8. září 2013

Olomouc: Locatelliho bastion (letní kino)

Pomineme-li dělostřelecká postavení Korunní pevnůstky, pak je Locatelliho bastion, který přehrazuje městské parky pod Olomouckým hradem, jediným dochovaným bastionem někdejší olomoucké barokní pevnosti. A také nejstarším.

Začněme pověstí, která se místu k váže. V létě roku 1425 prý přitáhla k městské bráně poblíž hradu skupina cikánů, jež se na základě listiny s pečetí uherského krále dožadovali vpuštění do města. Shodou náhod šel zrovna kolem brány městský písař Václav z Jihlavy, který překvapeným strážcům vpuštění cizinců do města nedoporučoval. Strhla se bitka, při níž byl zabit stařec, který se listinou oháněl.

Cikánská branka pod Dómem,
za níž se skrývá dochovaná poterna bastionu
Jeho smrt vzápětí pomstila cikánská dívka, když bodla jednoho z vojáků přímo do srdce, a dala se na útěk. Běžela směrem ke katedrále a ocitla se na strmých hradbách. Jelikož trestu mohla s pronásledovateli v patách stěží utéct, vrhla se dolů a na chladné skále její život vyhasl. Od té doby se prý tomuto místu říká Cikánský výpad.

A právě v těchto místech byl později vystavěn Locatelliho bastion, jenž obsáhl i branku zvanou Cikánskou, která by měla být v budoucnosti opět průchozí a spojit tak severní městské parky s hradním areálem.

Zemní val v místech pozdějšího bastionu vybudovali pod hradem švédští vojáci krátce poté, co bez větších problémů roku 1642 Olomouc obsadili. Do té doby hlavní město Moravy totiž bránila jen početně slabá a nepříliš vycvičená posádka, které mohly být oporou pouze zastaralé a nepříliš udržované středověké hradby. A protože švédský vojevůdce Torstensson chtěl mít z Olomouce pevný výchozí bod pro své další výpravy po střední Evropě, jal se hned opevnění dobitého města opravit a případně doplnit novými prvky.

Torzo Špitálského bastionu
Když válka skončila a Švédi ze zničeného města odtáhli, uvažovalo se chvíli o jeho neobnovení a demolici, nakonec jej však císař Ferdinand III. prohlásil za jednu z moravských pevností. Prvním velitelem byl jmenován plukovník Locatello de Locatelli, který byl ovšem brzy odvolán kvůli zpronevěře. Nicméně právě za jeho dohledu začala stavba dvou bastionů na severu města, které tak navazovaly na opevňovací práce švédského vojska. Jeden, s pravidelnou pětibokou dispozicí, dostal jméno Špitálský podle blízkého špitálu Sv. Ducha (dnešní Muzeum moderního umění) a druhý, s atypickým půdorysem, po veliteli pevnosti, oba propojené novou hradební zdí – kurtinou. Výstavba probíhala až do roku 1676.

Za masou předhradních klášterů tak vznikl nový parkánový prostor, který postupně s přestavbou klášterních budov na vojenské kasárenské a školní objekty sloužil nejen k obraně města, ale také jako cvičiště kadetní školy (Dům armády) a dokonce zde rozkvétaly důstojnické zahrady.

Amfiteátr letního kina 
Zatímco však Špitálský bastion, do něhož byla na počátku 19. století vestavěna vojenská pekárna, tzv. Podkova, byl po zrušení pevnosti jako většina přebytečných valů odbourán (v letech 1924-26) a zbylo z něj pouze torzo, pro Locatelliho bastion se našlo uplatnění. Ve vojenském mundúru sloužil dokonce za druhé světové války, kdy zde byla umístěna pancéřová střílna.

Po válce se převlékl do civilu, a sice z kulturních a rekreačních důvodů. Během 50. let byl prostor na kurtině parkově upraven včetně osazení tří soch múz akademického sochaře Rudolfa Doležala, vznikla zde zahradní restaurace s tanečním parketem a dětským koutkem a přímo v bastionu byl vybudován amfiteátr letního kina s kapacitou 3200 návštěvníků. Areál letního kina podle návrhu architektů Václava Capouška a Zdeňka Hynka byl otevřen u příležitosti Mezinárodního dne dětí 1. června 1958 Slavností písní a tanců pionýrských souborů.

Letní kino s různě dlouhými přestávkami funguje dosud. Závažnou přestávkou například bylo uzavření pro havarijní stav v roce 1979, později se část areálu dokonce propadla. Po rekonstrukci bylo kino otevřeno opět v roce 1984, vybavené modernější technikou a nově osazené pevnou promítací plochou. Celou sérií provozních přestávek, ať už z důvodů nefungující správy, vandalismu a nakonec opět i havarijního stavu, prošel areál v letech devadesátých, přestože i přivítal vzácné hosty - na zdejším pódiu stál například zpěvák kapely REM Michael Stipe (viz video).

Letní zahrádka s hospodou Hoblina
Opravený areál s upraveným amfiteátrem pro 2300 lidí, zahrádkou a minigolfovým hřištěm byl pak otevřen v roce 2001, projekce tehdy navštěvovalo průměrně 250 diváků. Na tato čísla návštěvnosti se projekce v kině dostaly i letos během svého posledního, a nutno říct, že úspěšného, nádechu (a to nemluvě o koncertech, kdy amfiteátr hravě vyprodal Jaromír Nohavica).

Posledního, protože areál patřící městu se brzy promění v turistickou bránu do města s podstatně menším amfiteátrem, galerií, restaurací či zeleným bludištěm a již zmíněnou otevřenou Cikánskou brankou a bránou Všech svatých. Olomoucké letní kino tak ve své tradiční podobě zanikne.

Aktualizace 2015: Sezona 2013 nakonec nebyla poslední, městský projekt na přeměnu byl zastaven a letní kino má od jara 2015 nového provozovatele, který by rád obnovil i filmové projekce. 


Dávno zazděná brána Všech svatých
Věž brány Všech svatých z pohledu ze zahrádky
Jedna z múz sochaře Doležala při vstupu do areálu
Břit bastionu mířící do Dobrovského ulice,
v pozadí park pod dómem - Pareček či sad Přemyslovců
Amfiteátr letního kina z pódia
P.S.: Všechny fotografie z areálu letního kina byly pořízeny v září 2013.

Žádné komentáře:

Okomentovat