3. srpna 2015

Městské památkové rezervace na Moravě – část 2

Šest ze třinácti historických center měst, která byla prohlášena památkovými rezervacemi, jsme si představili v první části tohoto dvoudílného článku (k přečtení zde), nyní se zaměříme na zbývajících sedm. Prvně jsme končili na Hané, v Olomouci, tentokrát zde začneme, a sice v Kroměříži.

Ještě předtím ale malá poznámka k uvedeným rokům prohlášení rezervací. Tyto letopočty vycházejí z databáze Národního památkového ústavu Monument, kde jsou i odkazy na příslušné ministerské výnosy či nařízení vlády. V některých případech se ovšem mohou zdát sporné, protože o památkových rezervacích se v některých materiálech hovoří již v 50. letech minulého století, k roku 1950 jsou jako rezervace zmiňovány Olomouc, Znojmo, Mikulov, Jihlava, Štramberk, Slavonice a Telč, někdy také Kroměříž. První „památkový“ zákon, na základě něhož byly rezervace prohlašovány, byl však přijat až v roce 1958. Konec poznámky a nyní již hurá do Kroměříže. 

Kroměříž
rok prohlášení: 1978 rozloha: cca 115 ha

Kroměříž a Olomouc, kde jsme končili první část článku, toho mají spoustu společného. Jádra obou měst jsou památkovými rezervacemi se zápisy v seznamu kulturního dědictví UNESCO, v obou je jednou z dominant chrám sv. Mořice, kroměřížský zámek byl reprezentačním letním sídlem olomouckých biskupů, velkou roli v obou památkových rezervacích hraje zeleň. V tomto ohledu se ovšem Kroměříž liší. Olomoucké sady historické jádro „pouze“ obepínají, v kroměřížské památkové rezervaci jsou zahrady dominantním prvkem – vždyť jen Podzámecká zahrada se rozprostírá na 64 hektarech.

Zatímco však tento krajinářský park posetý rybníky, potůčky, drobnými stavbami a výběhy pro různé druhy zvěře je zelenou oázou města a každý den láká stovky místních i přespolních k procházkám a relaxaci pod korunami stromů, Květná zahrada založená ve druhé polovině 17. století je především pastvou pro oči. Libosad, jak se jí také říká, tvoří geometricky pravidelné labyrinty zelených stěn a květinové záhony, které doplňuje sochařská výzdoba a okrasné stavby, zejména téměř 250metrová kolonáda.

Ale už dost o zahradách, Kroměříž má také řadu dalších zajímavostí, kromě arcibiskupského zámku, jehož věž nabízí parádní výhled na město, a zmíněného chrámu sv. Mořice, je to například upravené Velké náměstí lemované domy s podloubím a renesanční radnicí se 40metrovou věží, v sousedním Starém pivovaru lze navštívit expozici věnovanou písničkáři Karlu Krylovi, jenž se v Kroměříži narodil, cestou z náměstí k Libosadu pak nelze minout kostel sv. Jana Křtitele, který patří k nejčistším barokním stavbám u nás. A vyplatí se i opustit území památkové rezervace a zamířit třeba k secesním budovám zdejší psychiatrické nemocnice.

Moravská Třebová
rok prohlášení: 1980 rozloha: cca 18 ha

Moravskotřebovská rezervace může oproti jiným působit poněkud nenápadněji, fasády domů na náměstí T. G. Masaryka, kterých si turista nejdříve všimne, totiž o význačnosti zdejších památek zase tolik neprozradí. Mohou za to požáry v polovině 19. století, které původní renesanční průčelí domů smazaly, a tak působí dochovaný krásný kamenný arkýř v jednoduché tváři jednoho z domů až skoro nepatřičně.

Poklady se však v Moravské Třebové nacházejí uvnitř měšťanských domů – v řadě z nich se totiž dochovaly pozdně gotické a renesanční mázhausy, kterými se můžete kochat při nákupech či posezení v hospůdkách. Klenbami, konzolami a dalšími renesančními prvky se může chlubit také radnice, jejíž věž bez základů je dominantou čtvercového náměstí, v nynější pracovně starosty se dochovala freska Šalamounův soud z doby kolem roku 1560. Největším klenotem města je ovšem zámek, který si z původního městského hradu vybudovali Boskovicové, přičemž právě zde (a souběžně v Tovačově) se začala psát historie renesance na Moravě – portál osazený v jižní bráně zámeckého areálu pochází z roku 1492. Z boskovického zámku toho sice kvůli požáru příliš nezůstalo, ovšem k obdivu se vystavují manýristická arkádová křídla, kterými zámek na počátku 17. století rozšířil Ladislav Velen ze Žerotína.

Památkově chráněné jádro Moravské Třebové nabízí dále malebné uličky lemované domy, ze kterých starobylost dýchá a které postupně procházejí rekonstrukcí, dochovala se i část městského opevnění s několika baštami. Už za hranicemi památkové rezervace pak stojí barokní františkánský klášter s kostelem sv. Josefa a určitě se vyplatí vyjít po Schodech mrtvých na hřbitov s kostelíkem Povýšení sv. Kříže na Křížovém vrchu a pak ještě výše k barokní Kalvárii. Výhled na město je příjemný bonus.

Jihlava
rok prohlášení: 1982 rozloha: cca 42 ha

Město s ježkem ve znaku se může chlubit nejen svou hornickou minulostí, kdy se tu ve středověku těžilo stříbro, ale také třeba největším náměstím na Moravě (a třetím největším v České republice po pražském Karlově náměstí a Václaváku). Masarykovo náměstí jako přirozený střed města je lemováno řadou cenných měšťanských domů, které v průběhu staletí měnily tvář, některé si však své gotické oblouky uchovaly dodnes. Výraznější stavby stojí v horní části náměstí – radnice vybudovaná z tří původních gotických domů a barokní kostel sv. Ignáce. Bohužel tou zcela nejvýraznější stavbou je nevzhledná budova Prioru, která vyrostla na místě strženého bloku domů zvaného Krecl v 80. letech minulého století a zcela tak narušila podobu náměstí. Často se o něm hovoří jako o jedné z největších stavebních ostud u nás.

Vztek z pohledu na obludný obchodní dům však pomine v bočních ulicích. Farní vede ke gotickému chrámu sv. Jakuba Většího, jehož vyhlídková věž nabízí výhled na město z výšky 40 metrů. Od kostela se pak dá sejít přes hradby do městských parků a ke zdejší zoo, možná je též procházka po hradbách, kdy lze po parkánu obejít celou jižní polovinu centra až k bráně Matky Boží, jediné, která se z původních pěti jihlavských bran dochovala. Také na ni se dá vystoupat za výhledem na město, v jejím těsném sousedství pak stojí za návštěvu kostel Nanebevzetí Panny Marie. V Hluboké ulici se zase nachází vstup do labyrintu podzemních chodeb, který je svou délkou 25 kilometrů druhý nejdelší u nás (po podzemí ve Znojmě).

Další zajímavosti lze najít roztroušené mimo památkovou rezervaci po celém městě, ať už je to třeba secesní most U Jánů, železniční viadukt mezi hlavním a městským nádražím nebo třeba kostelík sv. Jana Křtitele, kolem něhož se rozkládala původní osada před založením města. A protože Jihlava leží na hranici mezi Čechami a Moravou (původně se rozkládala jen na její moravské straně), stojí v severních částech města několik hraničníků z 18. století – po cestě z hlavního nádraží do centra stojí jeden u křižovatky ulic Sokolovské a Jiřího z Poděbrad, druhý pak u křižovatky Polenské a U Skály, ten však stojí na soukromém pozemku.

Mikulov
rok prohlášení: 1982 rozloha: cca 21 ha

Pálava patří k našim nejcennějším a nejkrásnějším koutům, není-li vůbec tím nejkrásnějším, Mikulov je pak drahokam, který do tohoto přírodního klenotu zasadil člověk. Spojení malebného městečka s bílými skalami pálavských vrchů je jednoduše kouzelné a potěcha smyslů se dá tušit už zdáli, když vlak projede Valticemi – v tu se před očima objeví Svatý Kopeček, za ním na dalším návrší zámek a mezi nimi drobně působící zástavba města. Cestou z nádraží pak to všechno dostává uchvacující detaily.

Přirozeným centrem Mikulova je Náměstí lemované výstavnými měšťanskými domy, zaujme především renesanční dům U Rytířů zdobený sgrafitovými výjevy ze Starého zákona a běžného života, další nepřehlédnutelnou stavbou je kostel sv. Anny s napodobeninou Svaté chýše z italského Loreta, který byl v 19. století přestavěn na hrobku Ditrichštejnů. Další kostel, zasvěcený sv. Václavu je poněkud zastrčený za Náměstím, ovšem při stoupání k zámku lze jeho věž jen stěží přehlédnout. To barokní ditrichštejnský zámek tyčící se na skále nad městem nelze přehlédnout odnikud, není to ovšem tak dávno, co měl namále, když na konci války lehl popelem a s ním i řada cenných sbírek z celé země, ditrichštejnskou knihovnu však tehdy plameny nepohltily. Na zámku sídlí mikulovské muzeum, kromě prohlídkových okruhů a expozic (na zámku mají mimo jiné obří sud z roku 1643 s objemem 1014 hektolitrů) stojí za procházku i zámecké zahrady. V podzámčí je pak součástí památkové rezervace i zástavba někdejší židovské čtvrti, která patřila k největším u nás, řada objektů byla ale v minulosti stržena, jako kulturní památky jsou tu chráněny čtyři desítky dochovaných a v posledních letech zrekonstruovaných domů a tzv. horní synagoga.

Již mimo území rezervace se pak rozkládá rozlehlý židovský hřbitov, a pomineme-li kopu dalších zajímavostí, tak stojí za to výstup k poutnímu kostelíku sv. Šebestiána a zvonici na Svatém Kopečku nebo na dělostřeleckou věž Kozí hrádek, z obou míst je na Mikulov parádní výhled. A pak už samozřejmě láká Pálava…

Brno
rok prohlášení: 1989 rozloha: cca 154 ha

Jihomoravská metropole a někdejší moravské hlavní město nesmí mezi památkovými rezervacemi chybět, již jen pro dvojici zdáli viditelných dominant, totiž Petrova a Špilberku. Naše největší památková rezervace ale samozřejmě není tvořena pouze církevním areálem s katedrálou a pevností s nechvalně proslulými katakombami.

Jádro tvoří Zelný trh a náměstí Svobody a okolní ulice s četnými paláci a kostely, mezi nimiž vyčnívají Stará radnice s pokřivenou fiálou vstupního portálu a pověstným brněnským drakem, kostel sv. Jakuba, jehož věž se tyčí až do výše 92 metrů a patří tak k nejvyšším věžím u nás, budova Ústavního soudu, vystavěná původně jako moravská zemská sněmovna, nebo třeba Místodržitelský palác s kostelem sv. Tomáše či Dům pánů z Lipé. Rezervace pak sahá až na Staré Brno, kde je součástí gotická bazilika Nanebevzetí Panny Marie s augustiniánským klášterem. Brno je však známo také řadou kvalitních moderních staveb, pozornost si zasluhuje například úzký hotel Avion v České ulici, naopak mohutná budova někdejší Moravské banky na náměstí Svobody nebo palác Alfa s pasáží na rohu Jánské a Poštovské či Janáčkovo divadlo. Součástí rezervace je také hlavní nádraží s částí železničního viaduktu.

Ani brněnská rezervace ovšem není úplně bez poskvrny. Třeba právě takový prostor před hlavním nádražím a tzv. myší díra nejsou místa, kde by se člověk chtěl zdržovat. Zrovna vzhledné není ani Dominikánské náměstí, které je de facto parkovištěm, kritizované je v sousedství kostela sv. Michala obchodní centrum Velký Špalíček, které svou hmotou nezapadá do okolní historické zástavby, veřejnost rozdělují i palác Omega nebo obchodní centrum Letmo, podivuhodnou atrakcí je vskutku originální orloj tvaru pyje. Brno je zkrátka městem mnoha tváří, a to i ve svém památkově chráněném středu.

Lipník nad Bečvou
rok prohlášení: 1989 rozloha: cca 26 ha

Náměstí do tvaru písmene L, hradby po téměř celém obvodu historického centra a kovářská výzdoba, taková je ve zkratce městská památková rezervace v Lipníku nad Bečvou, městě poměrně nenápadném, o to však překvapujícím. Zajímavostí a cenných objektů je tu spoustu a je škoda městem pouze projet na blízký hrad Helfštýn, který střeží Moravskou bránu.

Mohlo by se zdát, že náměstí má tvar písmene L záměrně, kvůli názvu města, to je domněnka sice oprávněná, ale mylná. Náměstí bylo založeno jako čtvercové, ovšem později byl vystavěn blok domů s radnicí. A aby to bylo zajímavější, tak ulice, která vznikla mezi tímto blokem a domy, které původně stály na náměstí, je odnedávna nábřežím Járy Cimrmana. Náměstí a ulice z něj vycházející lemují měšťanské domy, z nichž si řada dodnes uchovala své renesanční dispozice, naproti radnici se dokonce dochovalo podloubí s plochým trámovým stropem. Unikátní je také zvonice u farního kostela sv. Jakuba, která dodnes stojí ve své původní pozdně renesanční podobě. V jihozápadním rohu „starého“ města pak při hradbě stojí někdejší židovská synagoga, nejstarší na Moravě. Z opevnění se zachovaly úseky hradeb po celém obvodu města, a to i se sedmi baštami. Zajímavou ozdobou ulic jsou výtvory kovářských mistrů, některé dočasné formou výstavy Kov ve městě, některé nastálo jako připomínka kovářské tradice na Helfštýně. Plastika Tilia na náměstí se stala symbolem města, oblíbený obyvateli i turisty je také Kůň, který zdobí nádvoří zámku.

Novoklasicistní zámek, který se může pyšnit stařičkou střešní zahradou, je společně se sousedním piaristickým klášterem a kostelem sv. Františka Serafínského také součástí památkové rezervace. Stejně tak městský hřbitov na severu města, zatímco hřbitov židovský na jihu již leží za hranicí rezervace. Což je ale v terénu zbytečný detail.

Příbor
rok prohlášení: 1989 rozloha: cca 8 ha

Společně s brněnskou rezervací, která je na Moravě největší, byla v roce 1989 vyhlášena i památková rezervace v rodišti psychologa Sigmunda Freuda, která je naopak tou nejmenší. Právě Freudův rodný dům, který před několika lety prošel nákladnou rekonstrukcí, jež mu vrátila původní historickou podobu, je ve městě největším tahákem.

Dominantou centra na návrší nad řekou Lubinou je však původně gotický farní kostel Narození Panny Marie, který v běhu času prošel renesančními a barokními úpravami. Kostel, jehož věž ční do výšky 54 metrů, obklopoval hřbitov, dávno již zrušený, areál obehnaný masivní zdí je volně přístupný. Jen několik málo kroků pak stačí urazit na náměstí pojmenované po Freudovi, s náměstím jsou přitom spojeny i další osobnosti – v jednom z domů například po tři roky žil sv. Jan Sarkander. Jeden z nejvýstavnějších domů je zase zván jako Ditrichštejnský, jeho fasádu zdobí znak kardinála Františka z Ditrichštejna, který tu zřejmě v roce 1599 pobýval. Většina domů na náměstí má podloubí, a to i funkcionalistická radnice, která mezi historickými budovami působí trochu jako pěst na oko.

Za radnicí si nelze nevšimnout další připomínky slavného rodáka, Freudova památníku, Jičínskou ulicí se pak dá dojít ke kostelu sv. Valentina a někdejší piaristické koleji, v níž sídlí příborské muzeum, pojmenované opět po Freudovi. Nejcennější památkou je ovšem historická knihovna piaristů čítající na 4500 svazků. V památkové rezervací stojí ještě menší kostel sv. Kříže a nedaleko něj, již mimo rezervaci, pak barokní hřbitovní kostelík sv. Františka Serafínského, který je sice malou stavbou, ovšem jak z auta, tak z vlaku při příjezdu do města dobře viditelný. A pěkné je panorama centra z pravého břehu Lubiny.

Žádné komentáře:

Okomentovat