28. srpna 2012

Pod křídly baculatých andělíčků: Na zámeckém dvoře

Bylo by logické, když už jsme se posledně v cestě po barokních krásách věnovali poutním kostelům, pokračovat po „běžných“ chrámech městských a venkovských. Vezměme to ovšem trochu nelogicky a opusťme církevní půdu - ještě na ni řeč určitě přijde. Na naši návštěvu nyní čekají honosné zámecké areály.

Na začátku je ovšem nutné upozornit, že tento výlet nebude pro lidi pověrčivé. Zámků totiž navštívíme třináct, s tím, že vynecháme dříve zmiňované Valtice a Kroměříž, a není vyloučeno, že přes cestu přeběhne i nějaká ta černá kočka. Cesta bude dlouhá, tak už si prosím nazujte návleky, ať nepoškrábete podlahy, začínáme v Kuníně u Nového Jičína.

Zámek Kunín
Tedy vlastně v Kunvaldu, neboť na Kunín byla obec přejmenována až po druhé světové válce. V těsném sousedství empírového kostela, se kterým je propojena, tu stojí dvoupatrová budova zámku, ve které před drahnými časy studoval František Palacký, historik, politik a především rodák z nedalekých Hodslavic. Prý to byl „krásný jarní čas jeho života“, i když režim zdejšího filantropina, založeného osvícenou hraběnkou z Waldburg-Zeilu, byl přísný. Komu by se dnes chtělo učit od páté ranní až do večera?

Hraběnka byla vnučkou Friedricha Augusta Harracha a jeho manželky, kteří nechali v letech 1726-34 přestavět na pohodlný barokní zámek s mansardovou střechou starší tvrz. Dodnes se zachovalo vnitřní uspořádání této jednokřídlé stavby, a to i přesto, že po druhé světové válce zámek spíše strádal. Nejprve byl vyrabován, zbytky sbírek byly odvezeny a postupně se měnil jako ubytovna nebo sklad v ruinu na odstřel. V roce 1999 se majitelem stal obecní úřad, který se záhy pustil do nákladné rekonstrukce. Zrekonstruovaný zámek dnes spadá pod Muzeum Novojičínska a jeho prohlídka nabízí třeba exkurzi na půdu mezi komíny.

Zámek Lysice (zameklysice.cz)
Původně tvrzí byl také zámek v Lysicích nedaleko Boskovic, který můžete znát z dílu Beáta seriálu Četnické humoresky. Filmová kamera tu divákovi nejen ukáže průčelí národní kulturní památky, ale zavede ho i do jedné z bohatě zdobených místností uvnitř. Ty mimo jiné ukrývají vzácný barokní a rokokový nábytek a především pak rozsáhlou sbírku zbraní a terčů. Za prohlédnutí jistě stojí i přiléhající zahrada, jejíž založení ve svahu spadá do doby přestavby původní vodní tvrze na renesanční zámek.

Tvrz ze 14. století bychom měli hledat v dnešním západním křídle zámku, koncem 16. století přestavba sídla pokračovala. Avšak víceméně současnou podobu dostala hlavní stavba až při barokních úpravách na počátku 18. století, v té době vyrostly také hospodářské a správní budovy, které obepnuly vzniknuvší čestné nádvoří. Zámek pak doznal změn ještě později – například když ke stavbě přirostla v 1. polovině 19. století mimo jiné sloupová kolonáda nebo když se část dosavadní zahrady proměnila v anglický park. Úpravy zámku v majetku rodu Dubských pokračovaly i ve 20. století, avšak renesančně-barokní rysy zámeckého areálu nesmazaly. Po druhé světové válce pak byly Lysice zestátněny a zpřístupněny veřejnosti. Od roku 2002 jsou národní kulturní památkou.

Zámek Vranov nad Dyjí (vranovska-prehrada.com)
Dosud jsme se pohybovali hlavně po prostorách někdejších malých, venkovských šlechtických sídel, nyní však zamíříme až k hranici s Rakouskem na strmou skálu nad řekou Dyjí, kde se tyčí zámek Vranov nad Dyjí – mimochodem také filmově známý, z pohádky Nesmrtelná teta. Jeho historie sahá až na přelom 11. a 12. století, kdy zde stál zeměpanský hrad, jenž měl střežit hranici. Pevnost sloužila až do třicetileté války, dodnes se z něj dochovaly pouze některé věže. Pak noví majitelé panství, páni z Althannu, zahajují v místě válkou a požárem zničeného hradu výstavbu majestátního barokního zámku.

Sál předků vranovského zámku (zamek-vranov.cz)
Koncem 17. století jsou započaty práce na perle celého vranovského areálu – Sále předků na oválném půdorysu, zastřešeném kopulí zdobenou mytologickou freskou. Podle projektu architekta Fischera z Erlachu vznikne jedno z nejimpozantnějších barokních děl na Moravě. Dalším pozoruhodným počinem je vybudování kaple Nejsvětější Trojice s podzemní rodovou hrobkou, později rostla křídla hlavní zámecké budovy, jejich stavba se protáhla až do konce 18. století, zároveň jsou upraveny stavby předního hradu a přístupová cesta k nim. Během 19. století je zámek lehce upraven klasicistně a romanticky, což ovšem na jeho působivosti neubralo.

Zámek Jaroměřice nad Rokytnou (fotoalpy.cz)
Impozantně působí také zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou nedaleko Moravských Budějovic, a to se netyčí na skále a je, s dovolením, na pohled nudnější. Ve své době, tedy v 1. polovině 18. století, šlo ovšem o snad největší barokní stavební projekt u nás a pořád překvapuje svou rozlehlostí, ke které ještě přispívá přiléhající zahrada založená už v době renesance.

Ano, také jaroměřický zámek vyrostl na místě starší stavby, při řece Rokytné stávala tvrz, později trojkřídlý renesanční zámek. S barokní přestavbou sídla započal v roce 1700 tehdejší majitel Jan Adam z Questenberka. Výstavba částečně respektovala půdorys původní budovy, do roku 1737 vyrostl podle projektu Jakuba Prandtauera mohutný barokní zámek s ještě mohutněji působícím zámeckým kostelem sv. Markéty, jehož centrální prostor je zakončen ohromující kopulí. Součástí areálu bylo také zámecké divadlo, které v té době patřilo k těm nejvýznamnějším. Se smrtí Jana Adama v roce 1752 ovšem veškerý ruch v Jaroměřicích upadl, páni se často střídali a tak to šlo až do 20. století, kdy byl po válce zámek zestátněn a byla v něm umístěna expozice zvoucí na exkurzi do hudebního baroka.

Zámek Slavkov - Austerlitz (facebookový profil zámku)
Krásnou zahradou se může pochlubit i zámek ve Slavkově u Brna, výhradně kvůli ní se tam ovšem nejezdí. Hlavním bodem zájmu je Historický sál, oválný centrální prostor barokního zámku. Proč, je notoricky známé a učí se na základní škole v dějepisu. Právě tady, na zámku v městečku německy zvaném Austerlitz, bylo 6. prosince 1805 podepsáno příměří mezi Napoleonem Bonaparte a Františkem I. po řeži u Slavkova. Prý byl tento sál zamýšlen stavebně a akusticky tak, aby při politických jednáních jeden shluk diskutujících neslyšel, co probírá jiný (ale známější je jistě podobná hříčka z koutů nedaleké Mohyly míru).

Zámek je dílem architekta Domenica Martinelliho, který chtěl po svém a v barokním duchu přestavět celé kounicovské sídelní městečko, přičemž zámek ve tvaru písmene U měl být třešničkou na dortu jeho projektu. S přestavbou někdejšího sídla rytířů Německého řádu a pozdějšího renesančního zámku se začalo koncem 17. století, sám Martinelli se ale dokončení stavby nedočkal, v roce 1718 náhle zemřel, realizace jeho, byť pozměněných plánů (například o konírny uzavírající tak oválné nádvoří) probíhala až do roku 1769, kdy byla dokončena výzdoba zámecké kaple. Kromě prohlídky reprezentačních prostor zámku tu lze také navštívit expozice slavkovského Historického muzea, v jehož sbírkách je například torzo slavné kounicovské sbírky obrazů a řada artefaktů souvisejících s napoleonskými válkami.

Zámek Buchlovice
Krásná barokní sídla se návštěvě nabízejí také na druhé straně Chřibů. Na dohled prastarého hradu Buchlov, nedaleko Uherského Hradiště, se rozkládají zahrady a park, jimž dominují dvě budovy buchlovického zámku. Půlkruhové přízemní (jak z které strany ale) stavby s nízkými kopulemi ve stylu italských barokních vil obepínající kruhové nádvoří nechal postavit Jan Dětřich Petřvaldský na samém počátku 18. století pro svou manželku Eleonoru, které se na Buchlově nelíbilo a chtěla pohodlnější sídlo. Ještě v 18. století se ale zámek dočkal stavebních a interiérových změn, zásadnější pro jeho vnitřní podobu ovšem bylo zřízení soukromé nemocnice v roce 1805 již v majetku Berchtoldů. 

Tato epizoda naštěstí trvala krátce a už o dva roky později je ze zámku hlavní sídlo tohoto rodu. Dalším výrazným zásahem do interiérů pak byly neobarokní úpravy na počátku 20. století, které měly zvednout reprezentativnost zámku a které můžeme obdivovat i dnes, stejně jako politici a diplomaté tehdy. A stejně jako tehdy je zámek v Buchlovicích originálním barokním dílem v moravském kontextu (které si mimochodem také zahrálo v Četnických humoreskách).

Zámek Milotice, freska v reprezentačním sále
(zamekmilotice.cz)
Ne tak daleko je to z Buchlovic do Milotic u Kyjova, kde stojí další pěkná ukázka baroka na Moravě, která nás vrací do z předchozích odstavců známého sledu tvrz – renesanční zámek – barokní zámek. V obci, jež dnes čítá dva tisíce obyvatel, si nejprve nechal Bernard Ludvík Tovar z Enczesfeldu přebudovat zdejší tvrz na jednopatrový renesanční zámek s arkádami, později přibylo druhé patro a nárožní věže, až by se dalo mluvit o podobnosti s Bučovicemi. V 1. polovině 18. století ovšem zámek za Karla Antonína Serényi získal vznešenou barokní podobu, která v interiéru ukrývá mimo jiné reprezentační sál kompletně vymalovaný freskou malíře Františka Řehoře Ignáce Ecksteina, zároveň byla přetvořena i původně renesanční zahrada, na kterou navazuje rozlehlá bažantnice. Jak zámek, tak 20 ha zahradní plochy se dochovaly téměř netknuté pozdějšími výraznějšími zásahy.

Zámek Vizovice (zamek-vizovice.cz)
Nyní doporučuji trochu občerstvení, protože jsme teprve v půli cesty. Tím občerstvením může být třeba panák slivovice a ideálně ve Vizovicích, které jsou její výrobou proslulé, až se pak mnozí nedozvědí o tom, že tu mají také krásný barokní zámek z 2. poloviny 18. století v původní podobě. Nevyrostl na místě někdejší tvrze, nýbrž v místech dávného kláštera a vystavět si tuto pýchu města nechal olomoucký kanovník a pozdější královéhradecký biskup Heřman Hannibal z Blümengenu. Trojkřídlou stavbu ovlivněnou francouzskými vzory té doby navrhl František Antonín Grimm, za pozornost především stojí zdejší bohatě zdobená kaple, v jejímž vybavení lze dodnes najít původní církevní roucha, monstrance, kalichy apod. z konce 18. stol. Na zámek navázala zahrada, později přetvořená na romantický park na břehu říčky Lutoninky. Prohlášení vizovického zámku národní kulturní památkou v roce 2001 je jasným vzkazem, že vedle slivovice není žádné béčko, i když to tak v průvodcích po zážitcích může vypadat.

Letecký pohled na zámek v Bruntále
(wellnesscentrumbruntal.cz)
Zajímavým půdorysem tvaru kruhové výseče a trojúhelníkovým nádvořím se může pochlubit zámek v Bruntále, navíc jde o hezkou ukázku kombinace lehce vypadajících renesančních arkád s mohutností barokního paláce. Za půdorys může poloha v rohu městských hradeb, jejichž zbytky se v blízkosti zámku dodnes dochovaly. Původně tu stál gotický městský hrad, koncem 16. století přebudovaný pány z Vrbna na reprezentativní renesanční zámek dnešního půdorysu a s věží, otevřený arkádami do nádvoří. Během třicetileté války, už v majetku rytířů Německého řádu, byl ale natolik poškozen, že se uvažovalo o jeho demolici. Nakonec byl mezi lety 1766-78 přestavěn do barokní podoby, která se však snoubí s renesančními prvky. Později se dokonce stal osobním sídlem řádového velmistra. Dnes sídlí ve zrekonstruovaném zámku (na opravu přispěl i Německý řád) bruntálské muzeum a k vidění tu je řada děl z řádových sbírek nebo cenné rokokové interiéry.

Zámek Kravaře (wikipedia)
Slezskou barokní perlou bývá nazýván zámek v Kravařích u Opavy. Čtyřkřídlá budova vznikla přestavbou starší renesanční tvrze v letech 1721-28, když ta již přestala vyhovovat tehdejším pánům kravařského panství, Eichendorffům. Ti na svém sídle nešetřili, jak sama stavba svými kvalitami dosvědčuje, a co teprve výzdoba zámecké kaple Archanděla Michaela s nástropní freskou F. Ř. I. Ecksteina. Bohužel to je jediný interiér, který se dodnes ve vrcholně barokní podobě dochoval, ostatní vzaly za své při devastujícím požáru v roce 1937. Propukl z nedbalosti a škody byly postupně odstraňovány během 50. a 60. let. V současnosti prostory slouží jako městské kulturní centrum.

Mikulov
To zámek v malebném Mikulově (koukněte na film Bobule) na konci druhé světové války vzplál při osvobozovacích bojích, za požárem, který z dominanty města a pořádného kusu jižní Moravy učinil na řadu let trosky, stáli zřejmě ustupující nacisté. Popelem lehly nejen střechy a nábytek, ale například kostýmy z vídeňské opery nebo kosterní pozůstatky z doby lovců mamutů z přerovského Předmostí a Dolních Věstonic (ale třeba ditrichštejnskou knihovnu plameny ušetřily). Díky iniciativě Spolku pro obnovu mikulovského zámku byla dominanta města v 50. letech obnovena architektem Otakarem Oplatkem při respektování barokního charakteru stavby a dnes slouží jako sídlo muzea a dalších organizací.

Brána do zahrady mikulovského zámku (rmm.cz)
Nebyl to však jediný ničivý oheň, který na zámeckém návrší v Mikulově úřadoval. Ještě rozsáhlejší požár zničil v roce 1719 celé město, i s renesančně-barokním zámkem, někdejším strážním hradem při hranici s Rakouskem, Ditrichštejny na pohodlnější sídlo dlouho přestavovaným. Obrovský sud na víno (1014 hl) ve sklepení z roku 1643 tehdy ale přetrval. Rekonstrukce zámecký areál notně pozměnila, „páni domu“ chtěli zámek znovuvybudovat se vším v té době možným komfortem, proto k obnově přizvali mistry uměleckých řemesel, kteří se pak podíleli i na znovuvystavění města. Co se týče zámku, byly výrazně změněny jeho vnitřní dispozice, divadelní sál byl zařízen pro později slavnou ditrichštejnskou knihovnu, vzniklo čestné nádvoří a několik teras, vnitřní i vnější prostory ozdobila řada malířských, sochařských či kovářských děl – např. úchvatné tepané brány v zámecké zahradě.

Zámek Velké Opatovice
Oheň výrazně ovlivnil také podobu zámku v Velkých Opatovicích na Malé Hané, a není to zas tak dávno. Jižní křídlo pozdně barokní a neobarokní stavby, kterou si nechal na místě někdejší tvrze v polovině 18. století vystavět hrabě Salm-Neuburg a kterou od 30. let minulého století vlastní obec, resp. město, padlo za oběť požáru v roce 1973. Vyhořelá část byla stržena a po revoluci vznikl projekt na její novou výstavbu. Ta byla dokončena teprve nedávno – v zajímavě řešené dostavbě podle projektu Zdeňka Fránka se střechou podobající se převrácenému trupu lodi bylo v roce 2007 ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem v Praze otevřeno Moravské kartografické centrum, unikátní expozice, jíž dominuje plastická mapa Slezska a Moravy o ploše 100 čtverečních metrů. V zámku se dále nacházejí kanceláře městského úřadu a řada dalších organizací, k zámku pak přiléhá šestihektarový park s letním kinem.

Zámek Plumlov
Na závěrečnou návštěvu vyrazíme z Malé Hané přes kopce Drahanské vrchoviny do Plumlova. Na zdejší hradní a zámecký areál je smutný pohled, rekonstrukce postupuje pomalu, doufejme ale, že jistě. Vždyť zámecké křídlo tyčící se na skále nad Podhradským rybníkem vypadá velmi působivě. Akorát je jen jedno. Lichtenštejn Jan Adam, tehdejší majitel panství, měl se zámkem jiné plány. Velmi jiné. Chtěl v těsné blízkosti středověkého plumlovského hradu vybudovat mohutnou čtyřkřídlou stavbu, dost ovlivněnou renesancí, s bohatou, sloupy zdobenou fasádou. 

Zámek Plumlov z nádvoří
Nakonec ovšem v letech 1680-90 vyrostlo z nejrůznějších důvodů pouze ono jedno vysoké, šestipodlažní křídlo, a to ještě nikdy nedokončené. Ani tak bohatý rod, jakým Lichtenštejnové byli, si nemohl dovolit takové náklady a šetření bylo mimo jiné za rozkmotřením Jana Adama a jeho otce Karla Eusebia, který zámek (a také třeba ten valtický) projektoval. V následujících desetiletích v areálu přibývaly hlavně nízké budovy pro úřednické účely, zámek jim sloužil jako byty. Po ničivé vichřici mu dokonce pro těžké poškození hrozilo zboření, stržen však byl pouze starý hrad uprostřed nádvoří. Samovolnému zřícení pak unikl jen díky rekonstrukci v 60. letech minulého století, kdy jej nechaly Vojenské lesy Plumlov stáhnout ocelovými lany. Od roku 1994 pak v majetku městečka probíhá rozsáhlá rekonstrukce celého areálu, ještě to bude běh na dlouhou trať – ona ta sloupová fasáda je sice stále ohromující, ale její stav moc důvěry nevzbuzuje. Zámkem se již ale pravidelně provází a žije to tu kulturou.

Jen tak na okraj: Jan Adam na konci 17. století vystavěl také mohutný barokní zámek na návrší u východočeského Lanškrouna, ovšem dodnes se z něj zachovala pouze jedna nárožní věž, neboť krátce po svém dokončení vyhořel, po rychlé obnově jej znovu zapálil blesk, a když třicet let nato vyhořel potřetí, majitelé rozhodli o jeho stržení. 

A teď už do hajan, jistě vás z té předlouhé cesty bolí nohy. Vězte ale, že baculatí andělíčci vás ještě pořádně protáhnou.


Zobrazit místo Barokní památky - zámky na větší mapě


P.S.: Není-li uvedeno jinak, je autorem fotek autor blogu. 

Žádné komentáře:

Okomentovat