Na nabídku jsem kývl a po měsíci, kdy jsem si chystal text (nakonec 21 stran, uf!) a prezentaci na plátno s tím, že jsem do materiálů zapracoval i místa, která jsem v článcích psaných dříve ještě neměl "obšláplá" (jako třeba Čejč nebo právě Medlovu blízký Benkovský kopec u Uničova), nadešel den D. Nevstávalo se mi zrovna lehce, protože jsem se do noci snažil nabouchat si co nejvíce do hlavy a taky vychytat překlepy v prezentaci. A během dne nervy pracovaly, protože jsem věděl, že mají dorazit "taky nadšenci" ze Sobotína, kteří v torzu tamních železáren vybudovali malé kleinovské muzeum. No a když jsem se od Hynka z pořádajícího Spolku turisté Medlov dozvěděl pět minut před hodinou H, že přijeli i z Loučné, to se mi v hlavě potloukl pocit beznaděje s odhodláním ve stylu "co už nadělám". Ale Hynek povídal, že to bude v pohodě.
A vlastně bylo. Přes nějaké to úvodní zakoktání a pár nepřesností, které plynuly ze zdrojů, které jsem četl, a z mého "nehistorikova" přístupu a které místní z kleinovských obcí zkorigovali, najednou byly dvě hodiny fuč a kupodivu z té dvacítky příchozích nechyběl ke konci skoro nikdo, nikdo nespal ani nikdo nebučel, naopak někteří k potlesku přidali i pochvalu, zvlášť ta z Loučné potěšila.
Musím však přiznat, že k závěru už jsem měl celkem dost já, najeté tempo mi naštěstí nedovolilo příliš polevit. Pro příště tedy musím prezentaci zkrátit – co naplat, že do ní chci dostat trochu více Olomouce... A proč? Totiž když už jsem si přednášku chystal, řekl jsem si, proč ji nenabídnout ještě někomu. A tak jsme pod hlavičkou Dobrovolnického centra UP oslovili olomoucké kluby seniorů – a aktuálně z toho jsou čtyři termíny, pátý čeká na potvrzení. Expedice Klein na turné...
Ale zpátky ještě do Medlova. Byli jste už někdy v této dědině u Uničova, kde se narodil autor prvního Beethovenova životopisu Anton felix Schindler? Já poprvé na chvilku za covidu, tehdy jsem se byl podívat ke kostelu kvůli jednomu článku, který jsem ale dosud nedal dohromady. Zato o tom, jak jsem u zdejšího bývalého dolu Barbora letos krvácel, jsem psal tady. Blizoučko jsem byl zhruba před měsícem, když jsem "slídil" na zmíněném Benkovském vrchu, kde také Kleinové těžili železnou rudu pro své železárny. No a teď jsem se předtím, než bylo třeba zamířit do spolkové klubovny (mimochodem útulné a zásobené), prošel jsem se kolem kostela do lesoparku Skalky. Vršek, kde se v minulosti také kutalo, je teď místem pro oddych v přírodě. A musím říci, že pěkným místem, za což tedy jistě zčásti může momentální paleta podzimních barev, ale i to, jak je kvůli ohlodání starými lomy park členitý, takže tu vlastně můžete být sami, i když jde o místo veřejné. A pak jsou tu dinosauři, plno dinosaurů – sem někdy vezmu pány kluky!
Na závěr bych chtěl poděkovat Hynkovi za pozvání, všem příchozím za to, že mi věnovali kus svého večera, dorazivším z kleinovského Sobotína a Loučné za upřesnění některých nepřesností, a Ivošovi za odvoz. A protože mám Expedici Klein nyní procvičenou, pokud byste měli zájem si ji také vyslechnout, můžete se ozvat na moravskyturista@gmail.com a nějak se domluvíme...
Komentáře
Okomentovat