10. července 2014

Pálavskými skalami i vinicemi

Krajina posetá vinohrady, které střeží věž mikulovského zámku a pozůstatky středověkých hradů na bělostných skalách, jež malebnost tomuto koutu země podtrhují, ale zároveň mu dodávají i drsnosti. Taková je Pálava, jeden z nejkouzelnějších regionů Moravy.


Území táhnoucí se od Mikulova na sever až ke břehům Novomlýnských nádrží je už od roku 1976 pro svou krásu a rozmanitost chráněnou krajinnou oblastí, navíc kdo by neznal Dolní Věstonice, „domov“ Věstonické Venuše, keramické sošky ženy z pravěku. A co teprve doba vinobraní… Není pak divu, že je Pálava také jedním z nejvyhledávanějších koutů naší země. Pokud jste tam ještě nebyli anebo ji chcete poznat i jinak než jako návštěvníci vinařských akcí, není nic jednoduššího, než si vyhradit na ne úplně lehkou, ale také ne úplně náročnou túru den volna, sbalit svačinu a sednout na vlak do Mikulova.

Malebný Mikulov
Mikulov, pohled od Kozího hrádku
Od mikulovského vlakového nádraží stačí ujít jen několik kroků a už se před vámi otevírá pohled na zdejší zámek, město se židovskou čtvrtí pod ním a siluetou Svatého Kopečku vpravo od zástavby. Možná vám městečko bude povědomé, pokud jste viděli například film Bobule, tak zcela jistě.

Do centra vede modrá značka, od rozcestníku Mikulov, náměstí se vydáte po začínající červené značce, která vás provede skrz Pálavou. Hned se přitom ocitnete na malebném náměstí, kde si můžete dát zmrzlinu nebo navštívit Ditrichštejnskou hrobku, určitě ale zamiřte do informačního centra. Minimálně pro mapku města a okolí a klidně si rovnou zakupte i tričko Mám rád Mikulov, protože v cíli cesty budete litovat, že jste si ho nekoupili. Fakt. Samozřejmě si můžete prohlédnout městečko a jeho uličky, nechat se provést po zámku nebo také navštívit opravenou synagogu, ale šetřete si síly.

Skály, jeskyně, vinice
Pohled z Kočičí skály k Turoldu, vlevo Svatý Kopeček
Z náměstí vede červená ke Kozímu hrádku, na skále umístěné dělostřelecké věži, která od středověku chránila města před nezvanými hosty. Dnes tu jste srdečně zváni a za 20 Kč (děti a studenti za 10 Kč) se vám dostane parádního výhledu na město, kus okolní Moravy i Rakouska, a to i s výkladem. Musí ale nad věží vlát vlajka, ta značí, že je otevřeno.

Podél zdi, za níž se ukrývá židovský hřbitov, se pak přiblížíte další zajímavosti, vrchu Turold, který je prohlášený přírodní rezervací, neboť zdejší jeskyně je významným zimovištěm celé řady druhů netopýrů. Do jeskyně se můžete podívat během léta od pondělí do neděle od 9 do 17 hodin za 80 Kč (senioři 60 Kč, studenti 50 Kč, děti do 6 let zdarma).

Červeně značená trasa dále vede podél hranice přírodní rezervace, po pravé ruce budete mít drsnou přírodu Turoldu, po levé upravené vinice, kde se rodí surovina pro moravský poklad. Cesta dá místy zabrat, je lepší mít pevné boty. Brzy ovšem narazíte na asfaltovou silnici, po níž se dostanete až k vesnici Klentnice, kde můžete chvíli spočinout při božích mukách. Přece jen po cestě do vsi neodoláte touze vylézt si na Kočičí skálu a opět se rozhlédnout po kraji. Dělají to snad všichni.

Královské Děvičky
Děvín se siluetou Dívčího hradu od D. Věstonic
Před Klentnicí odbočuje červená trasa do svahu Stolové hory a vede přes zříceninu Sirotčího hrádku nad obcí, než se opět vrátí na asfaltku na druhém konci obce. Záleží jen na vás, jestli poslechnete značku, nebo se vydáte přes obec. Litovat nebudete ani v jednom případě.

Ať už si vyberete jakkoliv, od občerstvení na konci obce sledujte červenou až do lesa k rozcestí Soutěska. Zde si můžete opět vybrat: buď se drobet zpotit a sledovat červenou do vrcholových partií Děvína, nebo využít méně náročné zelené varianty. Obě trasy vedou ke zřícenině gotického Dívčího hradu alias Děviček, odkud je luxusní výhled nejen zpátky k Mikulovu, takže se můžete ohlédnout za absolvovanou cestou, ale především na jihomoravské moře, tedy Novomlýnské nádrže, vinice a vinařské obce kolem nich. Budete-li mít s sebou dalekohled, tak jistě nepřehlédnete ani kostelík sv. Linharta uprostřed druhé nádrže, který zbyl jako památka na zaniklou obec Mušov. Dobře si samozřejmě prohlédněte i trosky někdejšího královského hradu, jenž sloužil k obraně a ochraně okolí ještě na začátku 19. století, byť v té době už jen jako strážnice pro hlášení požárů.

Domov Venuše
Venuše u vchodu do muzea
Až se nabažíte výhledu i samotného hradu, vyrazíte po červené ze svahu dolů k Dolním Věstonicím, nebude to trvat dlouhou a uvidíte přibližující se bílou věž tamního kostela sv. Michala. Kvůli kostelu se ovšem do Věstonic neputuje, tou hlavní zajímavostí je zdejší archeologická expozice, kde vás již u vchodu přivítá zvětšenina slavné Venuše. Otevřeno tu mají v sezoně jako v každém muzeu každý den kromě pondělí, základní vstupné činí 40 Kč. Pokud však nemáte zrovna chuť na výstavu, ale spíše na něco k občerstvení, je ve vedlejším domě hospoda s venkovním posezením a podle mlaskání hostů v době naší návštěvy i s dobrým gulášem.

Tady jste téměř na konci cesty, záleží, kolik ještě máte sil. K přesunu na nejbližší vlakovou stanici na vlak domů můžete z Věstonic využít autobusu, anebo se ještě pěšky vydat před hráz mezi prostřední a dolní nádrží do Strachotína na druhém břehu a tu se rozhodnout buď pro nádraží v Popicích, kde staví pouze osobní vlaky, anebo pro Šakvice, které jsou dál, ale staví tam i rychlíky na Břeclav a Brno. Do Popic budete nadále sledovat červenou značku, pokud jste se rozhodli pro Šakvice, pak vás čeká procházka po břehu dolní nádrže a následně polní cestou k nádraží. A teď už jen koupit lístky domů a pak vykládat známým, kterak jste přešli Pálavu…

Žádné komentáře:

Okomentovat