Sotva desetiletí fungoval větrný mlýn, který se může honosit tím, že je u nás nejmenší a také nejmladší. Stojí v poli u městyse Spálov v Oderských vrších (mapa), jeho dolní průměr je 3,2 metru a podobnou hodnotu má i jeho výška – 3,6 metru. Říká se mu Balerův, podle jeho stavitele, mnoha směry zdatného místního řemeslníka, který vyráběl i hudební nástroje, Františka Balera. Zděný větřák tzv. holandského typu, tedy kuželovitého typu s otáčivou střechou nesoucí větrné kolo, postavil v roce 1929, když byl ze Spálova odvezen poslední ze sedmi dřevěných mlýnů tzv. německého typu (u tohoto typu se za větrem otáčí celé tělo mlýna), které tu v minulosti stávaly, patrně na místě jednoho z nich. Baler byl člověk nesmírně pracovitý, a když foukal vítr, mlel i v noci, však také měl své rodině slíbit, že po výstavbě mlýna už nebudou trpět bídou. Na konci 30. let ovšem vážně onemocněl, mlýn v roce 1938 utichl a od dva roky později Baler zemřel.
Od té doby větřák v poli chátral a v 60. letech byl už ruinou bez střechy. Jistý zájem ale vzbuzoval, což dokazuje například příběh jedné čtenářky týdeníku Květy z nedalekých Jakubčovic nad Odrou. Ta do časopisu popsala v roce 1994 vzpomínku, jak jejich mládežnická parta k mlýnu zavítala a rozhodli se zdolat zdivo mlýna a následně skákat dolů. Pisatelka se nenechala kamarády zahanbit a jala se skákat taky, jenže se při skoku "potkala" s trčícím hřebíkem a roztrhla si kalhoty, i ke zranění jistých partií došlo. Domů tehdy prý šla, až jí kamarádky přinesly šaty, do kterých se mohla převléct...
Zájem o mlýn projevil později také manžel vnučky mlynáře Balera a v 80. let mu obstaral novou střechu, také opravil podlahy. Celková záchrana to ale nebyla a na přelomu tisíciletí měl mlýn opět namále, hrozilo mu brzké zřícení. Naštěstí spojili síly majitelka mlýna, spálovská starostka a fanoušci větrných mlýnů z Kruhu přátel Technického muzea v Brně a po roce 2006 náš nejmenší a nejmladší větřák bez oken, dveří, vnitřní technologie a větrného kola postupně, jak to čas a finance dovolovaly, zrekonstruovali, minimálně zvenčí do původní podoby. K interiérům neměli k dispozici žádné materiály, to ale neznamená, že mlýn, který se stal jedním z turistických cílů městyse, zůstává zavřený. Naopak stačí si na místním úřadě vypůjčit klíče a následně jimi směle odemknout a vnitřek s výstavou o větrných mlýnech ve Spálově a okolí si prohlédnout. (Což je dobré si přečíst, než k mlýnu dorazíte, protože pak už se vám dost pravděpodobně nebude chtít zpátky, zvlášť pokud sem vyrazíte s menšími dětmi.) Koukat je nicméně na co i zvenku, mlýn je nesmírně fotogenický. Navíc kochat se můžete už po polňačce sem, než vůbec střecha a kolo větřáku z pole před vámi vykoukne – jednak se totiž můžete ohlédnout za samotným Spálovem a jednak se nabízí skvělý výhled na Beskydy v dáli. Jen je teda občas třeba si odmyslet střelbu doléhající sem z blízkého vojenského prostoru Libavá, citlivé povahy by mohla od kochání vyrušovat.
U Balerova mlýna je i posezení, kde můžete nabrat sílu pro další objevování místních zajímavostí, mimochodem se Spálov může pochlubit krásným kostelem sv. Jakuba či areálem sousedního zámku, který ale prošel adaptací na školu a léta tak už nevypadá příliš vznešeně. Ke Spálovu také patří poutní místo Panna Maria ve skále v údolí řeky Odry, která tu tvoří hranici mezi Moravou a Slezskem, ale o něm si povíme až někdy jindy. Zatím se prosím spokojte jen s tím, že jsme místo před lety navštívili s větrací výpravou po břidlicových stezkách, které tento kraj protínají a upomínají na zdejší těžbu břidlice... No a pokud chcete Balerův "holandský" mlýn porovnat s "německým" mlýnem, stačí přejet/přejít do nedalekých Partutovic, kde je možné si prohlédnout dřevěný Maršálkův větřák z roku 1837. A cestou tam je možné se zastavit u posledního dřevěného kostela v regionu, který stojí v Lipné, viz tento můj starší článek.
Komentáře
Okomentovat