A co že si nyní tak všímám? Inu, na vině je letošní letní výzva Kliniky tělovýchovného lékařství Fakultní nemocnice Olomouc nazvaná Za slavnými rodáky, jejímž smyslem je hýbat se, navštěvovat místa spjatá ať už s narozením či působením nějaké známé (byť jen regionálně) osobnosti a fotky z těchto míst sdílet na Facebook. Kdo dá víc, bere víkendový pobyt v Lázních Slatinice. Vloni jsem v podobné výzvě, kdy se fotily kostely, kapličky nebo třeba boží muka, skončil třetí, tak by to letos chtělo aspoň obhajobu. Naše Olomouc je přitom dobrý start – však se jen podívejte na malý výběr z osobností, jejichž připomínky potkávám po cestě centrem města mezi autobusem a kanceláří. Ale budu to brát poněkud na přeskáčku a možná si i trochu zajdu.
Jako úvodní fotku jsem zvolil renesanční Edelmannův palác na Horním náměstí. V patře mezi okny a zazděnou lodžií upozorňuje pamětní deska na to, že v tomto domě v letech 1829–1831 významný rakouský vojevůdce a politik, maršál Josef Václav Radecký z Radče, který tou dobou byl velitelem olomoucké pevnosti. Do Olomouce, která byla důležitým obranným místem na severu monarchie, byl "uklizen", když se snažil vojsko reformovat. Radeckého na Hané ovšem nezajímala jen armáda, vysoušením bažin a mokřadů při pevnostních hradbách a výsadbou alejí se zapsal i do podoby města a zdraví jeho obyvatel.
Na Horním náměstí vůbec není o pamětní desky a další připomínky nouze. Svoji bustu tu má zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, který v Olomouci sloužil jako mladý lékař v roce 1886, busta němě sleduje hosty kavárny Opera. V Ditrichštejnském paláci při ústí Opletalovy ulice do náměstí zase přenocoval polský král Jan III. Sobieski, když v roce 1683 táhl v čele vojska na pomoc obležené Vídni. Naproti stojí Krajinská lékárna, jeden z nejpůvabnějších domů náměstí, po staletí spojovaný s provozem lékárny (nyní alespoň zdravotnické potřeby). Právě v tomto nepřehlédnutelném domě s modrou fasádou a orlicí na nároží se kolem roku 1500 narodil pozdější olomoucký biskup Marek Khuen (Khün), který se v době krize v římskokatolické církvi a rozvoje protestantských směrů snažil znovu upevnit moc katolíků. Mimo jiné zreformoval katedrální školu a chtěl do Olomouce pozvat jezuity, což se ale podařilo až jeho nástupci – a jak je známo, s jezuitským řádem jsou spjaty počátky historie nejstarší univerzity na Moravě, dnes známé jako Univerzita Palackého.
Jen pár kroků pak stačí ujít k dalšímu památnému domu, U Zlaté štiky. Tady pod michalským chrámem pobýval v roce 1883 během svého tříměsíčního působení v olomouckém městském divadle slavný skladatel a dirigent Gustav Mahler. Olomouc byla jeho třetím dirigentským působištěm. Dům však není zajímavý jen Mahlerovým pobytem, ale také svojí historií, která sahá až do dob gotiky, jak dokládají zdejší sklepy. A už na počátku 17. století se mu prokazatelně říkalo U Zlaté štiky, byť domovní znamení, které je v průčelí umístěno, není vůbec tak staré. Pojmenování domu souvisí s pověstí o zlatém prstenu, který se ztratil majiteli domu Záviši Bítovskému ze Slavíkovic. Podezříval z krádeže svou paní Johanku, pak také děti a služku. Vše se vysvětlilo až po roce, při výlovu Závišova rybníka. Závišovi totiž prsten spadl do vody a spolkla jej štika, kterou tehdy vylovili a v jejíchž útrobách prsten našli.
S hudbou je spojen například i renesanční Hauenschildův palác na Dolním náměstí. Pamětní deska v jeho průčelí přímo pod charakteristickým nárožním arkýřem hlásá, že právě zde v tehdejším hotelu U Černého orla se v roce 1767 ubytoval salcburský kapelník Leopold Mozart s chotí Marií Annou a dětmi Nannerl a Wolfgangem Amadeem. Do Olomouce uprchli před epidemií černých neštovic, v hotelu ovšem příliš pohodlí nenašli. Byla tu zima a vlhko, kamna kouřila, hned první večer Wolfgang zalehl s horečkou. Po dvou nocích využili nabídky děkana olomoucké metropolitní kapituly Leopolda Antonína Podstatského z Prusinovic a přestěhovali se do kapitulního děkanství v areálu někdejšího olomouckého hradu. Tam se později Wolfgangovi ulevilo a mimochodem během pobytu v Olomouci prý napsal svou 6. symfonii F-dur.
Zatímco Mozartovy se na bývalém olomouckém hradě ulevilo, král Václav III. v roce 1306, kdy hrad ještě připomínal hrad, nepřežil. Během vojenského tažení do Polska tu byl zabit a dodnes se snad ani neví kým. Zato se říká, že to bylo na tzv. krvavé pavlači na severní straně kapitulního děkanství, kde dnes sídlí Arcidiecézní muzeum. Na pavlači je umístěna i mramorová pamětní deska královský mord připomínající. Jenže pavlač tu v roce 1306 nebyla, vznikla až v 19. století... Připomínky na pobyt rodiny Leopolda Mozarta a také existenci již zaniklé Dvorany Přemyslovců lze vidět i v přední části dnešního muzea.
Ale to jsem si kvůli hudbě poněkud zašel až ke hrám o trůny. Přitom při cestě do práce bych od Zlaté štiky šel kolem kaple vybudované na místě, kde byl umučen sv. Jan Sarkander, a kolem budovy teologické fakulty, na jejímž nároží je umístěna připomínka Gregora Johanna Mendela. Otec genetiky je sice spojován zejména s Brnem, ale v letech 1840–1843 studoval na olomoucké univerzitě a bydlel v domě na Dolním náměstí, kde ale jakákoliv připomínka zatím chybí. Ve vestibulu teologické fakulty pak lze vidět mimo jiné pamětní desku věnovanou kardinálu Františku Tomáškovi, který na fakultě též působil.
A když už jsem zmínil starou olomouckou univerzitu, jako na poslední místo bych upozornil na budovu někdejší jezuitské koleje, která dominuje náměstí Republiky, jako vojenský archiv je však veřejnosti až na výjimky zapovězená. V průčelí budovy si nelze nevšimnout dvou pamětních desek upomínajících na dvě osobnosti, které zrovna tu netrávily čas úplně dobrovolně. Jako politický vězeň se tu bez soudu ocitl polský kněz, vědec a reformátor školství Hugo Kołłątaj, ruská carevna Kateřina Veliká jej považovala za nejnebezpečnějšího z uprchlých vůdců povstání v tehdejším Polsku. Kromě Olomouce byl vězněn i v pevnosti Josefov. Druhým významným vězněm olomoucké pevnosti ve zhruba stejné době byl francouzský generál Gilbert du Motier markýz de La Fayette, který se podílel na americké válce za nezávislost a také na francouzské revoluci v jejích počátcích. Během revoluce však došlo k několika zásadním zvratům a po jednom z nich byl La Fayette považován za zrádce. Odjel do Belgie, kde byl však dopaden a následně uvězněn, přičemž vystřídal několik věznic, až roku 1794 skončil v olomoucké pevnosti. Ještě téhož roku se mu podařilo utéct během vězeňské projížďky, neutekl však daleko a od Šternberka byl eskortován zpět do Olomouce. Později za ním směly přijet a zůstat manželka a děti. Nakonec byl roku 1797 na rozkaz Napoleona Bonaparte propuštěn.
A to by mohlo na ukázku stačit, ne? Řadu osobností, často i spíše regionálního charakteru, jsem sice vynechal, jako například olomouckého prvorepublikového starostu a otce Velké Olomouce Richarda Fischera, který žil a pracoval v domě, kde je v současnosti restaurace Drápal, nebo Josefa Kšíra, který byl velkým znalcem stavebních dějin Olomouce a kterého připomíná pamětní deska na činžáku u tramvajové zastávky Náměstí Hrdinů. Ale o nich může být řeč zase někdy jindy...
Komentáře
Okomentovat