Ačkoliv se Bystřice nad Pernštejnem ve svém názvu vymezuje vůči mramorovému hradu u Nedvědice, podstatně blíže městu je několik dalších středověkých sídel, která střežila stezky v údolí Svratky a jejích přítoků, avšak měla tu smůlu, že se v běhu času proměnila v ruiny. Aueršperk, Pyšolec, Kozlov... z těch se ovšem nic moc nedochovalo. Naopak Zubštejn patří nejen mezi zříceninami na Vysočině, ale na celé Moravě k těm nejpůvabnějším a nejpůsobivějším. Tyčí se na nápadném hřebenu mezi vesnicemi Kobylnice a Pivonice a zdejší posádka musela mít skvělý přehled o tom, co se podél Svratky a cesty k Bystřici děje. Ostatně krásný výhled se odtud nabízí dosud. Vedou se spory o tom, kdy byl hrad původně zvaný Kámen, později Zubří kámen, založen. Některé materiály jej označují za nejstarší hrad nad Svratkou, jiné jeho vznik kladou až do první poloviny 14. století, přičemž první spolehlivá zmínka o něm pochází z roku 1344. Podle pověsti Zubštejn založil sám bájný zakladatel rodu Pernštejnů, uhlíř Věnava. Hrad ale vždy nebyl jen sídlem Pernštejnů, nějakou dobu byl i zeměpanským majetkem a Pernštejnové jej znovu získali v polovině 15. století. Opravili jej po poškození v husitských válkách a zmodernizovali, avšak k roku 1547 už je hrad uváděn jako pustý. Prý pro své tehdejší majitele již nebyl dostatečně pohodlný a také místo na kopci bylo omezené. Podle lidového povídání jej měl ovšem dobýt Jiří z Poděbrad, protože na hrad byla unesena jeho dcera.
Přišel na to hodinářský tovaryš, který se vracel ze "zkušené" ve světě a na kterého narazila v lesích Vysočiny lovecká družina ze Zubštejna. Měl hlad, požádal tedy o něco k snědku, lovci mu jídlo dali a začali se vyptávat, co je zač. Když došli k tomu, že by mohl opravit jejich věžní hodiny, zavázali mu oči šátkem a odvezli jej na hrad. Nevěděl, kde je, ale pustil se do díla. Během práce si všiml dívky, kterou neustále hlídala stráž. Když opravu dokončil, hradní páni mu štědře zaplatili a opět se zavázanýma očima jej odvezli daleko od hradu. Po návratu do Prahy zjistil, že se řeší únos královy dcery. Vzpomněl si na onu dívku a nechal se přijmout u krále. Nevěděl, na kterém hradě však opravoval hodiny, a tak putovali a prohledávali sídla v Čechách a dále na Moravě, až dorazili k Bystřici, kde se mu krajina zdála povědomá. A skutečně, dívka na Zubštejně byla dcerou Jiřího z Poděbrad, avšak svému otci řekla, že se do únosce zamilovala a poprosila o požehnání k sňatku. Král o tom nechtěl ani slyšet a na hrad zaútočil. I když se posádky bránila statečně, hrad královo vojsko dobylo, padl hradní pán, ale bohužel i králova dcera.
A tak měla skončit sláva Zubštejna. Ovšem v dalších pověstech se lze dozvědět o pokladech, které tu mají být ukryté, útočiště tu v "době temna" nacházeli přívrženci Jednoty bratrské a pak sem v neposlední řadě míří turisté obdivovat, co se z hradu dochovalo. A že je toho dost. Nadchnou odhalené klenby někdejšího hradního paláce, do výše se tyčící torzo hlavní věže, hradby, příkopy, studna, pak ten výhled do okolí, také památník s hlínou z Vítkova, Dukly a dalších památných míst... Ale to všechno si musíte zasloužit, a pokud chcete k hradu nejkratší cestou z parkoviště na kraji Pivonic, pak vás čeká docela prudké stoupání. K hradu se ovšem dá dojít i trochu oklikou přes vesnici, přívětivější třeba pro dětské kočárky (vyzkoušeno i v dešti), vyloženě se nabízí toto zhruba tříkilometrové kolečko s výhledem na Bystřici z polní cesty. No a pokud by vás zajímalo, jak (nejen) Zubštejn v dobách největší slávy vypadal, pak se určitě vyplatí přesunout do Bystřice do Parku miniatur – tomu totiž zmenšenina Zubštejna vévodí. O parku jsem se zmiňoval zde, nicméně fotku modelu hradu najdete i níže...
Komentáře
Okomentovat