12. srpna 2015

Proti proudu Branné

Cesta vlakem do Jeseníku je požitek. Od Hanušovic si to vlak řadou oblouků šine nejdříve nahoru, aby záhy o něco prudčeji klesal k cíli, za okny ubíhají z jedné strany horští velikáni Hrubého Jeseníku, ze strany druhé pak drobet nižší rychlebské vrcholy, také zástavba obcí roztažených podél řeky Branné. Stejně se jmenuje i půvabné městečko, odkud se dá vyrazit na krásnou nenáročnou procházku do sousední Ostružné.

Mariánský pramen
Skalnatý ostroh při ústí Brusného potoka do řeky Branné, na němž si trůní torzo hradu Goldenstein/Kolštejn (tak se Branná do roku 1947 jmenovala), který ve středověku střežil starou obchodní stezku z Moravy do Slezska a později byl k němu přistavěn renesanční zámek, lze z vlaku a z nádraží jen těžko přehlédnout. Nahoru k zámku a do městečka vedou z rozcestí pod nádražím dvě značené cesty, mnohem pohodlnější je sledovat zelenou značku proti proudu řeky. Zhruba v polovině stoupání vyvěrá Mariánský pramen, který díky své zázračné vodě býval v minulosti oblíbeným poutním místem. Zázračná je zdejší voda bezpochyby dosud - bezkonkurenčně osvěží.

Zelená pak míří výše do kopce, mezi stromy, brzy se ale otevře pohled na tři významné stavební památky městečka, které dohromady tvoří unikátní komplex renesančních staveb - kostel sv. Michaela, někdejší fojtství a zmíněný zámek (viz také zde). Zatímco kostel již nějakou dobu září novotou, fojtství v době psaní tohoto textu halilo lešení a taktéž zámek je rekonstruován na konferenčně-společenské centrum. Průčelí zámku ovšem již znovu zdobí sgrafita a dopředu si lze domluvit prohlídku s průvodcem. 

Na dohled je malé náměstí, kterému dominuje budova obecního úřadu a litinová kašna, zástavbu náměstí pak obklopuje řada stavení, která prozrazují, jak v minulosti vypadala obydlí obyčejného lidu v horských krajích. Kolem několika takových ukázek jesenické lidové architektury pokračuje i trasa tohoto tipu na výlet. Stále sledujeme zelenou značku, ta před hřbitovem opouští silnici a míří zpět do skalnatého údolí řeky Branné, ke které postupně klesá. Tento úsek je na celé cestě nejnáročnější, vyplatí se koukat pod nohy a případně mít hůl jako oporu. 

Odměnou za sestup je, zvlášť v parných letních dnech, osvěžení v ledové vodě řeky. Tu přejdeme - buď vodou, anebo po blízké lávce, jak je libo - a rázem stojíme před betonovým obloukem viaduktu železniční trati, který překračuje jak řeku, tak lesní silnici, po níž budeme dále pokračovat. Cesta je v létě lemována červeným královstvím lesních jahod, takže si milovníci těchto plodů přijdou na své, jiní si zase budou zálibně prohlížet osamocené objekty při cestě. Jedním z nich je starý mlýn, u nějž se před válkou vyráběly šindeli, mlýnské kolo tu však již dávno nenajdeme. 

Za další, pěkně opravenou, chalupou a božími mukami v lokalitě zvané Splav se pak ocitáme na obranné linii někdejšího Československa a podél cesty si lze prohlédnout několik objektů pohraničního opevnění, některé jsou volně na vlastní nebezpečí přístupné i zevnitř. Po zelené pokračujeme dále, začínají se objevovat první chalupy Ostružné, jak ty stařičké, tak ty postavené před nedávnou dobou. 

V horské obci, která bývala součástí kolštejnského panství a nesla název Spornhau, stojí za návštěvu především nedávno pěkně upravený starý hřbitov s náhrobky původních německých obyvatel, kostel Zjevení Páně a areál Skiland, v němž je umístěna expozice šesti stovek hudebních nástrojů z celého světa. V sousedství jsou pak turistům k mání služby informačního centra. 

V Ostružné by mohla procházka končit, ovšem do oblíbeného střediska zimních sportů Ramzové je to kousek, takže pokud uznáte za vhodné a hlavně stylové sjet do nižších poloh ze zdejší nejvýše položené stanice na jesenické trati, můžete si cestu prodloužit. Na výběr je několik variant. Nejdelší sleduje dále zelenou značku a vede přes vrch Ostružník a přes Petříkov (viz tady, jen obráceně), druhou variantou je jít dále proti proudu Branné do Petříkova a z jeho okraje se vydat po červené do Ramzové. 

Anebo je tu nejkratší, ale trochu neturistická varianta - něco přes kilometr do Ramzové zdolat přímo po hlavní silnici, avšak za stálého výhledu na Šerák. Kterou možnost si zvolíte, je už na vás. 


P.S.: V době napsání tohoto tipu na výlet je jesenická trať v rekonstrukci a místo vlaků jezdí náhradní autobusová doprava.

Žádné komentáře:

Okomentovat