Po hradech a zámcích na březích Třebůvky

Necelých padesát kilometrů měří cesta řeky Třebůvky krajinou, než se od pramenů u Křenova na Moravskotřebovsku dostane ke svému ústí do Moravy u Moravičan na Mohelnicku. Ne, není to žádný veletok, "říčně" vypadá až u Loštic, nicméně při putování (v tomto případě ideálně kolmo) si užijete nejen míst, kde lišky stále dávají dobrou noc (a jednou z nich je možná Bystrouška), ale v blízkosti jejích břehů se můžete kromě jiného zastavit i u několika tu méně, tu více dochovaných hradisek, hradů a zámků. A vězte, že ani o stoupání do kopců nebude při cestě nouze. Tedy nohy do pedálů a vyrážíme. 

cca 59 km / mapa / okres Svitavy, Šumperk, Olomouc

Třebůvka pramení východně od obce Křenov, která se může pochlubit zajímavým souborem barokních památek. Vévodí jim zdaleka viditelný chrám sv. Jana Křtitele, o kterém se tradovalo, že jej měl navrhnout slovutný Santini, o kousek dál stojí taktéž hodnotná hřbitovní kaple sv. Isidora. V blízkosti kostela na náměstíčku (Křenov býval městečkem) stojí ještě fara s muzeem přibližujícím život katolického faráře na venkově, před ní socha Panny Marie Immaculaty a u autobusové zastávky pak pranýř ze stejné doby. 

Kostel sv. Jana Křtitele v Křenově

Pokud se ze středu Křenova vydáme směrem na Jevíčko, červená značka nás za zemědělským družstvem dovede k rybníčku pod pramenem Třebůvky, zatímco značka žlutá začne stoupat k vrcholu Křenovské hradisko. Z kraje obce jde o téměř stometrové převýšení, vhodné nicméně pro pěší; na kole je lepší pokračovat dále po hlavní silnici a nahoře odbočit k osadě Mařín. Osadu, založenou v roce 1790 a patřící k Zadnímu Arnoštovu a spolu s ním k Jevíčku, tvoří jen pár domků, zaujme tu však obnovená studna s rumpálem snad z roku 1887 a také dřevěná zvonička. Nejvýznamnější místo osady se ovšem rozkládá za její zástavbou, při sledování žluté značky nelze zabloudit. Stejně tak si nelze nevšimnout božích muk před prolomeným zemním valem, který obepíná rozlehlé dávné staroslovanské hradiště, zvané Mařínské či také Křenovské. Hradiště, osídlené podle archeologických nálezů snad už na konci 8. století, mohlo být shromaždištěm a překladištěm železné rudy, která se těžila v okolí, zároveň důležitým opěrným bodem na dálkové cestě z Prahy k Olomouci. Jako útočiště fungovalo ještě asi ve 13. století, doba zániku není známa, důvodem však podle odborníků byl požár. Zájem archeologů a historiků o tuto lokalitu, byť během času poškozenou například při výsadbě ovocného sadu, stále trvá, nalezeny tu byly nejen zlomky keramiky, ale například i železné hroty kopí nebo sekyrky. 

Boží muka u Mařínského hradiště

Mařínské hradiště...

Další zaniklé opevněné sídlo na naší trase se ukrývá mezi Dlouhou Loučkou a Útěchovem. Blízko něj se sice dostaneme poměrně svižně, víceméně z kopce a po silnici (ale pozor na provoz!), vzhledem k tomu, že se dochované valy a příkopy někdejšího hradiště a později dřevěného hrádku, který vznikl pravděpodobně v 1. polovině 13. století a zanikl ve století následujícím, nacházejí na soukromém pozemku, raději se spokojíme jen s pohledem do oněch míst z cesty k Útěchovu. I tak je dobře patrné, že tento hrádek je zajímavý svou polohou v údolí, a také je třeba zmínit, že právě zde měl Boreš z Rýzmburka, který se významně podílel na kolonizaci tohoto kraje, vystavit nadační listinu pro řád augustiniánů, kteří se usídlili v klášteře Koruna mezi Třebařovem a Krasíkovem. Ještě ale na skok do samotné Dlouhé Loučky. Při průjezdu obcí, která je sice roztáhlá podél silnice, ale k nejdelším vsím na Hřebečsku zdaleka nepatří, příliš věcí nezaujme, není tu kostel, kaple, zato několik udržovaných či naopak chátrajících původních statků a křížků a nad zástavbou se zvedají stráně chráněné jako přírodní rezervace kvůli teplomilné flóře. Z pohledu původní lidové architektury je zajímavější sousední Útěchov, kde dodnes stojí i zvonice bdící nad vesnicí a pod Panským vrchem lze v objektech přebudovaných na bydlení vytušit někdejší lenní dvůr. 

Třebůvka ve středu Dlouhé Loučky

Podél Třebůvky a hlavní silnice se z Útěchova brzy dostaneme na okraj Moravské Třebové, přes Knížecí louku už to není daleko ke zdejšímu zámku. O moravskotřebovském zámku jsem se zmiňoval již v článku o renesančních památkách, právě zde si lze totiž prohlédnout jeden z nejstarších renesančních portálů na Moravě (z roku 1492), starší najdete jen na zámku v Tovačově. Původní hrad nad Třebůvkou v jihovýchodním rohu města nechal ke konci 15. století v pohodlnější sídlo přestavět Ladislav Černohorský z Boskovic, který se předtím vrátil z Itálie, kde se zrovna nadechovala renesance; některé prvky se tedy projevily i při budování v Moravské Třebové. Portál doplňují v jižní bráně areálu ještě dva medailony z roku 1495 s podobiznou Ladislava z Boskovic a jeho ženy Magdalény z Dubé a Lipé. Při návštěvě zámku si ovšem největší díl pozornosti získají manýristická arkádová křídla s věží, která nechal o více než století později přistavět Ladislav Velen ze Žerotína. Do podoby zámku pak již významně zasáhl jen ničivý požár v roce 1840, po něm byl starý boskovický zámek z většiny stržen, zbylé části empirově upraveny a arkádová křídla obnovena. Tak můžeme zámek vidět i v současnosti, kdy zde lze navštívit expozice věnované pokladům města nebo alchymistickou laboratoř, na nádvoří je vyznačen půdorys stržených částí, také jsou tu k vidění sluneční hodiny z poloviny 16. století a těch kulturních akcí, co se tu v běhu roku koná... Na zámku je též kavárna, kde se dá odpočinout a občerstvit před dalším putováním anebo před procházkou po městě, protože k vidění je tu toho podstatně více, jak napoví třeba tento příspěvek plný fotek. 

Raně renesanční portál z r. 1492

Arkády ze začátku 17. století

Vstupní věž zámku ve směru od náměstí

Moravská Třebová se zámkem (vpravo) z rozhledny Pastýřka

Z Moravské Třebové budeme v naší cestě pokračovat k Linharticím, Třebůvka, hlavní silnice na Olomouc i koleje na Chornice a Prostějov se na samém kraji města musí vejít mezi svahy Křížového vrchu a Třebovského hradiska. O Křížovém vrchu jsem se již dříve zmiňoval v souvislosti s pověstí zvanou Annenruhe, takže se zaměříme na druhý, vyšší z kopců. Už jeho pojmenování napovídá, že i tady se nacházelo nějaké opevněné sídlo, a to nejspíše krátce v době založení Moravské Třebové ke konci 13. století a před vznikem hradu ve městě. Podobně jako v Dlouhé Loučce se tu dochovaly jen terénní pozůstatky (ve hře nicméně je, že nepocházejí ze středověku, ale až z doby třicetileté války), které jsou ale po žluté značce z města relativně snadno dostupné. Jen se při výstupu zadýcháte. Odměnou bude i stín stařičkého borovo-dubovo-bukového lesa, který byl prohlášen za přírodní památku. 

Výhled na Křížový vrch s městským hřbitovem a dominantní Třebovské hradisko z rozhledny Pastýřka

Pokud vám stačí jen pohled na nepřehlédnutelný kopec, můžeme směle postupovat Linharticemi s řadou původních usedlostí v různě udržovaném stavu, kde však zaujme především vila, v níž sídlí mateřská škola. Za Linharticemi Třebůvka protéká sevřenějším údolím, kterým se dostaneme až k sídlu, které mělo mezi okolními poněkud zajímavé postavení. Na ostrožně u křižovatky s odbočkou na Grunu totiž podle historiků stála "neúspěšná Třebová". Městečko v lokalitě známé jako Radkovské hradisko měl založit v době kolonizace kraje ve 13. století jako "novou" Třebovou centrum své soukromé državy Boreš z Rýzmburka, chtěl tak snížit význam nedalekého Starého Města, které se tradičně uvádí jako "původní, stará" Třebová, a zároveň získat vliv na cestě podél řeky. Vznikla tu opevněná osada, při ní také menší hrad, šum běžného života tu ale panoval pravděpodobně jen do poloviny 14. století, neboť sídlu v místě dnešní Moravské Třebové se dařilo přece jen o poznání lépe. K pozůstatkům Radkova stačí od silnice jen krátce vystoupat, v místě zaujme především mohutná kamenná zeď, pozůstatek opevnění městečka. U křižovatky silnic pod hradiskem také nelze přehlédnout ještě jednu zříceninu – za Třebůvkou a náspem železniční trati stojí trosky tzv. Údolního mlýna, bývalého mlýna a továrny založených v polovině 19. století. V běhu času tu fungovala například přádelna či papírna, za druhé světové války se tu mělo vyrábět pro wehrmacht. V posledních desetiletích objekt už jen chátrá...

Radkovské hradisko

Údolní mlýn

Současná vesnice Radkov se nachází o kousek dále po cestě, i zde či v sousedním Rozstání najdeme různě udržované původní usedlosti a statky, obě dědiny střeží dochované zvonice. Když pak po hlavní silnici na Jevíčko zdoláme stoupání před Městečkem Trnávkou, otevře se krásný výhled nejen obec, jejíž dominantou je kostel sv. Jakuba Staršího, ale především na kopec se zříceninou hradu Cimburk, který je naším dalším cílem. Ze středu Trnávky nás nahoru dovede žlutá značka, opět se trochu zadýcháme, ale bude to stát za to. Ze samotného hradu se dochovalo torzo paláce i s částí sklepů a hradeb, z předhradí odděleného hlubokým příkopem pak část hradeb, brány a kruhové bašty. Pokud znáte Cimburk u Koryčan, možná se budete ptát, jestli mají něco společného. Ano, mají. Trnávecký hrad totiž páni z Cimburka nevlastnili dlouho – už Bernard z Cimburka, syn Ctibora z Lipnice, který bývá označován za zakladatele hradu, totiž přesídlil do Chřibů, kde založil nový Cimburk. Hrad nad Trnávkou pak spolu s panstvím střídal majitele, ještě na konci třicetileté války tu sídlila císařská vojenská posádka. Když však hrad po zásahu bleskem v roce 1776 vyhořel, byl opuštěn. Zřícenina se později stala oblíbeným výletním cílem a také se ještě zapsala do historie tím, že zde měl být nalezen poklad, dva tisíce středověkých mincí, které jsou uloženy v Národním muzeu v Praze.

Pohled k Cimburku od Lázů

Jádro hradu z areálu bývalého letního kina

Torzo brány

Torzo paláce

Pod Cimburkem je možné doplnit zásoby a občerstvit se a pak už pokračujeme v trase přes Mezihoří, Petrůvku a Plechtinec, vískám rozesetým v údolí Třebůvky mezi lesnatými kopci přírodního parku Bohdalov–Hartinkov. O lidovou architekturu, často v současnosti využívanou k rekreaci, tu není nouze, za pozornost stojí zejména velká roubená usedlost hned u hlavní silnice v Pěčíkově, svou maličkostí překvapí sousední osada Hraničky. A také je možné, že narazíme na některého z potomků slavné lišky Bystroušky, která byla doma v okolních lesích, viz tento dřívější tip na výlet. Jen kousek za Hraničkami se pak nad Třebůvkou zvedá osamocený kopec, na jehož vrcholu se ukrývají pozůstatky dalšího z opevněných sídel, hradu Vraní Hora. Nejstarší zpráva o něm pochází z roku 1277, shodou okolností šlo o stížnost na výše zmiňovaného Boreše z Rýzmburka, který sem měl podnikat pustošící nájezdy. Konec hradu nastal pravděpodobně na konci 14. století, v roce 1406 se totiž prvně jako centrum panství připomíná tvrz v nedaleké Vranové Lhotě, ke které po prohlídce zbytků valů, zdiva a příkopů a po zastávce u tzv. cyrilometodějského kříže, který je ale spíše smírčí nebo označuje místo hrob francouzských vojáků z napoleonských válek, budeme pokračovat. 

Tvrz ve Vranové Lhotě označují odborníci za ojedinělou, pojí totiž v sobě pozdně gotickou stavbu s raně renesančními prvky, podobně jako zaniklý boskovický zámek v Moravské Třebové, ostatně obě stavby pravděpodobně prováděla stejná stavební huť. Přestavba v renesančním duchu se uskutečnila v první polovině 16. století, samotný objekt tvrze, o které se často mluví i jako o zámečku, byl trojkřídlý, později jej doplnily hospodářské budovy uzavírající rozlehlý dvůr. Víceméně této podobě se pak areál dochoval až do druhé světové války. Po jejím skončení byl zkonfiskován, bylo strženo jedno z křídel tvrze, brána do dvora a další drobné části, byl zde provozován kulturní sál a prostory pro chov kuřat a sklady zde našlo JZD. V 80. letech se dokonce uvažovalo o demolici a "náhradě" bytovkami, nakonec areál přešel do majetku obce a po základních opravách vystřídal několik majitelů, až současná majitelka představila záměr vybudovat zde muzeum loutek a také restauraci. Probuzení k novému životu je ovšem velmi pomalé a tvrz je stále nepřístupná, minimálně při mé poslední návštěvě Vranové Lhoty byla – obejít si objekt dokola a prohlédnout si ho zvenčí ale lze. Nezbývá než si přát, aby se záměr podařilo dovést k úspěšnému konci. Kromě tvrze stojí ve Vranové Lhotě určitě za pozornost i kostel sv. Kateřiny nebo smírčí kříž s kaplí na návsi v sousední Vranové, která je součástí obce, a vyplatí se vystoupat po mohelnické silnici za výhledy...

Tvrz Vranová Lhota

Portál tvrze

Tvrz nad Třebůvkou...

Stoupat ovšem budeme i na naší trase, za Vranovou Lhotou musíme překonat v klidné krajině návrší Člupek a také hranice Pardubického a Olomouckého kraje. Hned za hranicí mineme osamocený Balatkův mlýn, který patřil k největším na Třebůvce, o kousek dál je Bezděkovský mlýn s pilou, a sice na dohled vísky Kozov. Z její zástavby se vedle kaple sv. Barbory vymyká Valáškův grunt, kde lze přibrzdit před stoupáním k dalšímu cíli, kterým je hrad Bouzov. A že to je z úhledné vesničky Doly výživné stoupání! Ale stojí za to, což možná není třeba říkat, protože Bouzov patří mezi moravskými hrady k těm nejznámějším, mimo jiné i díky řadě televizních pohádek, které se tu natáčely. Filmařům se totiž zamlouvá středověká, romantická podoba hradu – která je ovšem výsledkem důkladné přestavby na přelomu 19. a 20. století, kdy se arcivévoda Evžen Habsburský, příslušník řádu německých rytířů, který hrad vlastnil od konce 17. století, rozhodl přebudovat Bouzov na své letní sídlo. A tehdy zchátralá pevnost, založená už kolem roku 1300 na ochranu cest v údolí Třebůvky, Javoříčky a Špraňku, dostala podobu idylického středověkého sídla. Německým rytířům ovšem přestavěný hrad sloužil pouze do druhé světové války, kdy jej zabrali nacisté. A právě z Bouzova jen pár dní před osvobozením vyjelo speciální komando, které se podílelo na vypálení nedalekého Javoříčka a zavraždění jeho mužských obyvatel, za spolupráci s partyzány. Po válce byl hrad jako státní zpřístupněn veřejnosti a dodnes patří k nejoblíbenějším turistickým cílům v Olomouckém kraji. Bouzov nicméně není jen hrad, ale i městečko pod ním s kostelíkem sv. Gotharda, muzeem či areálem s Trojským koněm, hradní vrch obtáčí vycházková a fit stezka... Zkrátka v Bouzově je co dělat a zažít nejen na hradě. 

Pohled na Bouzov od Bezděkova

Hrad Bouzov

Hrad Bouzov

Jeden pohled z interiéru hradu

Pohled k hradu z bouzovského náměstí

Pojeďme ovšem dále, teď pro změnu pěkně z kopečka. Zpět do Dolů a do vedlejší Jeřmaně s nepřehlédnutelným Panským mlýnem. Kousek za ním odbočuje ze silnice cesta k Radnici a z ní po chvíli cestička stoupající k pozůstatkům dávného hradiště Obersko, jehož příkopy a valy obepínající plochu o velikosti cca 2,5 hektaru lze dodnes na kopci vypozorovat. Hradiště bylo vybudováno lidmi lužické kultury někdy kolem 1. tisíciletí před naším letopočtem, za jeho pozdější zánik mohl pravděpodobně požár. Znovuobjeveno bylo ve 2. polovině 19. století a od té doby se stalo občasným tématem práce odborníků – ti zde mimo jiné našli soubor 26 bronzových ozdob, jako jsou kroužky či spony.

Panský mlýn v Jeřmani, kousek od něj stoupá cesta k hradišti Obersko.

Že už těch zaniklých opevněných hradišť, ze kterých se dochovaly jen terénní "hrby", bylo dost? Pak vězte, že ještě jedno, už poslední, na naší trase zbývá, a sice nad samotným soutokem Třebůvky s Moravou. Než se k tomuto poslední cíli však vydáme, uděláme si malou zajížďku k "celému" zámku, který sice stojí od Třebůvky přes kopeček, není to k němu ale daleko, patří k Lošticím, kterými naše trasa tak jako tak prochází, a navíc souvisí je spojen i s hradem Bouzovem. Jde o zámek Žádlovice. Původní tvrz tu nechal v polovině 16. století vybudovat tehdejší majitel bouzovského panství Jindřich Podstatský z Prusinovic. Tvrz pak střídala majitele a při přestavbách měnila podobu, prošla proměnou na zámek a ten se stal sídlem samostatného panství. Víceméně současný barokní vzhled zámek dostal ve 2. polovině 18. století za hraběte Mitrovského, ten také při zámku založil botanickou zahradu, která se postupně změnila v rozlehlý park. Zámek i park se rozvíjely i za posledních šlechtických majitelů, rodiny Dubských, která za druhé světové války podporovala nacistické organizace a těsně před koncem války její členové uprchli. V prázdném zámku se pak vystřídalo několik různých organizací, dlouhou dobu jej využívala zemědělská škola, mimo jiné jako dílny a pro ubytování svých studentů. Před několika lety však Olomoucký kraj, který zámek vlastní, představil záměr zřídit zde depozitáře a výukové prostory Archeologického centra, do interiérů se tehdy mohla podívat i veřejnost. Práce na archeologických depozitářích pak ale byly odloženy a při mé loňské návštěvě Žádlovic nic nenasvědčovalo tomu, že by se tu něco budovalo. Procházku rozsáhlým parkem s rybníky, parkourovým areálem a několika zastaveními naučné stezky lišky Bystroušky nicméně doporučuji – a o naučné stezce více zde. 

Zámek Žádlovice

Podél žádlovické nádrže zamíříme do Loštic, městečka proslulého výrobou tvarůžků, které tu používají i do zákusků. Znovu se přimkneme k Třebůvce, na poslední kilometry jejího toku, projedeme pod dálnicí a mezi poli k Moravičanům, před nimiž se z koryta pro případ rozvodnění odpojuje obtokový kanál. Ovšem řeka pramenící u Křenova se ještě podívá do vsi, zejména k hodnotnému areálu kostela sv. Jiří s farou a budovou staré školy, a pak už její vody posbírané na Moravskotřebovsku a Bouzovsku přijímá řeka Morava. Při soutoku je oblíbené vodácké tábořiště a o něco výše na kopci, už v chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, pak poslední potenciální cíl naší trasy, hradiště Stavenice. Po modré značce je třeba vystoupat ke skromné kapličce sv. Josefa, která stojí při ústí cesty do prostoru staroslovanského hradiště či možná opevněného kultovního místa. Archeologové tu nicméně před nedávnem prokázali osídlení ještě dřívější, v době kultury lužických popelnicových polí. Do současnosti se však dochovaly především terénní pozůstatky valů a příkopů... A tu je konec naší cesty, zbývá jen vrátit se do Moravičan a třeba "se naložit" do vlaku k cestě domů. 

Jednou z posledních staveb, které Třebůvka během svého toku potká, je moravičanský kostel sv. Jiří.

Soutok Třebůvky (vlevo) s řekou Moravou u Moravičan

Nad soutokem se rozkládá někdejší hradiště Stavenice, po cestě k němu nelze nenarazit na kapli sv. Josefa...