7. června 2016

Hej, páni konšelé aneb Po zajímavých radnicích moravskoslezských – část druhá

První část našeho putování po zajímavých radnicích jsme zakončili zmínkou o sídle městské správy v Uherském Brodě. Od baroka se nyní přesuneme k přelomu 19. a 20. století. Tehdy nacházejí uplatnění nejrůznější reminiscence historických architektonických slohů, u veřejných staveb zejména novorenesance podle německých vzorů, po roce 1900 se dostává ke slovu také secese, která se do všech těch novo- a pseudoslohů více či méně promítla. Však uvidíte…

První zastávkou je vila, kterou si v letech 1890-92 nechala na předměstí Svitav vystavět rodina Langrů, patřící ke svitavské honoraci. Dodnes jde o jednu z nejkrásnějších budov ve městě. Langrům ovšem patřila pouze do hospodářské krize ve 30. letech minulého století, kdy museli rozprodat svůj podnik a vilu postoupili spořitelně, ta ji následně pronajala městské správě. Město sem postupně přeneslo své kanceláře z již nevyhovující staré radnice na náměstí a v roce 1942 vilu odkoupilo. Pokud půjdete v úředních hodinách kolem, vstupte a prohlédněte si dochované hlavní schodiště. A pak zamiřte na procházku do přilehlého parku.

Režná novogotika
Vítkovická radnice
Podobné je to se současnou radnicí v Bohumíně. Blok budov z režného zdiva, které je pro tehdejší obec Šunychl – Bohumín-nádraží typické, však nebyl soukromou rezidencí, nýbrž byl vystavěn pro potřeby škol v obci, kterým nepostačovala kapacita. Výstavba první budovy v novogotickém stylu započala v roce 1893, v září následujícího roku už se tu učilo. A také úřadovalo, představitelé města zde měli v pronájmu kancelář, která se ale záhy musela kvůli zvyšujícímu se počtu žáků vystěhovat. A ani to nestačilo, a tak se přistavovalo a přistavovalo, až byl blok školních budov v roce 1914 uzavřen. Správa města si mezitím v sousedství nechala postavit menší radnici, kde úřadovala až do roku 1940. Tehdy se německé školy přestěhovaly do budov po zrušených českých školách a z původně školní budovy se stala nová radnice. Protože ale objem byrokracie v běhu času narostl, úřaduje se stále i ve starých kancelářích.

Když už jsme u staveb z režného zdiva, je třeba zmínit také ostravské Vítkovice, které jsou neomítanou architekturou také známé, dost možná známější. Vybudováním majestátní radnice v letech 1901-02 jako protipólu kostela sv. Pavla Apoštola na Mírovém náměstí byla završena přestavba původní vesnice na moderní průmyslové město. Na to také byly Vítkovice brzy oficiálně povýšeny. Dnes v radniční budově sídlí úřad městského obvodu Ostrava-Vítkovice.

Potřeba reprezentace
Napajedelská radnice
Zatímco radnice v Bohumíně a Vítkovicích nesou známky novogotiky, jiná města se mohou pochlubit sídly správy ve stylu novorenesance. A není jich málo, jak bylo naznačeno v úvodu. Jako příklad uveďme Napajedla. Obec nedaleko Zlína získala v roce 1898 statut města, vznikla tedy potřeba důstojné veřejné stavby, ve které by se o dalších osudech města rozhodovalo. Pohledná radnice s věží, na niž lze příležitostně vystoupat za výhledem na město či řeku Moravu s kulisou zvolna se zvedajících Chřibů, vyrostla na dnešním Masarykově náměstí v roce 1904, na její výzdobě se podílel mimo jiné sochař Franta Uprka, bratr o něco známějšího malíře Joži Uprky, a další umělci. Výsledek jejich práce můžeme takřka beze změn obdivovat dosud – třeba v obřadní síni si člověk připadá jako na zámku.

Radnice v Tišnově
Po nové radnici zatoužili tehdy také v Tišnově, novostavba nahradila původní budovu v letech 1905-06. Na jižní straně náměstí vyrostla patrová stavba s mansardovou střechou a s předsazenou věží, která kryje hlavní vchod, a arkýři. V průčelí lze ovšem také obdivovat sgrafita znázorňující darování privilegií Tišnovu abatyší kláštera Porta Coeli Barborou Konickou ze Švábenic v roce 1554 nebo Štědrý den z roku 1620, kdy žoldnéři při návratu z bitvy u Bílé hory pobili městské radní, kteří jim nabídli pohoštění.

Novorenesanční radnicí z téže doby se mohou pochlubit také v Hustopečích. Zde ovšem nedošlo k přestavbě či úplnému zbourání původní radniční budovy jako jinde, ale stavělo se na sousední parcele – původně renesanční stará radnice, dochovaná však s pozdějším empírovým průčelím, stojí vedle své nástupkyně nadále. Zajímavostí, byť pro turisty nepříliš pozitivní, pak je, že i když nová radnice svou hmotou výrazně převyšuje okolní zástavbu náměstí, na věž za výhledem nevystoupáte – nedovolí to prý táhla hodin.

Výhledy na jesenické vrcholky
Radnice v Uničově
Jinak je tomu v Uničově. Vyhlídkový ochoz 45 metrů vysoké věže nabízí krásný výhled na severní Hanou, jižní vrcholky Nízkého Jeseníku či pověstmi opředený vrchol Bradlo. Věž ovšem radnice uprostřed uničovského náměstí neměla vždy, přistavěna byla k původně gotické věži až v době renesance. Později, už v době baroka, přibyla kaple, využívaná dnes jako obřadní síň, v 18. století zase radní nechali přistavět na východní stranu stavby mohutné kryté vstupní schodiště. Dnešní podoba radnice ovšem pochází až z konce 19. století – v letech 1890-91 se totiž oděla do tehdy moderního novorenesančního hávu.

Krnovská radnice
Novou radnici si nechali začátkem 20. století postavit i v Šumperku či na opačné straně jesenických hor v Krnově. O něco málo starší, dostavěná v roce 1903, je ta krnovská mísící prvky novorenesance, novobaroka a také secese. Její věž, veřejně přístupná, je nepřehlédnutelnou dominantou města nejen kvůli 52 metrům výšky, ale také kvůli barevným glazurovaným taškám, které pokrývají její střechu. A vůbec celý radniční blok tvořený ještě sousední budovou spořitelny s duchu novobaroka se secesními prvky je důležitou součástí historického centra a symbolem města, přestože před sto lety nebyl obyvatelům zcela po chuti.

To šumperská radnice, dokončená roku 1911, je u některých terčem posměchu i dnes. Městský znak v okenní vitráži na schodišti má totiž špatné barvy a další nedostatky, a tak je v budově, která má být nejreprezentativnější ve městě, nejvíce pokažený znak města, který byl kdy zaznamenán. Minimálně to uvádí web města. Ale výhled z radniční věže je parádní, ať už je znak pokažený, nebo ne. Z 29 metrů je celé město jako na dlani i s hradbou vrcholků Hanušovické vrchoviny kolem. A krásně jdou vidět i jeseničtí velikáni včetně Pradědu.

Secese s renesancí
Radniční budova v Hodoníně
Ještě jeden postřeh k šumperské radnici, náměstí Míru kvůli ní působí poněkud těsně. To třeba v Hodoníně měli na umístění nové radniční budovy šťastnější ruku, nebo spíše neměli tolik možností. Uprostřed náměstí stojí kostel sv. Vavřince, a tak novostavbou v secesním duchu uzavřeli náměstí na jeho jižní straně, kde dříve stávaly masné a pekařské krámky, hlavní vstup k úřadovnám je přímo proti vstupu do kostela. I tady lidé proti novostavbě protestovali, argumentovali zničením historického vzhledu náměstí, vysokými náklady a své samozřejmě hrála i národnostní otázka, podoba radnice je ovlivněna německou secesí a stavěla ji německá reprezentace města. V současnosti si lze ale těžko tvář Hodonína bez této budovy s královnou Konstancií ve štítě představit, navíc je veřejnosti přístupná nejen v úředních hodinách – v provozu je tu restaurace.

Opavská Hláska
Podobně si nelze představit Opavu bez Hlásky, staré hodinové věže, v kamenné podobě ze začátku 17. století, která původně dominovala bloku kupeckých domů uprostřed Horního náměstí. Tady se nejen obchodovalo, ale do roku 1582, kdy si radní pořídili pro rozhodování o městě vlastní dům na náměstí, také úřadovalo a soudilo. Později se tu konaly jen slavnostní události nebo se tu hrálo divadlo, avšak městští úředníci se po čase vrátili. Dosavadní radnice přestala dostačovat, a tak radní přikročili k demolici části někdejších kupeckých domů a výstavbě nové výstavné budovy. Renesanční Hlásku přitom do secesní budovy zakomponovali, umístili do ní muzeum a zpřístupnili ji veřejnosti. Když se pak podíváte na snímky zničené Opavy z konce druhé světové války, dá se říci, že Hláska oproti řadě dalších historických památek, přečkala osvobozovací boje bez šrámů. Na rozdíl třeba od staré radnice, která byla zničena a už nebyla obnovena.

Prostějovský klenot
Vstupní chodba prostějovské radnice
Než naše putování zase na čas zastavíme, je třeba si připomenout ještě jednu radniční budovu, jeden z architektonických klenotů Prostějova – zdejší novou radnici. Její 66 metrů vysoká věž zakončená měděnou kopulí je součástí městského panoramatu od roku 1914. Do roku 1850 radní zasedali na druhé straně náměstí v původně renesanční budově s charakteristickou lodžií v těsném sousedství chrámu Povýšení sv. Kříže (a bohužel i bývalého obchodního domu Prior), ve které našlo své sídlo zdejší muzeum, a později také v dalších domech ve městě.

Nová radnice v Prostějově
Novou budovu, v jejíž podobě se mísí historismus a secese, navrhl pro městskou správu profesor brněnské techniky Karel Hugo Kepka. Během tří let vyrostla na místě starých kasáren, přičemž výrazně převýšila veškerou okolní zástavbu historického centra. Zvednout oči se přitom vyplatí, nejen kvůli orloji v polovině výšky věže, stejně jako vyšlápnout si na věžní vyhlídku za rozhledem po městě, okolních hanáckých rovinách či drahanských vrcholcích. A to zvenčí těžko uvidíte bohatě zdobené interiéry. Ale stačí pokud zkusíte vzít za kliku, a když bude otevřeno, můžete si prohlédnout alespoň dechberoucí výzdobu schodiště. Na prohlídku reprezentačních prostor v prvním a druhém patře se vyplatí počkat, bývají příležitostně přístupné s průvodcem. Ale pokud čekat nechcete, pusťte si poslední díl Četnických humoresek, natáčelo se mimo jiné v zasedacím sále.

Na závěr ještě jedna zajímavost: přestože prostějovská radnice svou velikostí ohromí bezesporu každého, není celá. Původně se uvažovalo o vykoupení ještě dalšího domu v západní frontě náměstí, jeho stržení a vybudování severního křídla radnice, a tím pádem „vycentrování“ věže v průčelí. Avšak výkup domu se nezdařil.

A nyní již opět nechme pány radní v klidu jednat, navštívíme je zase za nějakou dobu, tentokrát ovšem ty sídlící v budovách zase o něco mladších.


Žádné komentáře:

Okomentovat