V Luhačovicích, malém městě na okraji chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, žije něco málo přes pět tisíc obyvatel. Každoročně ovšem do města přijíždějí tisícovky návštěvníků, ať už za léčivou silou zdejších pramenů, načerpáním lázeňské atmosféry nebo za půvabnou architekturou posazenou v ještě půvabnější přírodní scenerii.
Nejstarší zmínka o Luhačovicích pochází z roku 1412, tehdy a ještě dlouho poté bylo hlavní obživou obyvatel dobytkářství a pěstování a zpracování ovoce. Změna nastala až za Serényiů, kteří zdejší panství vlastnili od roku 1629. Hrabě Ondřej Serényi nechal ve druhé polovině 17. století prostudovat léčivé účinky zdejších pramenů a záhy dal upravit první z nich nazvaný Bublavý, později přejmenovaný na Amandku, podle dalšího člena hraběcího rodu. V běhu let pak získávala luhačovická voda na proslulosti, byly upravovány další prameny včetně toho nejznámějšího - Vincentky. V současnosti je zde využíváno sedmnáct pramenů, jejich vody mají vysoký obsah minerálních látek a vynikající proplynění volným oxidem uhličitým. Využívají se k pitné kúře, inhalačním procedurám a k minerálním koupelím.
Základ moderních lázní v Luhačovicích byl položen na počátku 20. století, kdy vznikla akciová společnost, jejímž iniciátorem a následně ředitelem byl doktor František Veselý, předsedou správní rady byl zvolen hrabě Otto Serényi, správcem lázní se stal Cyril Holuby. Za jejich péče luhačovické lázně vzrostly nejen po stránce odborné, ale také architektonické, když byl k budování areálu přizván Dušan Jurkovič. Jeho Vodoléčebný ústav, Sluneční lázně a především Jurkovičův dům jsou dodnes nepřehlédnutelnými stavbami.
Do tváře lázní a města se zapsali také další architekti známí z učebnic stavitelství. Jurkovičovo pojetí lázní rozložených na březích řeky Šťávnice postupně doplnily secesní Smetanův dům Emila Králíka nebo funkcionalistický Společenský dům architekta Františka Roitha na jedné straně Lázeňského náměstí, naproti pak v těsném sousedství Jurkovičova domu vybudoval Otakar Poříska po druhé světové válce pavilon Vincentky a lázeňskou kolonádu s obchůdky, galerií, restaurací a vyšetřovacím ústavem.
Své stopy v Luhačovicích, ve 30. letech povýšených na město, zanechal také významný představitel funkcionalismu u nás Bohuslav Fuchs, který se podílel na výstavbě Bílé čtvrti. Tvář lázeňského města v lůně přírody pak dotváří upravené parky, fontány a nejrůznější drobné stavby. Stačí aby návštěvník do města přijel a hned mu musí být jasné, proč chce město do elitního seznamu kulturního dědictví UNESCO... Ale teď již nechme mluvit fotografie pořízené během jedné srpnové procházky.
Komentáře
Okomentovat