Vysloví-li se jméno vsi Dluhonice, milovníci železnice si vybaví tzv. dluhonickou spojku, díky které mohou vlaky z Olomouce svištět na Ostravu bez "otočky" v Přerově, a řidiči zadrží slzu, že tudy ještě stále nevede roky slibovaná dálnice a musí se prodírat přerovskými ulicemi. Kromě železnice, v tuto dobu přebudovávanou, a dálnice ale tato součást Přerova (s dvacetiletou "přestávkou" od roku 1950) stojí za poznámku a kousek pozornosti i v jiném ohledu. Několik usedlostí si dodnes dochovalo víceméně svoji původní podobu, vyniká mezi nimi nepřehlédnutelná usedlost č. 15/17 s empírovými prvky na fasádě, která je památkově chráněná. Fanoušci válečné historie zase mohou zabrouzdat k místnímu hřbitovu, u něhož stojí pomník nad společným hrobem tří rakouských a čtyř pruských vojáků, kteří padli v bitvě u Tovačova v roce 1866. No a pak je tu kaple Povýšení sv. Kříže na návsi... Ona je vlastně na první pohled docela obyčejná, ovšem přímo pod ní je zbudováno hasičské skladiště. Obec tehdy nějaký prostor pro materiál hasičů potřebovala, místní věřící toho využili jako "polehčující okolnosti" k získání pozemku pro výstavbu kaple přímo v terénu návsi, na "nejčestnějším místě". Tehdejší olomoucký arcibiskup Leopold Prečan pro záměr takového spojení vyžádal povolení v Římě, nepovedlo se už ale s obcí dohodnout na přemístění pomníku padlých vojáků, takže staveniště pro kapli bylo poměrně omezeno. Nicméně na konci srpna 1927 se začalo kopat, v půlce září už byly hotové zdi hasičského skladu a byl posvěcen základní kámen kaple a v červenci následujícího roku došlo na vysvěcení nového svatostánku. Původní kaplička se zvonicí, ze které byl do novostavby přenesen zvon, soška a obraz, byla stržena v roce 1929. Další dva zvony kaple dostala o dva roky později a vybavování a zvelebování stavby pokračovalo i později. Zároveň se také uvažovalo o rozšíření kaple o sakristii, k tomu už ale obec nedala svolení, a další stavební vývoj se tak omezil jen na opravy. Zajímavé přitom je, že v 70. letech se místní složili na pořízení nového zvonu jako náhrady za ty zabavené za druhé světové války. A také že v Dluhonicích mohl stát už v druhé polovině 19. století novogotický kostelík, byly i hotové nákresy stavby, na jejich realizaci ale nedošlo.
Komentáře
Okomentovat