Za vznik bludovského Kostelíčka mohou i včely

Že to u kostela Božího těla na kopci mezi Bludovem a Hrabenovem na Šumpersku (mapa) někdy bzučí jako ve včelím úlu, vlastně není s ohledem na pověsti, které se k tomuto poutnímu místu vážou, zas tak s podivem. Ve vzniku kostela totiž včely hrají poměrně důležitou roli, byť hybatelem děje byl ve všech variantách vyprávění člověk s hostií symbolizující tělo Kristovo. Člověk, který si chtěl tu přilepšit, tu odčinit nějaký skutek anebo jen provokovat. 

Mezi lidmi z okolí se tak mluvilo například o selce z Hrabenova, která měla ukrást hostii, aby ji doma dala krávě do žrádla a ta pak více dojila (podobný příběh se váže k začátku čarodějnických procesů na Šumpersku), případně aby hostii dala do včelího úlu a měla pak více medu. Jenže když si po cestě ze mše odpočinula u stromu, hostie jí vypadla, žena si toho nevšimla, doma se roznemohla a brzy zemřela. Hostie se brzy našla... 

Podobně se vyprávělo o muži z Hrabenova, který šel do Šumperka ke zpovědi doznat se ke krádeži. V kostele nicméně nenašel odvahu a o krádeži nepromluvil, ale hryzající svědomí při přijímání ho donutilo nepolknout hostii, kterou nenápadně schoval do modlitební knížky. Když se vracel domů, odpočinul si na chvíli v lese, ze spánku ho ovšem měl vzbudit roj divokých včel. Při úprku před nimi hostii ztratil, čehož si hned nevšiml. Za několik dní nicméně do kostela zamířil znovu, přiznal se a dočkal se odpuštění za svůj čin, cestou domů našel i ztracenou hostii... 

V jiné variantě se mluvilo o dělníkovi snad z Bludova, který měl v zimě okrást o peníze bohatého sedláka, který ležel, zřejmě zraněný, nemohoucí ve sněhu. Výčitky dělníka nakonec dovedly až do šumperského kostela, kde se vyzpovídal, při přijímání však hostii nemohl polknout a ta opět skončila v modlitební knížce. Dělník se vydal domů, ale v místech, kde sedláka okradl, hostii z knížky vytrousil a doma ulehl s horečkou a brzy zemřel. Hostie se opět brzy našla... 

Ve vyprávěních se objevuje také jistý Petr z Feiwitz, který měl v Bludově zbohatnout dolováním zlata. Pyšný, přísný a neoblíbený pán byl neznaboh, církev neuznával, přesto jednou zamířil na mši a hostii přijal. Hned před kostelem ji však vyplivl do trávy, načež však odněkud přilétl včelí roj a pobodal ho tak, že na následky zemřel. Na jeho pohřeb nikdo nepřišel. Ona vyplivnutá hostie však byla brzy objevena...

Ve všem případech nalezli místní ztracenou či vyplivnutou hostii obalenou včelím voskem v dutině stromu tam, co dnes stojí Kostelíček. Na památku nálezu této monstrance v místě vyrostla nejprve malá kaple, která se brzy stala vyhledávaným poutním místem. Kdy to bylo, se spolehlivě neví, nejspíše ale už ve 14. století. První věrohodné zprávy pocházejí nicméně až ze 16. století a ví se, že bylo poutní místo zničeno Švédy za třicetileté války. Po uzavření míru byla kaple v lese obnovena, znovu si získávala na oblibě, až se v roce 1719 přistoupilo k její přestavbě a rozšíření do téměř současné velikosti. Za zmínku přitom stojí i rok 1716, tehdy se Lichtenštejnové vlastnící rudské panství, ke kterému patřil i Hrabenov, přifařený však k Bludovu, dohodli s bludovskými Žerotíny na posunutí hranice pozemků, aby kostelík spadal dále pod Bludov. 

Poutnímu místu však brzy hrozil zánik, to když císař Josef II. omezil poutě a bludovský Kostelíček byl zrušen. Vybavení včetně oltářů bylo rozprodáno či darováno do kostelů v okolí, kostel měl být stržen. Nikdo se k demolici však neměl, Bludovští ho sice v dražbě odkoupili, strhnout jej však nechtěli, naopak usilovali o jeho obnovu. Úřady byly proti, kostelík tak chátral, dokonce se propadla klenba lodi. Bludovští vytrvali ve své snaze, nakonec byli u úřadů úspěšní a po roce 1835 byl kostel díky podpoře i z dalších obcí obnoven a v květnu 1838 slavnostně znovu vysvěcen. V běhu let byl dále vybavován a zvelebován, mimo jiné byla před druhou světovou válkou přistavěna nová sakristie.

A měnila se i podoba celého lesního areálu. Zatímco boží muka při cestě od Bludova tu stále stojí už od roku 1683, původní zastavení křížové cesty v podobě obrázků na plechu přibitých na dřevěných kůlech nahradila trvalejší zastavení betonová. Poustevna, která u Kostelíčka stávala, zanikla snad krátce po josefinském zrušení poutního místa. Oproti tomu v areálu v roce 1905 vyrostla nad pramenem prý léčivé vody kaple Panny Marie Lurdské, jako památka na zemřelou dceru rodiny tehdejšího bludovského lékaře. Tato kaple musela být po loňském poničení v silném větru spadlým stromem opravena, nyní již září novotou. 

O poutní místo pečoval až do rozpuštění v roce 1948 Spolek sv. Rozálie, nesoucí jméno světice, která pomohla v roce 1855 zastavit v kraji epidemii cholery. Zářijové oslavy na počest sv. Rozálie patřily a stále patří společně s bohoslužbami o Božím těle a po Svatém Duchu k hlavním třem událostem, které se během roku v Kostelíčka konaly a konají. Socha sv. Rozálie, stejně jako zpodobnění hostie, se kterou souvisí vznik poutního místa, v kostelu nechybějí. V době největší obliby poutí k bludovskému Kostelíčku přicházelo na čtyři tisíce věřících. 

Kromě poutníků do areálu, o který v současnosti pečuje Spolek pro Kostelíček Božího těla, míří i řada turistů. Sbíhají se tu značené trasy od Šumperka, Bludova, Bohdíkova nebo Bohutína a několik dalších cestiček, někteří návštěvníci se tu zastaví pro nabrání sil před výšlapem k nedaleké rozhledně na Háji (či Senové, chcete-li). Je tu posezení, ohniště, pramen pitné vody, stín lesa a relativně klid, cestou od Radomilova se také otevírá pěkný výhled na Hrabenov a okolní hanušovické vrchy... Zkrátka pěkné a zajímavé místo pro výlet. Ostatně přesvědčili jsme se o tom už i dříve na Větrání, kdy jsme šli zimní krajinou právě z Rudy nad Moravou cestou nad Hrabenovem a pak přes Háj a bludovský Zámeček až do Šumperka, viz zde. Jen tedy i při Větrání i při současné návštěvě s dětmi byl samotný kostelík uzavřen bez možnosti alespoň nakouknutí dovnitř, snad se mi někdy příště poštěstí...

Na závěr ještě pár vzdáleností: z bludovského vlakového nádraží je to ke Kostelíčku přes obec a po červené značce necelých 6 km, ze Šumperka po žluté o pár metrů méně. Z nádraží v Rudě nad Moravou po zelené značce ujdete ke kostelu 5 km, o něco blíže je to pak ze zastávky v Bohutíně a odtud po modré za Radomilov a pak po zelené.