Olomouc: Opevnění starých Bělidel

Není to tak dávno, co byly při opravách kanalizace v olomoucké Studentské ulici objeveny mostní klenby někdejšího bastionu číslo 11. Touto propustí do města vtékalo jedno z ramen řeky Moravy, zvané Mlýnský potok nebo také Malá či Kraví Morava, a v těchto místech se také lámalo k jihu bastionové opevnění města.

Potok tekoucí středem dnešní třídy Svobody k tržnici a jedenáctý bastion, který chránil někdejší Litovelskou bránu, už tu dávno nenajdeme. Vedle opět již zasypaných kleneb vodní propusti se ale ve Studentské ulici viditelné památky na severozápadní roh olomouckého opevnění přece jen dochovaly.

Klenby vodní propusti

Při severních hradbách středověké Olomouce stávala již roku 1305 připomínaná osada Bělidla, jejíž jméno bylo odvozeno od typické činnosti jejích obyvatel, kteří bělili plátno. Před městskými hradbami, v místech dnešní Sokolské ulice, se tato ves nacházela až do 16. století, kdy se stala čtvrtou městskou částí.

Olomouc v té době rozkvétala v pozdně gotickém a především renesančním duchu, řada měšťanských domů se měnila ve výstavné paláce, jen na obranyschopnost města se příliš od druhé poloviny 15. století nedbalo. Více než sto let staré gotické opevnění spíše chátralo, až teprve turecké nebezpečí upozornilo měšťany, že by bylo vhodné myslet také na obranu svého domova. A tak kolem roku 1525 dochází v podstatě k jediné rekonstrukci a vylepšení městských hradeb mezi korvínskými boji a třicetiletou válkou. Což se nakonec stalo Olomouci osudným, když ji v roce 1642 bez větších problémů obsadili Švédové a ztratila funkci hlavního města Moravy.

Renesanční půlkruhová bašta

Ale zpět do roku 1525. Tehdy se město rozrostlo právě o „stará“ Bělidla, která ze severu obepnula nová hradební zeď doplněná hranolovými a půlkruhovými baštami. Hradba se táhla od Barbořiny věže, která stávala v Koželužské ulici pod dnešním Vlastivědným muzeem, přes Rohelskou bránu na styku ulic Vodární a Kačení, dále uzavírala areál františkánského kláštera, kde byla proražena branka sv. Bernarda, a v místech pozdějšího bastionu se stáčela k jihu, kde opět navázala na původní městské opevnění.

Bělidla se tak ocitla v pevném sevření hradeb, které jim neumožňovaly další rozvoj, brzy tedy někteří její obyvatelé založili novou ves stejného pojmenování tam, kde se později rozložil areál městských jatek. Tu ale v době výstavby tereziánské pevnosti čekal přesun o kus dále – dnes by se dalo říct za koleje -, takže nynější městská čtvrť Bělidla je až na východním okraji města, ale o tom snad více někdy příště.

Žádná hradba ovšem není stoprocentně pevná a to si při obsazení Olomouce, a tedy i starých Bělidel, dobře uvědomovali švédští okupanti, a sotva se ve městě zabydleli, započali s úpravami jeho opevnění. Zaslepili téměř všechny brány, před ty nadále fungující navršili zemní valy a stejně tak před celé pásy starých hradebních zdí. Tyto valy se po válce staly základem pro budované bastiony a další fortifikační prvky.

Val s Růžovou brankou před původní hradbou

Zemní val mimo jiné zpevnil také bělidelskou hradbu s jejími baštami, na švédské práce navázala v severozápadním rohu pevnosti výstavba tzv. Tensinniho bastionu, jednoho z prvních ve městě budovaných. Původně šlo o menší dělostřelecké postavení na břehu potoka, s výstavbou tereziánského opevnění v letech 1742-57 ale dostal číslo 11 a mohutnější rozměry, přičemž se stal mimo jiné také vodní propustí, která chránila stavidlo tolik důležité pro zatopení vodních příkopů.

Jen o kousek dále na východ pak vyrostl další velký bastion, s číslem 12, do něhož byla vestavěna dodnes stojící dělostřelecká Staroměstská kasárna. Oba bastiony přitom propojily kasematy vybudované ve valu přiléhajícím k původní bělidelské hradbě, val byl přitom proražen také poternou, chodbou pro krytý přesun vojska a materiálu k zevnímu opevnění ze zázemí, pro kterou se vžilo označení Růžová branka.

Vpravo bašta za Metropolem

A tím se dostáváme konečně k tomu, co viditelného to ve Studentské ulici vlastně zbylo. Po zrušení olomoucké pevnosti v roce 1886, respektive 1888, začaly hradby ustupovat rozvoji města. Zmíněné bastiony byly postupně beze zbytku rozebrány: odbouraná dvanáctka dala „nadechnout“ Staroměstským kasárnám, v místě jedenáctky vyrostla zástavba Legionářské ulice či například Slovanský dům a Husův sbor, na jeho části také vznikla okrasná zahrada (která ovšem v roce 1925 zmizela při výstavbě dnešní polikliniky Spea). Kasematovaný val, jenž bastiony propojoval, si po roce 1918 upravili olomoučtí sokolové, mající v té době své sídlo v Sokolské ulici číslo 7, na své letní cvičiště, kde si dávali do těla až do roku 1928, než si postavili novou sokolovnu na tř. 17. listopadu.

Další zásahy do hradební linie starých Bělidel přišly v roce 1931, kdy byla prodloužena Zámečnická ulice až ke styku s Dobrovského a s ulicí Na Střelnici, tedy za kino Metropol, během druhé světové války pak německá správa města nechala odbourat část valu a hradební zdi u dominikánského kláštera, aby zmíněnou křižovatku propojila novou ulicí – dnešní Studentskou – s křižovatkou v místě někdejšího jedenáctého bastionu. Tím byl dotvořen tehdejší silniční okruh ve městě.

Hranolová věž a část hradby 
u budovy bazaru s nábytkem

Naštěstí nepadly bělidelské hradby celé. Ze Zámečnické ulice je za Metropolem a domy v Sokolské ulici vidět dochovaný úsek s půlkruhovou baštou, hranolová věž a kus zdi linoucí se za klášter se dochoval také „přes silnici“. Za někdejší sladovnou a prodejnou aut BMW se pak až k budově Teplotechny táhne nejdelší stále stojící úsek bělidelského opevnění, jemuž vévodí opravená půlkruhová bašta. K této zdi přiléhá pozůstatek někdejšího valu, v kterém se dochovala i část zmiňované poterny – Růžové branky, která je v současnosti neprůchozí. Na val se ovšem dá bez problémů vylézt, stejně jako se z druhé strany dá z parkoviště na místě zbořeného domu Sokolská 5 prohlédnout kousek cihelného zdiva bastionu 11.

Aktualizace 2019: Na adrese Sokolská 5 vyrostla novostavba, při stavebních pracích bylo odstraněno torzo zdiva bastionu 11.

Úsek hradeb od bašty k někdejšímu bastionu č. 11
z domu Sokolská 3, vpravo vzadu Staroměstská kasárna,
dominantní stavba je budova krajského soudu

Dochovaná část zdiva bastionu č. 11 při parkovišti
na místě zbořeného domu Sokolská 5