Olomouc: Klášter Hradisko

Moravský Escorial. Tak je pro svou podobu se španělským královským palácem přezdíván barokní komplex někdejšího kláštera Hradisko, který je po staletí usazen na břehu řeky Moravy, na dohled z oken v severních stěnách olomouckého hradu. Dávno již sice neslouží původnímu účelu, ovšem i ten nynější je bohulibý.

Historie plná zvratů sahá až do 11. století, kdy dal olomoucký kníže Ota I. Sličný se svou chotí Eufemií založit severně od svého sídla na Václavském návrší klášter k poctě sv. Štěpána. Zakládací listina nese datum 3. února 1078, tehdy byl vysvěcen klášterní štěpánský kostel. Hradisko je tak po Rajhradu druhým nejstarší klášterem na Moravě.

Nádvoří prelatury se Saturnovou kašnou

První dějinný zvrat nastává již po necelé stovce let fungování konventu. Od jeho založení zde působil řád benediktinů, nejstarší mnišský řád křesťanské Evropy. Biskup Jindřich Zdík, za něhož doznal velkých změn areál olomouckého hradu, mimo jiné zde vyrostl nádherný románský palác a bazilika sv. Václava, však upřednostňoval premonstráty. Ty také usadil v nově založeném klášteře na pražském Strahově a v roce 1150 jim museli své působiště uvolnit olomoučtí benediktini. Premonstráti pak na Hradisku působí až do roku 1784, kdy je klášter zrušen během josefinských reforem, ale to jsme přeskočili spoustu zásadních momentů.

Nebudeme je vyjmenovávat a popisovat všechny, nedejbože hledat jejich příčiny; zkrátka a dobře nebylo nerušenému vývoji premonstrátské kanonie přáno. Klášter vyplenili Tataři, Uhři a také husité. Mezi válkami vždy přitom mniši získali zpět ztracený majetek a statky, ovšem vždy museli vystavět svůj konvent znovu z trosek.

Vstupní průčelí s výrazným rizalitem

Největší bídu však osazenstvo kláštera, stejně jako celé město po proudu Moravy, zažilo během švédské okupace za třicetileté války. Budovy byly opět pobořeny, cennosti rozkradeny a odvezeny jako válečná kořist, statky vypleněny. Paradoxně ale právě řádění švédských vojsk může za to, že se dnes může Olomouc pochlubit překrásným barokním komplexem, který, jak již bylo zmíněno, je přirovnáván ke španělskému královskému paláci El Escorial.

Výstavba nových objektů, v duchu naplno se projevujícího baroka za přispění takových jmen, jako byli Giovanni Pietro Tencalla a Domenico Martinelli, trvala téměř až do půlky 18. století, skončila v roce 1738. Na téměř čtvercovém půdorysu o stranách cca 110x120 metrů obehnaném vodním příkopem vyrostla čtyřkřídlá stavba s nárožními věžemi, jejíž monumentálnost umocňuje mohutný vstupní rizalit v průčelí prelatury směrem k městu a hlavní věž tyčící se z příčného křídla (bývalý kostel), které odděluje prelaturu od samotného někdejšího konventu. Ten po přestavbě vynikl také svými interiéry – slavnostní sál prelatury patří svou výzdobou k nejhodnotnějším barokním prostorům široko daleko.

Andělské schodiště

Mniši si ovšem nově vystavěného sídla příliš neužili. Roku 1784 je klášter zrušen a jeho majetek rozprodán, do uvolněného Hradiska se v následujících měsících stěhuje generální moravský seminář pro výchovu kněží. Ne ale na dlouho, protože v roce 1790 je i tento seminář, na němž působil mimo jiné Josef Dobrovský, zrušen a objekty získala armáda, která zde zřídila skladiště a později také tábor pro francouzské zajatce.

V roce 1802 pak přichází poslední historický zvrat v osudech kláštera, když se na Hradisko přestěhuje z jezuitského konviktu vojenská nemocnice, nejstarší zařízení svého druhu v zemi, které zde sídlí dosud. Skladiště, tábor i nemocnice si samozřejmě vyžádaly řadu stavebních zásahů do dispozic objektu a také „vojenskou péči“, přesto ty nejpůsobivější prostory se zachovaly a Hradisko je tak nejspíše nejkrásnější nemocnicí minimálně na Moravě, zvlášť po náročné rekonstrukci v 90. letech. Od roku 1995 je klášter Hradisko národní kulturní památkou.

K tomu, aby ho člověk mohl navštívit, si však nutně nemusí ublížit. Pravidelné prohlídky historických prostor, vč. zmíněného slavnostního sálu, knihovny či výstupu na hlavní věž, je možné absolvovat od dubna do září každou první sobotu v měsíci dopoledne nebo každý čtvrtek odpoledne. Stojí to za to.

Věž původního klášterního kostela

Výhled z hlavní věže na sídliště Černá cesta

Výhled z hlavní věže na centrum města