc. Někdejší hlavní město Moravy totiž bylo po osmi letech švédské okupace v troskách a generál navrhl císaři pobořit městské hradby a nechat Olomouc, kde bylo z více než 600 domů po válce obyvatelných pouze kolem 160. Nutno však dodat, že Uničov obsadili Švédové také, navíc ho během okupace stihl velký požár, takže ani nejstarší institucionální město na Moravě nebylo v nejlepší kondici.
Není žádným tajemstvím, že pevností se nakonec stala Olomouc, nechme přitom stranou, že trvalo téměř století, než se pořádně začalo budovat. Uničov se oproti tomu dlouho z následků války a požáru vzpamatovával a jeho význam upadal. Jak by ale do podoby usínajícího města zasáhli pevnostní stavitelé,, kdyby přece jen císař na generálův návrh dal? Které stavby tehdejšího Uničova by musely ustoupit budovaným valům nových bastionů a vodním příkopům napájeným z Oskavy? Jaké prvky by nové opevnění v rovinaté krajině vyžadovalo, aby pevnost plnila svůj účel a chránila zemi před nepřítelem blížícím se snad jesenickými údolími? Obstála by požadavkům pevnosti stařičká pozdně gotická Medelská brána (na fotce výše), která je jedním ze symbolů města?
Odborníci na novověké vojenství by určitě dokázali obsáhleji, ale stále spíše hypoteticky na tyto otázky odpovědět. Já si dovolím jen poznámku, že se svou pomyslnou armádou bych se snažil vyhnout Hrubému Jeseníku a při tažení schůdnějšími trasami přes Králíky do Pomoraví či Nízkým Jeseníkem od Bruntálu na Olomouc bych uničovskou pevnost dost pravděpodobně bez úhony minul.
Uničov se nicméně pevností nestal, a dokud to mělo nějaký smysl, využíval k obraně svých stařičkých hradeb. Městské opevnění je zmiňováno už v listině z roku 1223, tehdy šlo pravděpodobně o ochranu v podobě valů. Kamenné zdi obepnuly královské město na počátku 14. století, půlkruhové bašty přibyly zřejmě po husitských válkách. Před hlavní hradbou byla postavena menší parkánová zeď a později byl ještě vybudován příkop a val s další zdí. Opevnění bylo prolomeno čtyřmi bránami a menší vodní brankou. K postupnému bourání hradeb a bran se pak přistoupí v 19. století, například roku 1848 byla stržena Litovelská brána, roku 1863 poškodil Šumvaldskou bránu blesk, což vedlo k jejímu stržení, z dopravních důvodů byla padla vnější věž Medelské brány...
I přes postupné ubourávání se ze starého opevnění Uničova přece jen něco málo dochovalo. Zmíněna už byla Medelská brána, respektive její vnitřní věž, kterou v současnosti smí projít nebo projet pouze pěší či cyklisté, na bránu navazuje nejdelší úsek dochované hradební zdi i s několika baštami, kolem kterých se dá projít. Další kousek hradby se pak například ukrývá se blízkou rozlehlou školní budovou. Výrazným dochovaným prvkem je bývalá městská zbrojnice, bašta ze 16. století, která chránila tzv. vodní branku sloužící jako vstup do města pro pěší. U zbrojnice, která byla zrekonstruována a adaptována pro potřeby městského muzea, se dochoval nejen úsek navazující hradební zdi, ale také někdejší vodní příkop, který je třeba překonat po dřevěné lávce. Při linii zaniklých či v ohrazení pozemků upravených hradeb stojí také dřívější městská šatlava, kde je možné navštívit muzeum vězeňství. Zástavba okolo historického jádra Uničova pak ukrývá ještě několik dalších metrů hradeb, ovšem ty nejsou veřejně přístupné a vidět je lze především na letecké mapě...
Komentáře
Okomentovat