Kde složit na dvě noci hlavu, jsem hledal celkem pozdě, takže výběr už nebyl kdovíjaký. Ale našel jsem – Ubytování Nikol v Horních Heršpicích, za příjemnou cenu, v sousedství minizoo a nejrůznější sportoviště, šalina kousek pěšky a ochotná provozovatelka, která po telefonu už dopředu dala tolik tipů, že bychom pobyt museli ještě prodloužit, abychom je vedle mnou vybraných lokalit "vybrali". Apartmán pro nás čtyři nabízel všechno, co jsme potřebovali (rozuměj "není to pětihvězdičkový hotel, ale máš se tu jako doma"), auto zaparkované o pár metrů vedle pod dohledem zvěře z minizoo nikdo ne-u/vy-kradl, takže pohoda.
Naše stopování draka nicméně nezačalo v Heršpicích Horních, ani Dolních, nýbrž v Líšni, v Mariánském údolí. Tam jsme kdysi byli s Větráním, chtěl jsem se sem znovu podívat a tam mě také "motivace drakem" napadla, když mladší z juniorů začal mrčet, že se mu nikam jít nechce. No a pamatujete, jak jsem tu vloni psal o naší dovolené u Znojma? Žena tehdy uprostřed rozpálených vinic u Hnanic přišla s tím, že viděla zloděje vína a že ho musíme chytit. Z kluků rázem byli detektivové a dál rozvíjeli smyšlený příběh o lumpovi, co jsme ho nakonec dohnali v Moravském Krumlově. Na kraji Brna mi nyní trochu pomohly otisky podkov v cestě – to jsou určitě stopy toho draka, co v Brně dělá neplechu! A už to jelo: Táto, vidíš ty stromy? Ty určitě pokácel drak. – No jasně, povídám, potřeboval spoustu dřeva na milíř jako v pohádce Za humny je drak!
Podél Říčky jsme tak za chvilku bez zásadnějších protestů došli do Podolí, tam musela přijít svačina a chvilka na hřišti. A pak došlo i na větší protesty. To když jsem pravil, že musíme vystoupat ke kříži na Staré hoře a rozhlédnout se, jestli draka neuvidíme někde v okolí, kde se před lety odehrála slavná bitva tří císařů. Nakonec po drakovi ani vidu, ani slechu, zato jsme na vlastní oči viděli, jak zaječí rodince šlohnul jakýsi dravec mládě. Chvíli nad nimi kroužil, pak v mžiku sletěl dolů a už odlétal s mládětem v zobáku. Zajíci se ho snažili pronásledovat, ale co mohli dělat, když nemůžou vzletět... Po tomto "představení" jsme od kříže sestoupili zpět k parkovišti na kraji Líšně s tím, že se jedeme ubytovat a po drakovi se podíváme později ve městě. K večeru jsme ještě udělali kolečko přes točnu šalin na Mariánském náměstí, ale ani u komárovského, původně románského kostela sv. Jiljí, který je prý nejstarší dochovanou budovou v Brně, a ani v areálu Komec se sportovišti, rozhlednou (na té jsme ale nebyli), lodí Kometa nebo hasičským autem jsme žádnou stopu po drakovi nenašli. Na druhou stranu kluci bylo kafe, dortík (Hrnček) a dětské hřiště...
Druhý den operace byl úspěšnější, však jsme také vyjeli do centra. Nejprve jsme zamířili do zahrad mezi vilami Arnoldovou, Tugendhat a Löw-Beer (kde bylo kafe a dětské hřiště) a potom jsem zavelel k výstupu na Špilberk. Z hradeb je odtud skoro celé Brno jako na dlani, stačilo se jen pořádně dívat a přišlo nám, že jedna z věží trčících nad domy je podezřelá. Prohlídku kasemat jsme nechali na jindy a mazali jsme dolů do města. Jenže se ukázalo, že výstup byl poměrně vyčerpávající a před dopadením draka je třeba doplnit síly. Zvolili jsme nakonec restauraci Toman (tam býval Bontonland, že – pamatuju si to správně?), kde to sice bylo celkem vyčerpávající pro účet, ale řízky byly velké jako Brno, že měli kluci energii i na objevování brněnských uměleckých perel, jako je na Moravském náměstí socha lidově zvaná Exekutor zabavuje pračku (od Mariuse Kotrby, autora sv. Kryštofa u obchvatu Olomouce) nebo jezdecká socha Jošta, kterou si všichni z jistého důvodu fotí zespodu... Bez povšimnutí jsme nenechali ani vystrčený zadek na chrámu sv. Jakuba a pak ten orloj, který má také spoustu přezdívek.
Kluci následně ještě potrénovali "nevímco" na eskalátorech v Omeze a už jsme šli na draka. A nedalo nám to moc práce, on ho totiž už někdo dopadl před námi a přivázal do průjezdu do průvanu. No a byl jsem svými potomky upozorněn, že to není drak, ale krokodýl. Což ale popletli Brňáci, ne já, že jo. Ale že se raději zítra půjdeme podívat do zoo, pro porovnání. Každopádně domnělého draka jsme našli, tak jsme se odměnili výhledem z radniční věže. Na Zelňáku jsme pak narazili ještě na jednoho dráčka/krokodýlka, ten ale nevypadal, že by někomu škodil, nechali jsme ho tedy být a pokračovali ke katedrále sv. Petra a Pavla. Do kopečka, takže po radničních schodech už přestala účinkovat magická moc řízku. A když jsem z teras pod Petrovem ukázal směrem k AZ Tower s tím, že bydlíme ještě kus za ním, ochota kluků jít kamkoliv klesla k bodu mrazu. Stačilo ale říct kouzelné slůvko "šalina" a šlo to. Tedy šlo se. Na zastávku. A z točny přes hřiště na ubytování.
Ráno jsme se sbalili a vyklidili dosavadní pozice a už zase autem se přesunuli do Bystrce. Před námi slíbená zoo, ještě předtím jsme ale zamířili k přehradě, mrknout na lodě, k hrázi a pilíři nedokončeného mostu Hitlerovy dálnice a pak podél Svratky zpět k areálu plnému zvířat. V brněnské zoo jsem byl jako malý kluk a pamatuji si hlavně to, že je furt do kopce – což se nezměnilo. Určitě se ale postupně mění jednotlivé výběhy a pavilony, přibývají tematické doplňující stavby a prvky, jako třeba kamčatské chalupy u medvědů, kteří tam ale nebyli, protože se jejich výběh rekonstruuje. O tom jsme se aspoň na místě dočetli, ale když jsme vylezli o tygra, pelikány, vlky, lišky a sovy později na lávku nad další z výběhů, viděli jsme v něm jen dva dělníky, kteří čučeli na nás a my na ně, vypadali přitom jako docela normální lidi, žádný exponát. No nic, o kousek dál byli lemuři, kafe a cukroví, takže troška síly pokračovat dále do kopce.
Ještě mezi akvárky a terárky v jednom z pavilonů nahoře se kluci zajímali o zvířata – mimochodem tady jsme si skoro ověřili, že to dole na radnici je opravdu krokodýl, a ne drak, byť z kajmánků byly nad hladinou vidět víceméně jen oči. Pak už mi ale přišlo, že chodíme jen od hřiště k hřišti, přičemž jak jsem po očku sledoval čas a prostor, došlo mi, že jsme za hodinu urazili areálem jen nějakých 50, možná 100 metrů vzdušnou čarou od jednoho hřiště k druhému. Uf. A plakalo se. To když si mladší nedobrovolně lehl na zem na hřišti v části s domácími zvířaty. Aby v tom nebyl sám, starší si později také odřel koleno, když uháněli k východu. Předtím jsme ale přes všechna hřiště došli až do Afriky se zebrami, žirafami a plameňáky a taky viděli a slyšeli řvoucího lva. Ještě že byl od nás oddělen plotem a sklem. A bylo i surikaťátko a červená panda!
Zoo zabrala celý den a mladší z juniorů zabral, sotva jsme vyjeli z parkoviště vstříc domovu, takže ani nenaléhal, že by to chtělo ty masové kuličky v onom obchodě s nábytkem, jak navrhoval ještě ráno.
Mimochodem oproti předpovědi bylo celé tři dny poměrně teplo a slunečno, pro jistotu jsem ale koukal i po "vnitřních" alternativách. Mezi nimi byly Pavilon Anthropos s mamutem, Technické muzeum v Krpoli a prohlídky Špilberka, pošilhával jsem také vodojemech na Žlutém kopci, ale to mi přišlo, že by pro děcka nebylo úplně to pravé, no a po centru Vida, kde by ale v případě deště byli nejspíš všichni...
Komentáře
Okomentovat