Zatímco kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu (kde jsme mimochodem byli před dávným časem s Větráním) nelze při cestě na Bruntálsko přehlédnout z auta ani z vlaku, a to celoročně, druhé významné poutní místo tohoto regionu se zvlášť teď v létě poněkud schovává v zeleni. Směrovky v městečku Andělská Hora ale na křížovou cestu ke kostelu sv. Anny na Anenském vrchu ochotně navedou, také červená turistická značka nebo naučná stezka z místního autobusového nádraží. Cesta je lemována památnou, většinově lipovou alejí, v níž jsou rozmístěna jednotlivá zastavení křížové cesty, a až těsně pod vrcholem se "pod" korunami stromů objeví bílá fasáda kostelíku.
Tradice poutního místa na Annabergu sahá do konce 17. století, původní dřevěnou kapli zasvěcenou sv. Anně, pramáti Ježíše a ochránkyni matek a manželství, také patronce horníků a dalších povolání, tu v letech 1694–96 díky veřejné sbírce vybudovala místní mládež, která se tu pravidelně o nedělích scházela, ku pomoci ale byli i další obyvatelé. Oblíbenost místa postupně rostla, až kaple přestala kapacitně stačit, a tak bylo rozhodnuto o výstavbě většího kostela. Jednolodní barokní svatostánek byl vysvěcen na svátek sv. Anny v roce 1770, avšak ještě v následujících letech došlo k jeho rozšíření a vybudování věže. Už tehdy nicméně byl součástí výbavy kostela i obraz sv. Anny, který kostelu věnoval tehdejší starosta obce. Netrvalo ale dlouho a oblíbené poutě zakázal Josef II., který chtěl nechat kostel strhnout. Andělská Hora tehdy kostel zachránila jeho zakoupením, a když Josef II. zemřel, od jeho nástupce Františka II. získala povolení jej znovu otevřít a obnovit duchovní život na Annabergu. Poutní místo bylo postupně opečováváno, zvelebováno – vyrostla zde mimo jiné fara a kostel byl zajištěn i staticky kvůli pohybům horníky provrtaného kopce – a poutě sem si získávaly stále větší a větší ohlas. Nic však věčně netrvá, a když museli odejít němečtí obyvatelé kraje, kostel začal kvůli nevoli režimu pozvolna upadat na významu a také chátrat, přitom se stal kulturní památkou a působil zde známý kněz, hudební skladatel a znalec gregoriánského chorálu Josef Olejník. V roce 1970 byly poutě ke sv. Anně zakázány definitivně a jejich tradice byla obnovena až v novém tisíciletí. Z dezolátního stavu kostel vyvedla nákladná rekonstrukce iniciovaná obcí Andělská Hora, která stavbu vlastní, a dárci, kteří na opravu přispěli. Dokončena byla v roce 2014, došlo při ní i na restauraci varhan či zmíněného obrazu sv. Anny nebo na obnovu křížové cesty v aleji.
V současnosti je tedy poutní kostel sv. Anny znovu pověstnou třešinkou na dortu Anenského vrchu. Pokud sem vyrazíte, určitě se nezapomeňte ohlédnout, z kopce totiž uvidíte nejen blízký Praděd a další jesenické vrcholy, ale i pořádný kus Bruntálska včetně zcela v úvodu zmíněného Uhlířského vrchu. Pokud přitom máte malé děti, které by výstup z Andělské Hory ještě nezvládly, určitě se bude hodit informace, že lze autem vyjet až nahoru ke kostelu a pak si můžete po oné úzké příjezdové cestě, která křižuje zdejší sjezdovku, a po křížové cestě udělat takové kolečko s výhledy a momentálně letně vybarvenými svahy plnými květin a motýlů. Jinak je to od kostela Narození Panny Marie ve středu Andělské Hory k poutnímu kostelu něco málo přes kilometr a půl do kopce po červené, prodloužit si cestu lze o zacházku ke studánce, poblíž které stojí pod lipami kříž na památku dvou milenců-sebevrahů, kterým nebyla dovolena svatba, přímo pod poutním kostelem zase ústí jedna ze starých štol. A za pozornost stojí i zástavba samotné Andělské Hory, někdejšího horního města, byť některé památkově chráněné domy coby ukázky původní podoby obce vypadají, že by měly brzy spadnout... Ale to si člověk pro sebe ospravedlní, vždyť to jsou Sudety...
Komentáře
Okomentovat