31. srpna 2011

Hřebečsko, kulisa dopravních tepen

Železniční koridor z Olomouce přes Českou Třebovou na Prahu, silnice od Olomouce na Hradec Králové a Liberec či od Brna, potažmo Vídně, do Polska. To jsou trasy, kudy denně proudí stovky, ne-li tisíce lidí ve vlacích nebo vozech přes oblast, které se před druhou světovou válkou říkalo Schönhengstgau - česky Hřebečsko.

Dnes je to kraj skoro zapomenutý, snad samotným pánem Bohem. Kulisa právě pro tyto dopravní tepny. Přitom nabídnout má co: ať je to zajímavá krajina nebo malebné obce. A to jak na moravské, tak české straně zemské hranice, která Hřebečskem, dříve největším německým jazykovým ostrovem v Československu, prochází. 

Zámek Moravská Třebová
Tak třeba Moravská Třebová, která se i v současnosti k historii Hřebečska hlásí. V centru města se ukrývá krásný, nedávno kompletně zrekonstruovaný zámek. Jdete-li k němu z náměstí, tváří se nenápadně. Avšak vejdete-li na nádvoří, naskytne se vám pohled na nádherné manýristické arkády ze začátku 17. století. Ukrývají mnohé - expozice alchymistické laboratoře či pokladů Moravskotřebovska a ve sklepení původního, zde stojícího hradu mučírnu. Avšak co je na moravskotřebovském zámku nejcennější, je jižní brána, ještě z dob pánů z Boskovic. Její kamenný portál z roku 1492 je jednou z prvních ukázek renesance na sever od Alp a dva medailony - Ladislava z Boskovic, tehdejšího majitele zámku, a jeho manželky Magdalény z Dubé a Lipé - jsou jen o tři roky mladší. Jen několik desítek kroků pak dělí zámek od krytých Schodů mrtvých, které vedou na pověstmi opředený Křížový vrch s kostelíkem Nalezení sv. Kříže a barokním sousoším Kalvárie, z Křížového vrchu máte Moravskou Třebovou a okolní vsi jako na dlani. Po sejití zpět do města nesmíte zapomenout obejít náměstí a sledovat informační cedulky na měšťanských domech, které sice mnohdy nijak zvlášť staře nevypadají, ale sklepy a mázhausy často pamatují středověk, anebo na radnici, která se může pochlubit unikátní věží - nemá totiž základy. Prohlídka města pak může pokračovat třeba návštěvou muzea při silnici na Svitavy, kde se ukrývá cenná sbírka japonských samurajských mečů a také mumie egyptské princezny. 


Rezavý potok na Hřebečských stezkách
Už na moravskotřebovském zámku se můžete setkat s Hřebečskými důlními stezkami. Jde o projekt, který má jednak přiblížit veřejnosti hornickou minulost Hřebečovského hřbetu, podle nějž se Hřebečsko nazývalo a po jehož vrcholových partiích se táhne hranice mezi Moravou a Čechami, a jednak vůbec přilákat do regionu turisty. Na zámku je k vidění geologická expozice Barevná planeta, přímo v terénu na Hřebečovském hřbetu se pak zájemci mohou setkat s pozůstatky a důsledky hornictví, kdy se tu nejdříve těžilo uhlí a později pak žáruvzdorné materiály, které se po úzkorozchodné železnici svážely ke zpracování do blízkého Mladějova. Po rekonstruované železnici se nyní mohou svézt turisté, v továrním areálu funguje Průmyslové muzeum. Součástí stezek jsou také vyhlídky a rozhledny nebo procházky po typických dlouhých hřebečských vsích, kde lze docela často narazit na nějaké to původní roubené stavení nebo zajímavý kostel (například v Kunčině), nedaleko Rychnova na Moravě je pak poutní místo Mariánská studánka.


Torzo paláce hradu Cimburk
Než opustíme Moravskotřebovsko, ještě musíme zmínit minimálně dvě místa - Městečko Trnávku a Křenov. Dominantou Trnávky je vrch se zříceninou hradu Cimburk, který založil někdy kolem roku 1300 Ctirad z Lipnice, avšak Lipničtí či nově páni z Cimburku jej nevlastnili dlouho, když jej směnili za panství u Koryčan, kde se rozkládá stejnojmenná zřícenina. Trnávecký Cimburk je však hrad pevný a v různé míře sloužil správě panství ještě po třicetileté válce. Již opuštěný hrad pak v roce 1776 vyhořel a zpustl. Řád německých rytířů, který vlastnil nedaleký hrad Bouzov, uvažoval o jeho rekonstrukci, k té ale nedošlo. Druhou dominantou Trnávky je kostel sv. Jakuba a památkou, o které se ale příliš z jistých důvodů nemluví, jsou pozůstatky po výstavbě tzv. Hitlerovy dálnice. Právě v Trnávce bylo nejsevernější staveniště této trasy, u jzd jsou vybetonovány základy pro pilíř mostu, v dnešním dětském táboře bydleli dělníci a od obce se na jih táhne jasně zřetelný pás terénních úprav, náspů a mostů. V budoucnu se prý dočkají využití. 


Kostel v Křenově
Křenovský kostel sv. Jana Křtitele zkrátka září svojí červeno-bílou fasádou do okolí. O této dominantě bývalého městečka se tvrdí, že ji snad projektoval sám slavný Jan Blažej Santini, mimo jiné autor poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou zapsaného v seznamu dědictví UNESCO (viz předešlý příspěvek). Podle odborníků to pravda není, ale zkazky o tom, že jde o nejhezčí církevní stavbu v regionu, už tak vyvratitelné nejsou. Nedaleko Křenova směrem na Jevíčko se pak rozkládalo rozlehlé slovanské hradisko z 9. století, zvané Mařínské. Dochovaly se z něj zbytky valů a příkopů. 


Březovské Moravské náměstí
Z Křenova to není daleko do Březové nad Svitavou, malého města na zemské hranici, které už nemuselo existovat. Nad městem totiž začíná tzv. brněnský vodovod, v souvislosti s jeho rozšířením se uvažovalo o vystěhování a demolici města, stejně jako v případě obce Muzlov, ze které zbyl pouze jediný dům, torzo kaple a pojmenování železničního tunelu. Březová to však přečkala a dneska se může pochlubit třeba Dobře ukrytou rozhlednou Járy Cimrmana nad městem. Už jméno rozhledny svědčí o lecčems... Stavebně propojená je Březová s Brněncem, další obcí na zemské hranici. Zatímco v Moravské Chrastové nalezneme pomník obětem bitvy o Chrastovou, když obec, která původně po mnichovském diktátu nebyla v záboru, přepadli němečtí ordneři, český Brněnec je spojen se jménem Oskara Schindlera, kontroverzního svitavského rodáka, který ve zdejší továrně zaměstnával Židy, které tak "zachránil" před smrtí v koncentračním táboře. 


Stará svitavská radnice a dům U Mouřenína
A jsme u Svitav někdy také přezdívaných Moravský Manchester pro dřívější hojné zastoupení textilního průmyslu ve městě. Svitavy jsou často vnímány jako východočeské město, což se není čemu divit, když jednak mate přiřazení k Pardubickému kraji, ale také oddělení Hřebečovským hřbetem od Moravské Třebové, která má Moravu rovnou v názvu, navíc zemská hranice mezi Čechami a Moravou Svitavy obchází - příklad na sousedních obcích: zatímco Vendolí ještě je moravské, Opatov a Koclířov již jsou východočeské, kdežto Kamenná Horka je zčásti na Moravě a zčásti v Čechách. Pak se v tom jeden vyznej, ale nápis "Svitavy - perla/prdel Moravy", který se tu a tam objeví na jedné železniční zastávce, je více než výmluvný. Nicméně Svitavy jsou proslulé, kromě hlášení se k Schindlerovi, svým dlouhým náměstím, jež lemuje po téměř celé délce podloubí, navíc je centrum města ukázkou hned několika stavebních slohů - renesance, baroka, ale i pseudoslohových variací či zahraničních vlivů. Významnými stavbami náměstí jsou kostel Navštívení Panny Marie s vyhlídkou ve věži, stará radnice s věží, na jejímž vrcholku se ve slunci leskne turecký půlměsíc, dům U Mouřenína, snad nejstarší dům na náměstí vůbec, dnes sídlo informačního centra, a na dolním konci je to pak tzv. červená knihovna, honosná budova, ve které je krásný a stále využívaný sál a ve které fungovala svého času největší německá knihovna v Sudetech. Také mimo náměstí lze narazit na zajímavé či památné stavby - předně to je prastarý kostel sv. Jiljí, nejstarší budova ve městě, nebo "červený" kostel sv. Josefa s charakteristickými dvěma věžemi v městské části Lány. A za zmínku stojí také vily bývalých průmyslníků: v Budigově sídlí muzeum s unikátní expozicí praček, v Langerově zase městský úřad, Sigmundovu využívají podnikatelské subjekty a Sponerovu stát. 


Lanškrounská Krčma
Na chvíli nyní opustíme území Moravy, Hřebečsko totiž zahrnuje i východočeské Lanškrounsko a kus Litomyšlska či Poličska a chceme-li ho postihnout tak nějak celistvě, tak holt musíme i do Čech. K německému ostrovu tak třeba patřily lázně Balda nedaleko Poličky, ze kterých se toho do dnešních dnů ale příliš nedochovalo. Lázeňství se tu přitom pěstovalo ještě v první polovině 20. století. Při cestě k Jedlové je několik rybníků a v obci stařičký gotický kostelík a řada roubenek. Rybníky je znám také Opatov severně od Svitav - největší Hvězda má 96 ha -, anebo Lanškroun, jedno z dřívějších hřebečských center. Přímo ve městě je možné navštívit jak zájezdní dřevěný hostinec Krčma, tak třeba muzeum v původním lichtenštejnském zámku. Původním, protože Lichtenštejni si nechali postavit honosnější barokní sídlo na kopci mezi městem a sousedními Rudolticemi. Nový zámek nebo také Zámeček však neměl zřejmě rozdány ty správné osudové karty, neboť několikrát vyhořel a po více než čtyřiceti letech od dostavby byl stržen. Zůstala jen jedna ze čtyř rohových věží, která jde z dáli vidět mezi vzrostlými stromy. Lanškrounští se mohou ještě pochlubit krásnou renesanční radnicí. 


Klášter Koruna
K Lanškrounsku se dnes řadí i moravské obce Krasíkov a Tatenice. Z vlakové zastávky v té prvně jmenované je to jen pár kroků k torzu kláštera Koruna, které se tyčí nad domy na severním okraji Třebařova. To skvostem Tatenic je renesanční zámek, jehož fasádu zdobí sgrafitová psaníčka. Jeho interiéry jsou však dostupné jedině v úředních hodinách obecního úřadu a otevírací době restaurace, které tu sídlí. 


Přes železniční tunely se dostáváme do Zábřeha, města, jež se může pochlubit slavným rodákem, polárníkem a dost možná také vzorem pro osobnost Cimrmana Janem Eskymo Welzlem, který mává cestujícím na zábřežském nádraží. Eskymo Welzl byl cestovatel, který prošel dálnou Sibiř a na arktických ostrovech se stal náčelníkem Eskymáků. Po jeho nedobrovolném návratu do Evropy mu to však nikdo nevěřil a brali ho spíše jako kecálka a snílka. Výstava v zábřežském muzea vám o něm poví mnohem více, a pokud toužíte po trochu jiném zážitku, tak i v tomto mají Zábřežští co nabídnout - cestovatelsko-recesistický festival Welzlování, který se koná na začátku roku a během něhož například tahají saně po zábřežském náměstí lidská spřežení. Památek Zábřeh nemá příliš, navíc zámek je sídlem městského úřadu, ale zase to může vyvážit jednak vrcholky Zábřežské vrchoviny v okolí a vrcholy Jeseníků nadosah. 


Mohelnický kostel sv. Tomáše z Canterbury
Posledním městem Hřebečska byla Mohelnice, jež už z dálky připomíná věž stařičkého kostela sv. Tomáše z Canterbury. Hned vedle kostela stojí budova městského muzea, dřívější biskupský hrádek, kde se můžete dozvědět, že osídlení této nejsevernější části Hané má dlouhou tradici a ještě mnohem více. V městských ulicích lze narazit také na pozůstatky opevnění vč. jedné zachované brány, ale třeba také na domy, které svými dispozicemi spíše připomínají zástavbu někde na vesnici. Mohelnice je zkrátka malá a svým způsobem roztomilá. A co víc, kdo má rád tvarůžky, má to odtud kousek do Loštic, kde se vyrábějí ty jediné pravé olomoucké, za pohádkami zase vede krátká cesta na Bouzov a za úkladnou vraždu...


Kostel Všech svatých ve Vyšehorkách
...ano, nedaleko Mohelnice se v lesích nachází hrad Mírov, pevnost, v níž odedávna fungovala káznice a dnes je to jedno z nejtěžších vězení v České republice. Ve středověku se však z Mírova panovalo Svitavsku a Mohelnicku jako jedněm z oblastí patřících olomouckému biskupovi. 


Putování po Hřebečsku zakončíme ve vísce západně od Mohelnice, ve Vyšehorkách, kde se ukrývá poklad - malebný středověký venkovský kostelík Všech svatých, jenž víceméně odolal slohovým přestavbám v průběhu staletí a dochoval se v takřka původní pozdně románské podobě. Kulturní památka ovšem v průběhu minulého století strádala poté, co v roce 1957 zcela vyhořela a opravy byly dokončeny až v 90. letech. Od té doby lze však opět mluvit o dobře ukrytém pokladu. 


Ještě pořád si myslíte, že Hřebečsko je dobré jen jako kulisa k silnici a železnici?


Web: www.hrebecsko.estranky.cz
Informační centra: 
- Městská knihovna, Moravské náměstí 65, Březová nad Svitavou
- náměstí J. M. Marků 12, Lanškroun
- ul. U Brány 2, Mohelnice
- náměstí TGM 33, Moravská Třebová
- dům U Mouřenína, náměstí Míru 48, Svitavy
- ul. Československé armády 1, Zábřeh
Jak tam autem: Z Hradce Králové či Olomouce po silnici 35, z Brna po silnici 43
Jak tam vlakem: Vlakové stanice Zábřeh na Moravě a Mohelnice leží na koridoru Praha - Přerov, stanice Svitavy a Březová nad Svitavou na koridoru Česká Třebová - Brno. 



Zobrazit místo Hřebečsko na větší mapě


P.S.: Není-li u fotek v článku uvedeno jinak, jejich autorem je autor tohoto blogu.


Žádné komentáře:

Okomentovat