Sloup Nejsvětější Trojice nebo moderní Arionova kašna v Olomouci, zámek a sousoší Kalvárie v Moravské Třebové, křížová cesta v Rudě u Rýmařova, náhrobky na židovských hřbitovech v Lošticích a Úsově nebo Svatojánský most v Litovli... Tušíte, co mají tyto stavby a umělecká díla společného? Jako materiál byl na ně použit maletínský pískovec, který se těžil blízko Mohelnice a obávaného hradu Mírov. A protože procházka ke zdejším lomům je již nějakou dobu povolena i nepovolaným, podíváme se sem s tímto tipem na příjemný výlet v klidu a stínu lesa.
8,6 km / mapa / okres ŠumperkVesnička Maletín leží na současném administrativním pomezí Olomouckého a Pardubického kraje, asi deset kilometrů na západ od Mohelnice, do druhé světové války se počítala k obcím hřebečského německého jazykového ostrova. Pro odlehlost a klid je společně se sousedním Svojanovem oblíbenou rekreační lokalitou, v minulosti tu ale fungovala minimálně desítka kamenolomů, odkud putoval materiál na řadu staveb a uměleckých děl nejen na střední a severní Moravu, ale také do východních Čech, Polska či do Vídně. Asi nejvýznamnějším dílem, na které byl maletínský pískovec užit, je zmíněný čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Stejný materiál využili olomoučtí stavitelé a umělci mimo jiné i při stavbě komplexu jezuitských škol (dnes Umělecké centrum Univerzity Palackého či depozitáře Vlastivědného muzea), Klášterního Hradiska nebo při budování souboru kašen – a to i v případě nejnovější Arionovy kašny na Horním náměstí. Kdy se u Maletína začal proslulý jemnozrnný pískovec, jenž se vyznačuje dobrou blokovou odlučností, snadnou opracovatelností a má díky oxidům a hydroxidům železa žluté, žluto-hnědé a místy až červené zabarvení, těžit, se nedá spolehlivě říci. Naučná stezka vedoucí k lomům zmiňuje už Kelty, jistě ale těžba doznala rozvoje po osídlení zdejších hlubokých lesů ve 13. století. Jedním z nejstarších nalezených výtvorů je pozdně románská křtitelnice, která se našla u hájovny lišky Bystroušky na Stříteži. Největší rozkvět maletínské lomy zažily v 18. a 19. století, pak už objem těžby klesal a po druhé světové válce se tu těžilo spíše ojediněle, zejména pro potřeby oprav a rekonstrukcí.
Cestu mezi lomy je záhodno spojit i s procházkou po obci, které vévodí kostel sv. Mikuláše, trasa vedená částečně po modré a částečně po zelené turistické značce tak utvoří okruh o délce něco málo přes osm a půl kilometru. Jako ideální výchozí místo se nabízí právě střed obce: u budovy obecního úřadu a restaurace na dohled kostela zastavují autobusy od Mohelnice a zároveň tu je i parkoviště pro ty, kteří by do Maletína vyrazili vlastním vozem. A pak je tu také turistický rozcestník, od kterého se můžeme po modré značce rovnou vydat směrem k větrné elektrárně a vrchu Jahodnice (590 m n. m.). U něj se napojíme na zelenou značku a ta už nás zavede do hloubi lesa, v němž se maletínský pískovec lámal.
Některé z opuštěných lomů už jsou těžko znatelné, pozornému oku po cestě ale přijde hned několik míst podezřelých, jinde nemůže být o zásazích starých lamačů kamene do lesnatých svahů pochyb. Zdejší naučná stezka upozorňuje především na zatopený Kubíčkův lom (na úvodní fotce), který je z lomů zahryznutých do Templvaldu největší. Odbočku k němu poznáte nejen díky značení, ale stojí tu i torzo provozní budovy lomu. A za ní je vybudované naučné posezení, kde je možné si nejen odpočinout, ale zároveň se i dozvědět něco málo o nalezených stopách vodních rostlin a živočichů z jezeru, které se tu kdysi dávno rozlévalo.
Jen asi kilometr po zelené (a s přeběhnutím do terénu výrazně zaříznutého potoka) je to k dalšímu zajímavému bývalému lomu, v němž vyvěrá pramen pojmenovaný U Dvou Janů střežený permoníkem vytesaným do nevysoké skalnaté stěny. Voda z upraveného pramene je pitná a osvěžující, v místě je i ohniště a také vybudované posezení a atrakce, které potěší zejména děti, například bludiště nebo dřevěná zvířata. Od pramene je lepší se vrátit na cestu na druhém břehu potoku, turistická značka jí sice nevede, ale zato se můžeme podívat ještě do dalšího zatopeného lomu. Z lesa vyjdeme u rybníku Martiňák na rozhraní Maletína a Svojanova.
Hned za rybníkem zaujme dům s částečně dochovanou historickou fasádou a s pískovcovým erbem ve štítu, jde o bývalý dům kamenického mistra Kubíčka. Po úzké silnici se pak vydáme do středu obce, podél se střídají starší usedlosti s novějšími chatami a domy, ale také skalnaté svahy. Rozptýlená zástavba nicméně brzy začíná houstnout, objevují se staré hřebečské čtyřboké statky a brzy také nápadná budova využívaná mateřskou školou – a přímo proti ní se tyčí ve vyvýšené poloze empírový kostel sv. Mikuláše obklopený hřbitovem a také fara či vila, v níž sídlí zdejší základní škola. Společně s další dochovanou starší zástavbou je okolí kostela pěknou ukázkou někdejší podoby vesnice, navíc od školky poměrně fotogenickou. Vyplatí se však přijít blíže a minimálně projít bránou na hřbitov, kde stojí pozoruhodné empírové sousoší Kalvárie od místního kameníka L. Ch. Wankeho, ve zdi kostela je pak k nepřehlédnutí vsazený renesanční náhrobní kámen z roku 1589 s českým textem připomínající smrt dcerky tehdejšího majitele zdejší tvrze. Obě památky jsou z místního pískovce, stejně jako i další sochy a sloupy, které lze v Maletíně vidět, blízko kostela je to například socha sv. Jana Nepomuckého nebo u obecního úřadu sloup, na němž původně byla socha sv. Mikuláše.
A jsme zpět tam, odkud jsme na okruh za maletínským pískovcem vyšli. Samozřejmě pokud vám přijde osm kilometrů málo, můžete si trasu naplánovat jinak a pokračovat přes Mírov do Mohelnice, po modré značce k Zábřehu anebo třeba přejít do tichého Slováckého údolí a odtud na vlak do Hoštejna nebo ještě dál kolem torza kláštera Koruna Panny Marie na vlakovou zastávku Krasíkov... Možností je spousta a ať zvolíte jakoukoliv, na davy dalších turistů rozhodně nenarazíte.
Nutno ale zmínit, že (asi) v brzké budoucnosti se lesy u Maletína budou hemžit dělníky a stavebními stroji, je tudy totiž plánována dálnice D35. Snad krajinu kdysi slavných lomů příliš nezničí...
Komentáře
Okomentovat