17. června 2019

Annenruhe aneb Příběh o lásce až za hrob od Moravské Třebové

Jednou z dominant Moravské Třebové je Křížový vrch s barokní Kalvárií a gotickým kostelíkem Povýšení sv. Kříže. Od obou památek se nabízí pěkný výhled na město a jeho okolí, návštěvníci sem ovšem nemíří pouze za výhledem. Jejich kroky často vedou také k jednomu z hrobů na zdejším městském hřbitově, k pomníku Anny Gromesové, hrdinky snad nejznámější pověsti tohoto kraje, která vypráví o lásce, jíž nebylo přáno.

Lidový příběh, který se dostal i do literatury a na divadelní prkna, zpracoval již v polovině 19. století Jan Nepomuk Vogel, beletrickou předlohu údajně jako první zdramatizoval moravskotřebovský herec Krummlovský v roce 1863. Druhé zpracování má na svědomí Eduard Jansa – na premiéře v roce 1868 údajně seděl sám Franz Gromes, další z protagonistů příběhu. Oblíbené bylo také čtyřaktové divadelní zpracování Josefa Willhardta pod názvem Annenruhe oder Das Geheimnis des Kreuzberges. V českém jazyce na motivy příběhu mimo jiné vyšla v roce 1972 kniha nazvaná Myslivec a jeho dítě aneb Moravskotřebovská pověst o veliké lásce obchodníka Horáka k myslivcovic Aničce. Příběh nechybí ani v knize Pověsti Moravskotřebovska, které v roce 2004 vydaly Kulturní služby města Moravská Třebová. Kromě literatury či divadla byla pověst i zhudebněna, na své album Autobus do Podbořan natočil píseň Annenruhe písničkář Petr Linhart

Vše se točí okolo Anny Gromesové, rozené Gläserové, dcery revírníka Ignatia Gläsera z vesničky Karlín nedaleko Moravské Třebové (kterou dnes ale najdete jako součást obce Gruna pod názvem Žipotín). Do Anny se zamiloval syn moravskotřebovského starosty Josef Herkner. Celé čtyři roky si tajně vyměňovali dopisy a příležitostně se scházeli, Josef se pokoušel získat si Anniny rodiče na svoji stranu, ti však jejich lásce nepřáli. V roce 1823 vztah ukončili a Anna se záhy (10. února 1824) z donucení rodičů provdala za linhartického rychtáře Franze Gromese. Do roka, koncem ledna 1825, však Anna zemřela, stejně jako její matka, na chrlení krve.

Krátce po jejím pohřbu se okolím začalo šířit tvrzení, že Herkner Annu vyzvedl z hrobu a znovu ji pochoval na své zahradě ve svahu Křížového vrchu, odkud bylo dobře vidět právě na linhartickou rychtu. Legenda vypráví, že v předvečer svátku sv. Anny roku 1825 osvětlily cestu z města k Herknerově zahradě pochodně, ohně plály také na zahradě, kde bylo osvětleno místo podobné hrobu. Pochodně zde tvořily nápisy "Dir Dort" ("Tobě tam") a "Es heisse Annenruhe" ("Ať se to tu jmenuje Annino odpočinutí"), v pozadí hrála hudba. Děj přitáhl pozornost řady obyvatel Třebové i Linhartic.

Není dokázáno, že se toto skutečně událo, nicméně o všech osobách se lze dočíst v tehdejších matrikách: Josef Herkner spáchal v roce 1838 sebevraždu zastřelením, rychtář Gromes žil do roku 1880. Stejně tak je v kronice moravskotřebovského piaristického gymnázia doložena ona "slavnost" v roce 1825. Dopisy, které si Anna s Josefem vyměňovali, poslala Herknerova praneteř tehdejšímu správci třebovského muzea Aloisi Czernemu – Josef v nich Annu oslovuje Netty a řádky prokládá básněmi.

Pravdivost legendy také podporuje objevení prázdné rakve v hrobě Anny v roce 1924, v lednu následujícího roku se konala představení u příležitosti stoletého výročí smrti Anny. O deset let později pak v místech dřívější Herknerovy zahrady našli dělníci při práci ve zdejším pískovcovém lomu kostru mladé ženy. Šetření tehdy označilo za velmi pravděpodobné, že jde o ostatky Anny Gromesové. Ty pak byly znovu uloženy do rodinného hrobu Gromesů na Křížovém vrchu. Mimochodem údolíčku pod svahem Křížového vrchu mezi Třebovou a Linharticemi se dodnes říká Anenské…

A mimochodem ještě jednou: Moravská Třebová vyhlásila veřejnou sbírku na obnovu sochy plačící Anny, která na úbočí Křížového vrchu stála ještě v 90. letech, než se stala terčem vandalů. Přispět na obnovu sochy můžete na tento transparentní účet až do konce roku 2019. 


původně psáno pro web o Hřebečsku

Žádné komentáře:

Okomentovat