20. srpna 2014

Slavonickým pohraničím

Jako Česká Kanada byl v minulosti nazván kraj v blízkosti styku hranic tří historických zemí, a sice Čech, Moravy a Dolních Rakous. Podobnost s Kanadou naši předci viděli v rozlehlých, na zvěř, plodiny a také přírodní zajímavosti bohatých lesích, řadě rybníků navlečeným jako korálky na zdejších potocích a poněkud drsnějším počasí.


Přírodní park Česká Kanada, vyhlášený Jihočeským krajem v roce 2004, je ovšem plný také zajímavostí kulturně-historických, ať už to jsou malebná města, zámky, zříceniny hradů nebo třeba bunkry československého pohraničního opevnění či připomínky takzvané železné opony. Výsadní postavení mezi všemi těmito památkami má někdejší královský hrad Landštejn, který oblast střeží již od dob panování Přemysla Otakara I., oblíbeným cílem je také česko-moravsko-rakouské trojmezí mezi Starým Městem pod Landštejnem a Slavonicemi.

Právě městečko na konečné lokální trati z Kostelce u Jihlavy, které je pro zachovalost a krásu svého goticko-renesančního jádra přezdíváno též malou Telčí, jsme si vybrali jako výchozí místo pro procházku po moravské části České Kanady. A začínáme přímo na konci, totiž na konci zmíněné dráhy, která do druhé světové války pokračovala dále do Rakouska. Z vlakového nádraží je to jen několik desítek metrů ulicí Nádražní k turistického rozcestníku Slavonice, u žst., od něj se vydáme ulicí Mařížskou přes koleje za město, směr víska Maříž. Hned za zástavbou města narazíme na první československé bunkry, které si však můžeme prohlédnout pouze zvenčí.

Probouzející se ves
Historická podoba zámku v Maříži
K prvnímu domu v Maříži je to po silnici půl třetího kilometru. Rázem se ocitáme ve vesnici, která se v posledních letech po izolaci ve střeženém pohraničním pásu znovu probouzí k životu. Řada chalup tu svítí novými fasádami, další jsou rekonstruovány, nejen regionální proslulost vísce dodává zdejší keramická dílna sídlící v jednom z opravených statků.

Naději na obnovu ovšem zřejmě nemá zdejší zámek. Původně šlo o středověkou tvrz, přestavěnou v roce 1717 na barokní sídlo, které prošlo v 19. století novogotickou úpravou, při níž byla přistavěna kaple a okolí se proměnilo v park. Z toho všeho dodnes zbylo torzo, přesněji kus zdí jednoho ze zámeckých křídel, pozůstatek fontány, park zarostl, udržována je zejména alej na břehu Zámeckého rybníka. Co se stalo? Po druhé světové válce bylo vysídleno německé obyvatelstvo, zámek chvíli užívala armáda, pak sloužil jako kulturní dům, také jako skladiště, pionýrský tábor nebo garáže. Po rozšíření pohraničního pásma pak byl postupně bourán a rozebírán na stavební materiál.

Z Maříže se po silnici vydáme blíže k hranicím s Rakouskem, půl kilometru od posledního domu se na rozcestí můžeme z informační tabule dozvědět o zaniklé obci Leštnice. Stávala od poloviny 14. století jen pár kroků od tohoto místa, po druhé světové válce byla vysídlena a stržena.

Přísně střežená hranice
Česko-moravsko-rakouské trojmezí
Naše cesta pokračuje do lesa, nyní už po území přírodního parku. Zlehka stoupáme, asfaltovou cestu lemuje nejen stromoví, ale také keříky obsypané borůvkami a vysoké náprstníky s množstvím bílých a nafialovělých trubkovitých květů. Po zhruba dvou kilometrech dorážíme k odpočívadlu a další informační tabuli. Stojí na ní, že právě zde se stýkají hranice Čech, Dolních Rakous a Moravy, chceme-li si prohlédnout hraniční kámen, stačí odhrnout větve zdejších stromků a udělat dva tři kroky.

Další zastávkou bude památník železné opony u vísky Kadolec. Pokračujeme po asfaltové cyklostezce směr Staré Město pod Landštejnem, po kilometru z ní však uhneme na udržovanou lesní cestu, která nás po chvíli vyvede z lesa.

Památník železné opony u Kadolce
Po jeho kraji pak po několika desítkách metrů dojdeme k plotu z ostnatých drátů, tedy ženijně-technické zátarase, ať dodržujeme terminologii, která byla jedním z opatření, jež bránila přechodu československé státní hranice. O tom, jak se opatření na hranici v komunistickém Československu vyvíjela, se dočtete na informační tabuli. Ta obsahuje i mapku s průběhem „drátů“ v okolí Slavonic – jen se podívejte, jak byla Maříž obklíčena. A až budete doma u počítače, tak si můžete vyhledat na internetu i fotografie, jak památník vypadal původně. Majitel pole si totiž stěžoval na omezování přístupu k pozemku, takže se signální stěna musela zkrátit…

Prvorepublikové opevnění
Československé pohraniční opevnění
Na dohled památníku je kadolecká autobusová zastávka, od ní se dostaneme ještě o něco hlouběji do historie zabezpečování hranice s Rakouskem. Pěšinou mezi poli dorazíme až k potůčku, který budeme poté sledovat, dokud nenarazíme na červenou značku. Ta nás po krátké době dovede k Pevnostnímu areálu Slavonice, muzeu československého pohraničního opevnění. Tady si už můžeme bunkry, zrekonstruované do stavu v září 1938, prohlédnout i zevnitř a s výkladem, k tomu se při naučné stezce táhnou nejrůznější vojenské překážky.

Poněkud paradoxně jsme se u pevností dostali i na Cestu pohádkovým lesem, značenou trasu, na které si děti formou nejrůznějších úkolů mohou připomenout známé i méně známé pohádky. Tato trasa a zároveň červená značka nás poté zavedou zpět do Slavonic, přičemž po cestě si můžeme vychutnat pohled na původně gotický kostel sv. Ducha, který se tyčí za městem.

Malá Telč
Slavonice, nám. Míru
Sotva dojdeme do města, u tunelu v železničním náspu červenou opustíme, abychom se vydali po ulici Jana Žižky a do centra vkročili jako správní pocestní dochovanou Dačickou bránou (jen kousek od ní stojí „stará pošta“, někdejší přepřahací stanice na poštovní trase Praha–Vídeň). Rázem se před námi otevírá malebné náměstí Míru lemované převážně renesančními štíty měšťanských domů, nejeden z nich má přitom sgrafitovou fasádu. Skvost nejcennější však ukrývá pouze jeden – úchvatnou diamantovou klenbu zvanou Slavonická růže, která reprezentovala Československo na výstavě Expo 58 v Bruselu, najdeme v domě č. p. 480 s cukrárnou.

Za prohlédnutí stojí i mázhausy dalších domů, ještě malebněji pak působí druhé z náměstí, Horní, které zakončuje Jemnická brána, též pokrytá sgrafitovými psaníčky. Jen několik málo kroků to od ní je k pozůstatkům opevnění města. Boční uličkou Boženy Němcové se můžeme vrátit zpět na náměstí Míru – v jeho čele stojí budova škola, jejímž podloubím se dá projít k městské dominantě, kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Na jeho téměř 60 metrů vysokou věž se dá vystoupat a z vyhlídkového ochozu ve výšce 35 metrů pak máme celé Slavonice a jejich okolí jako na dlani. A vidíme také, jestli nám náhodou za chvíli neodjede vlak, k nádraží to je po seběhnutí schodů věže zhruba deset minut svižnější chůze.

Pokud však vlak na nádraží nestojí, můžeme směle vyrazit za občerstvením do některé z hospůdek dole anebo se třeba pídit po tom, kudy se dostat do městského podzemí…

Možnosti prodloužení na závěr
Nepůjdeme-li u Kadolce vstříc prvorepublikovým bunkrům, ale zhruba kilometr po hlavní silnici ve směru na Staré Město, dojdeme k hraničnímu kameni na zemské hranici mezi Čechami a Moravou.
Několik metrů od něj se lze opět napojit na červenou značku, ta kolem dalších dochovaných bunkrů dovede k rozcestí U Pfaffenschlagu. Nedaleko něj po zelené značce byla objevena ve středověku zaniklá ves Pfaffenschlag, základy jejích domů tu můžete prozkoumat.

Dalším možným doplněním námi popsané procházky je pak možnost zahnout u parkoviště Pevnostního areálu po silnici k Bejčkovu mlýnu, kde je malá domácí zoo, o kus dál po silnici pak Muzeum samorostů a ještě blíže městu zmíněný kostel sv. Ducha.

Psáno jako tip na výlet pro portál Radost z pohybu

Žádné komentáře:

Okomentovat