Po několika výletech ve středu Moravy jsme s Větráním zamířili o kus dále od domovské Olomouce. Krnovský špacír si o uplynulé slunečné neděli nenechalo ujít dvaadvacet příznivců pěší turistiky, od studentů po seniory. Hlavním cílem cesty byla vyhlídka na Bezručově vrchu nad Krnovem, zastavili jsme se ale i na dalších zajímavých místech.
Obce v údolí řeky Opavy a lesy kolem něj jich totiž neukrývají zrovna málo. Jenže vlaky od Olomouce, které jinak staví skoro v každé zatáčce, třeba v Branticích před Krnovem nezastavují, a tak o zdejším zámku (pravda, nepřístupném) nebo pěkném renesančním kostelu má málokdo potuchy, na rozdíl třeba od krnovské rozhledny Ježník nebo poutního místa Cvilín, o kterých se přece jen ví více (o Cvilínu se mimo jiné nedávno mluvilo v souvislosti s prohlášením poutního kostela národní kulturní památkou – viz
fotogalerie), ty ale nyní ve větracím plánu nebyly.
Naše osmnáctikilometrové putování započalo na nádraží v Miloticích nad Opavou. Hned po vystoupení z vlaku, po více než hodině a půl jízdy mezi skalami a pastvinami plnými krav, jsme měli možnost se před cestou protáhnout, když bylo třeba k příchodu na turistickou značku vylézt do svahu po žebříku s celkem velkými rozestupy mezi šprušlemi. To bylo první překvapení, se kterými se všichni bez úrazu popasovali, další nastalo dále po trase – kaluže, bláto po celé šířce cesty, na vyprahlém Olomoucku v posledních dnech něco nevídaného. A tak jsme museli projít kopřivami, keři, trním, popadanými větvemi. Zvlášť ti, co vyrazili na cestu v sandálech, si to museli užít…
Za občasných výhledů do údolí, které má zčásti zatopit přehrada Nové Heřminovy, jsme se nicméně přiblížili obci Zátor, kterou ohlašoval z dálky viditelný, nedávno opravený barokní kostel. Ten si část výpravy také později prohlédla, některým větračům ale stačilo jen osvěžit se zátorskou kyselkou, načež jsme vystoupali zpět ke kolejím a podél nich se za občasného obcházení dalších blátivých kaluží blížili k sousedním Branticím. Tady jsme prošli kus obce až k jádru s již zmíněným, momentálně opravovaným menším zámkem a kostelem, chvíli nám nad hlavou kroužil jako ochránce čáp, hnízdící právě na zámku.
Poté jsme už z asfaltu zamířili do kopců, které se z údolí zvedají. V táhlém stoupání se nejeden větrač zpotil, někteří už měli od sluníčka i pořádně rudé krky. Pozornost těch, kteří koukali do mapy, upoutala Jelení studánka poblíž cesty, nikdo ale neminul ceduli informující o tom, že se v lese zabydlel kůrovec, anebo tabule naučné stezky informující o zdejším lesním životě. To už ale byli nablízku vyhlídce na Bezručově vrchu, kam se ale paradoxně pozvolna klesá. I tak jsme si ale mohli od zdejšího památníku užít pěkného pohledu na Krnov, vrch Cvilín s poutním kostelem a rozhlednou a okolí.
Po společné fotce pak nastal čas sejít dolů do města, na nádraží chvíli posedět nad něčím osvěžujícím a následně nastoupit do vlaku na cestu domů. Nutno ještě uvést, že místní obyvatelé přivítali naši žíznivou skupinu puštěním písně
Boty proti lásce, prý jde o píseň na podporu turistiky. Tak děkujeme.
Komentáře
Okomentovat