8. března 2017

Hledání hornické minulosti Hřebečovského hřbetu

Asi není mezi motoristy, kteří cestují mezi Čechami a Moravou severní cestou, nikdo, kdo by neznal Hřebečský tunel mezi Svitavami a Moravskou Třebovou. Kamioňáci navíc dobře znají též tamní hostinec U Tety. Ale osada a její okolí na samém pomezí historických zemí má i další zajímavosti, kterými může upoutat.

Předně kdo se zajímá o geomorfologii, tak nejspíš Hřebečovský hřbet, který odděluje Svitavsko od Moravskotřebovska, také zná. Odborníci jej totiž označují za dokonalou ukázku kuesty, tedy profilově asymetrického hřebenu. Co to znamená? Když putujete na Hřebeč od Svitav, je stoupání jen mírné, na druhé straně hřebenu vás ovšem čeká prudký sešup do moravskotřebovské kotliny.

V běhu času vyrostl poblíž dnešní osady Hřebeč středověký hrad, z něhož Fridrich ze Schönburgu vyjížděl krást a plenit majetek olomouckého biskupství, než tomu učinila přítrž výprava vedená známým Závišem z Falkenštejna. Z hradu dodnes takřka nic nezbylo, poznáte ho pouze díky tomu, že na jeho místě nad tunelem stojí sloup vysokého napětí.

Samotná víska Hřebeč vznikla až v roce 1620 jako osada české obce Koclířov. Od nepaměti tu stojí zájezdní hostinec, od konce 19. století pak také novogotická kaple sv. Josefa, která se tyčí přímo nad západním vjezdem do zdejšího tunelu. Nad jeho druhým koncem pak byla nedávno vybudována vyhlídka, z níž se můžete rozhlédnout po okolí Moravské Třebové.

Vyhlídka je zároveň výchozím bodem Hřebečských důlních stezek, turistických tras, které zájemce zábavně-naučnou formou seznámí s hornickou minulostí pomezního hřebenu. Od poloviny 19. století se tu totiž kutalo hnědé uhlí, byť ne příliš kvalitní, a později až do 90. let minulého století žáruvzdorné jíly. Vytěžený materiál byl přitom od roku 1920 svážen po úzkorozchodné železnici ke zpracování do nedalekého Mladějova na Moravě. V někdejší šamotce dnes sídlí Průmyslové muzeum Mladějov a na obnovované dráze jezdí parní vlaky s turisty.

Vrcholové vyhlídky
Nyní již ale dost řečí a vydejme se na cestu. Na Hřebeč se dostaneme autobusem z Moravské Třebové či od Svitav, ze zastávky Koclířov, Hřebeč, tunel se vydáme po staré silnici do osady, silnice nás dovede k parkovišti u hostince U Tety. Nejprve se podíváme nad tunel, kaple je sice uzavřená, avšak mezerou mezi křídly dveří se nabízí pohled na neutěšený stav interiéru. Vrátíme se k parkovišti, při němž stojí altán na vyhlídce a také hornický vozík, poznávací znamení výchozího bodu důlních stezek. Pokochat se můžeme výhledem na Moravskou Třebovou, okolní vsi, kopce a lány, nesmíme zapomenout prostudovat mapu stezek, jejichž menší okruh absolvujeme.

Kus cesty nám bude společnicí také červená turistická značka, po níž se od motorestu vydáme do lesa. Brzy narazíme na stožár vysílače, o kousek dál pak na vyhlídkový altán. Zatím do styku s pozůstatky hornictvím nepřijdeme, nebudeme-li počítat varovné tabulky o poddolovaném území. Ve vrcholových partiích hřbetu jde spíše o procházku lesem, kde po trase průvodce Hugo rozmístil tabule s informacemi o geologickém vývoji oblasti či o složení zdejší fauny a flory (mimochodem zčásti se pohybujeme na území přírodní rezervace Rohová), a možnost rozhlédnout se po kraji.

Tuto možnost nabízí také unikátní vyhlídka Nad Doly, kousek od stejně nazvaného rozcestí. Unikátní je tím, že za výhledem z ní se po schodech sestupuje, vyhlídka je totiž zavěšena na svahu. A že se jmenuje Nad Doly, ale stopy po těžení stálé žádné? To se jen zdá, protože je kryjí stromy, pod námi je totiž těžební závod Hřebeč.

Hornická rozhledna
Od vyhlídky již pokračujeme bez společnosti červené značky, po chvíli nás čeká prudší (po dešti nemusí být cesta schůdná!) sestup k maketě vstupu do štoly Josefka. Maketě, protože důl již byl v minulosti zlikvidován, a tak je zde alespoň posezení s kouskem koleje a dřevěným jakoby vchodem do štoly.

Z rozcestí u Josefky zamíříme k půl druhého kilometru vzdálené rozhledně na Strážném vrchu, která svou stavbou připomíná důlní těžní věž. Nemusíme se přitom bát žádného prudkého stoupání, v podstatě si ani neuvědomíme, že pomalu, ale jistě mezi bukovým porostem a kolem studánky stoupáme o několik metrů výš. Rozhledna nabízí z nejvyššího patra ve výšce 14 metrů nad terénem výhled na blízkou Kunčinu a Novou Ves, také ale až na Lanškrounsko, podhůří Orlických hor a vrcholky Zábřežské vrchoviny. Výhled je ale drobet omezován vzrostlými stromy.

Jedovatý potok
Vrátíme se zpět k Josefce a pokračujeme v cestě nižšími partiemi hřbetu, přičemž zhruba po kilometru narazíme na další vchod do štoly, tentokrát se jedná o bývalý důl Gerhard, který je pojmenován po důležitém podnikateli Hřebečska a majiteli zdejších dolů Gerhardu Mauvemu. Opět také máme společnici, při cestě se taktéž vine výše zmíněná úzkorozchodná trať.

Koleje záhy překročíme a dojdeme na rozcestí pod haldou hlušiny z dolu Hřebeč. Ta nás ovšem přestane zajímat v okamžiku, kdy si všimneme potůčku s jedovatě oranžovou vodou. Jak se lze na informační tabuli dočíst, tak zvaný Rezavý potok vyvěrá z jedné zdejší štoly, netradiční zbarvení je dílem zvětrávání pyritu, přičemž klesá pH vody a zároveň se do toku uvolňuje mazlavé rezavé bahno páchnoucí po železe a síře. Na vybudovaných kaskádách se pak voda pročišťuje.

Z tvrze jen příkop
Z rozcestí jednoduše nazvaného Křižovatka se pak již vydáme po cyklostezce 4029 směr Moravská Třebová, než však spatříme první dům Udánek, vsi k městu připojené, bude to ještě chvíli trvat. Po cestě lesem si přitom můžeme prohlédnout pozůstatky dalšího hradu, který tu ve středověku stával, tzv. Udánského hradiska. Podle archeologů na pahorku obklopeném příkopem stávala dřevěná nebo hrázděná stavba, později přestavěná z místního kamene.

Od hájovny na kraji lesa pak pokračujeme po cyklostezce až do Udánek, ty projdeme až na křižovatku s ulicí J. K. Tyla, kde nás čeká velké rozhodování. Můžeme se už vydat na vlakové nádraží, tedy vlevo ulicí Nádražní, nebo pokud chceme zavítat do centra Moravské Třebové, dovede nás Tylova ulice až ke zdejšímu muzeu s mumií egyptské princezny, odkud to není daleko na náměstí a také ke zdejšímu zámku s alchymistickou laboratoří a mučírnou. Ani ne pět minut chůze od náměstí je pak autobusové nádraží. Nejen centrum Moravské Třebové si můžete prohlédnout i prostřednictvím dříve zveřejněné fotoprocházky zde


P. S.: Tímto jsme absolvovali pouze část Hřebečských důlních stezek, značené trasy vedou až ke zmíněnému Průmyslovému muzeu v Mladějově a po dalších okolních vesnicích. Mapu stezek a další informace najdete na www.hrebecskedulnistezky.cz.

Žádné komentáře:

Okomentovat