Hodina je sakra málo a ani za dvě se tu nedá stihnout všechno – zvlášť když člověk není sám a musí do procházky zahrnout i kafe a nějaké dětské atrakce. Jevišovice nedaleko Znojma (mapa) totiž sice se zhruba 1200 obyvateli patří k nejmenším městům na Moravě (v Jihomoravském kraji jsou dokonce nejmenší), avšak množstvím památek, rozesetých navíc na skalách vysoko nad hladinou řeky Jevišovky, si nezadají s lecjakým větším a známějším sídlem. A i v případě, že jste tu dosud nebyli, některá místa možná znáte, jen nevíte, že to jsou právě Jevišovice. Několikrát sem totiž zavítali filmaři a třeba Starý zámek se objevil v komedii Stůj, nebo se netrefím a v jevišovických uličkách se odehrává děj jednoho z dílů Četnických humoresek (31 Dědic)...
Možná vám ale spíše něco říká tzv. jevišovická kultura, jejíž doklady archeologové nalezli nejen na březích Jevišovky, ale i dále v Boskovické brázdě či v Rakousku, anebo jména jako Hynek z Kunštátu či Jean-Louis Raduit de Souches. První ze jmenovaných velel úspěšné obraně Znojma, když město v roce 1404 za markraběcích válek obléhala vojska Zikmunda Lucemburského a Albrechta IV. Rakouského, zároveň ale dostal přezdívku Suchý čert, protože už předtím řádil v okolí jako čert, respektive loupeživý rytíř.
Druhému ze jmenovaných pánů pak Brno vděčí za to, že za třicetileté války nepodlehlo výrazné přesile švédských vojsk. Později se ale také podílel například na obraně země před Turky nebo navrhl úpravy opevnění Olomouce a dalších měst. Po skončení vojenské kariéry de Souches strávil závěr života na jevišovickém panství zakoupeném z odměny za zásluhy ve třicetileté válce a v Jevišovicích také v roce 1682 zemřel (pochován je v kostele sv. Jakuba v Brně).
Nejen o tom se ale více dozvíte při návštěvě jedné z dominant města, Starého zámku, který spravuje Moravské zemské muzeum. Zámek vznikl z hradního sídla, které si páni z Kunštátu vybudovali jako náhradu za původní hrad, zbořený za husitských válek, který stával na protější ostrožně nad Jevišovkou. Nové sídlo bylo později přebudováno na pohodlnější renesanční zámek, stavební úpravy později prováděli jak hrabata de Souches, tak další majitelé. Renesance a baroko jsou ovšem z podoby zámku nejčitelnější.
Přívlastek Starý dominanta městečka získala na odlišení od Nového zámku, jehož základy byly položeny právě za hrabat de Souches, když Louis Raduit de Souches nechal ke konci 17. století postavit jihovýchodně od městečka lovecký letohrádek. Pozdější majitelé ze spřízněného, původně španělského rodu Ugartů jej postupně zvětšili a učinili z něj své hlavní sídlo. Ještě než museli Ugartové panství kvůli nákladnému životu prodat, rozběhla se novogotická přestavba zámku, která byla dokončena za vídeňského bankéře Roberta Biedermanna. Soukromé majitele pak zámek měl až do konce druhé světové války, pak byl zkonfiskován a začal sloužit jako domov pro seniory. Dovnitř se tedy moc nepodíváte, avšak můžete se projít rozlehlým anglickým parkem s řadou soch, osu jeho "přední" části tvoří hlavní alej směřující ke kostelu, s níž se před vstupem do zámku sbíhají další kratší aleje. U parku se pak rozkládá i městský hřbitov s rodinnou hrobkou Ugartů.
Ale zpět do městečka. Farní kostel sv. Josefa vyrostl při cestě spojující oba zámky před dvěma stoletími, zajímavostí je, že varhany v něm jsou ještě o téměř sto let starší než stavba samotná, původně totiž rozeznívaly prostory brněnské katedrály. Kostel je mimo jiné důležitý i jako orientační bod pro ty, kteří do Jevišovic zavítají autem – hned přes silnici lze zastavit na parkovišti Rovenský dvůr, vedle parkovací plochy je i dětské hřiště, které by sice už potřebovalo obnovit, ale dítka se tu jistě na chvíli zabaví.
Než se pak od kostela vydáme malebnými úzkými ulicemi zpět ke Starému zámku a do historického středu městečka, je třeba ještě zamířit kousek na sever – kolem školy a sběrného dvora na vyhlídku vysoko nad údolím Jevišovky, kde si lze užít pěkný výhled na Starý zámek. Po pěšinkách se dá sejít i do údolí a následně vystoupat k pozůstatkům původního jevišovického hradu, ale to nemám prošlápnuté, tam jsme si s dětmi netroufli.
Středem městečka pak jsou dvě náměstí lemovaná převážně nízkými spíše prostými, ale upravenými domky, sem tam s jednoduchými zdobnými štíty. Několik měšťanských domů však svou velikostí vyniká, jakoby chtěly soupeřit s blízkým zámkem, zaujme zejména barokní dům č.p. 59, v době naší návštěvy (uznávám, už to nějaký ten pátek je) ale oprýskaný a možná nevyužívaný. Stejně tak jsme měli zrovna "štěstí" na rekonstrukci interiérů zámku, takže jsme se podívali pouze na nádvoří, nyní již ale budete úspěšnější.
Procházka městečkem pak může pokračovat kousek po silnici ke Střelicím a ještě kousek proti proudu Jevišovky do míst, kde údolí v letech 1894–97 přehradila kamenná hráz, jedna z nejstarších ve střední Evropě. V nádrži se lze vykoupat, případně je odtud možné vystoupat k památníku Kalich, který připomíná, že Jevišovice byly kdysi jedním z významných center husitství na jižní Moravě. Pokud vás ale už přemůže žízeň či chuť na něco dobrého, můžeme jen doporučit kavárnu Čas na kávu – stačí se vrátit zpět do městečka a přímo naproti sýpce výše zmiňovaného Rovenského dvora můžete posedět u kávy, limonády či zákusku. No a k autu to pak máte jen pár kroků.
Mimochodem aby to nevypadalo, že propaguju nějaký autovýlet, my tu s dětmi byli autem, na chvilku během zpáteční cesty z dřívější dovolené na Znojemsku. Vyrazit do Jevišovic můžete ale třeba i vlakem, jen nejbližší nádraží je v Grešlovém Mýtě, pak je třeba vyrazit po svých asi 11 km po žluté (což na mapě vypadá jako fajn trasa), nebo se sem dá dostast ze Znojma autobusem. A kolmo si přijeďte, kudy uznáte za vhodné...
Komentáře
Okomentovat