18. listopadu 2016

Z městečka v podhradí do města v podpeklí

Podle pohádek by jeden řekl, že do pekla se lidé na návštěvu nevypravují dobrovolně, ve skutečném světě ovšem čertovské lokality bývají potěchou nejen pro romantické oko. A stejně tak se to má se zříceninami kdysi pevných hradů, na které není naše zem vůbec chudá. Obojí lze spojit například na cestě z Městečka Trnávky do Moravské Třebové, jak si ukážeme v tomto tipu na výlet.

Na úvod je nutné říci, že popisovaná trasa měří téměř 19 kilometrů, a kdo na ni vyrazí, může čekat i několikeré stoupání, ovšem pro zkušené turisty nejde o nic extra náročného. Trasa vede vesměs po zpevněných cestách a silnicích, bez větší újmy na čistotě obuvi ji lze absolvovat i pod zamračenou oblohou. Jak je ale vidět z fotek, nejkrásnější barvy vykouzlí po rozpuštění mlhy sluncem prosvícený podzimní den…

Předchůdce chřibské pevnosti
Cesta začíná v Městečku Trnávce, kam se můžete dopravit autobusem či vlakem (v případě využití autobusu jste několik stovek metrů ušetřili). Dominantou obce je vrch s torzem hradu Cimburk, jedné ze dvou pevností stejného jména na Moravě. Však jak ten trnávecký, tak Cimburk ve Chřibech měly stejné majitele. Hrad nad Trnávkou si nechal na konci 13. století jako nové rodové sídlo vystavět Ctibor z Lipnice. Jeho syn Bernard, který již užíval přídomku z Cimburka, ovšem přemístil do Chřibů, u Koryčan si nechal vybudovat nový Cimburk. Trnávecká pevnost pak byla mimo jiné součástí majetku pánů z Lipé nebo Boskoviců, za kterých moravskotřebovské panství dosáhlo největšího rozkvětu. Po třicetileté válce je již však hrad víceméně opuštěný a v roce 1776 vyhořel po zásahu bleskem. Do dnešních dnů se dochovalo torzo hradního paláce a část sklepení, z předhradí pak silné hradební zdi, kruhová bašta a brána, kterou se do hradního areálu vcházelo.

K hradu dovede od autobusové zastávky žlutá značka, odměnou za zdolání převýšení bude nejen pohled na místy až 2,5 metru silné kamenné zdi, ale také výhled na střed Trnávky a po cestě se lze kochat ti výhledem na kus severní části Malé Hané s Chornicemi a dalšími vesnicemi. (Tedy pokud ve výhledu nebrání mlha, občas je těžké najít i samotný hrad.) A kdybyste na hrad zavítali o půlnoci, můžete prý potkat i zdejší bílou paní, kterak hraje na harfu a čeká na své vysvobození…

Hitlerova dálnice
Za prohlédnutí stojí i samotné Městečko Trnávka. Přímo pod hradem se rozkládá klidné náměstíčko, historické srdce podhradního městečka, v jeho okolí lze narazit i na několik dochovaných částečně roubených stavení. Další výraznou dominantou obce je kostel sv. Jakuba Staršího, od něj se pak vydáme po křenovské silnici a proti proudu Pacovky.

Po cestě postupně mineme několik upomínek na tzv. Hitlerovu dálnici, která měla spojit dnes polskou Vratislav s Vídní. Stavební práce nejintenzivněji probíhaly právě na v úseku mezi Městečkem Trnávkou a Boskovicemi, přičemž údolí Pacovky na konci Trnávky měl překlenout 350 metrů dlouhý most. U zdejší traktorové stanice na místě tehdejšího stavebního dvora po stavbě zůstaly betonové patky, jen o kousek dál pak stojí dva spíše městské domy, v nichž byly kanceláře a byty zaměstnanců, dělníci a zajatci pracující na stavbě byli ubytováni v blízkém táborovém areálu. Na další, nápadnější pozůstatky po stavbě dálnice narazíme po projití osadou Borová, při silnici tu stojí betonové pilíře a základy zázemí kamenolomu, kde se vytěžený materiál drtil a nakládal na pracovní vlak, který jej svezl podél potoka do Trnávky.

Od lomu naše trasa sleduje zelenou značku, zamíříme k Ludvíkovu, vesničce jako stvořené pro svačinovou pauzu u zdejšího rybníčka a opravené kaple sv. Aloise. Anebo ve vojenské vesničce Fesslov, zdejším malém technickém muzeu. Dále po zelené nás brzy obklopí les, cesta pozvolna stoupá, z rozcestí Na Kvíčalce si můžeme udělat drobnou zacházku ke studánce a zdejšímu oblíbenému tábořišti. Pod vrcholem Dvorské pak dosáhne naše trasa nejvyšší nadmořské výšky kolem 540 metrů.

Peklo, co peklem není
Nebude to dlouho trvat a ocitneme se v Pekle. Kdo by čekal ostré skály ošlehané plameny uprostřed tmavého lesa, bude nejspíš zklamán. Moravskotřebovské Peklo je lesní palouček se studánkou, dlouhá léta oblíbené vycházkové místo lidí z okolí. Pravda, dříve to tu prý více žilo, z někdejší lesní osady dodnes zůstala jen budova bistra, v době mojí návštěvy podle všeho delší dobu zavřená, ale to na půvabu místa nic nemění. Možná i lépe.

Nutno podotknout, že na skály a trochu toho čertovského dramatična přece jen dojde, nejprve si však uděláme další zacházku. Po červené značce je to totiž z Pekla jen necelý kilometr na rozhlednu Pastýřka, která od roku 2009 nabízí luxusní výhled na Moravskou Třebovou a široké okolí s Hřebečovským hřbetem, který částečně tvoří hranici mezi Čechami a Moravou. Bylo by škoda nechat si jej ujít, byť výšlap k ní a na ni bude vyžadovat opět trochu potu. 

Až se výhledů nabažíme, vrátíme se zpět do Pekla, nezbytnou osvěžovací zastávkou bude zdejší studánka a vydáme se dále Čertovou roklí po zelené k městu. Cesta údolím pro nás lidi je pohodlná, ovšem Světlý potok, který v Pekle vyvěrá, si tu docela divoce hledá svůj směr a svahy často odhalují svoji kamennou tvář. Čím blíže však jsme městu, tím klidnější je i cesta potoku a tím menší je snad i riziko setkání s nočním jezdcem na koni sršícím oheň, o němž mluví pověst.

S kým se ale určitě setkáme, je Jan Žižka. Tedy vlastně s čím, protože tak se jmenuje tank stojící za bránou moravskotřebovské vojenské školy. Po ulici podél jejího areálu se dostaneme až pod Křížový vrch se hřbitovem a barokní Kalvárií (také pověstmi opředený) a vůbec do centra města, které je pro svůj zachovaný půdorys, zámek a množství pozdně gotických a renesančních měšťanských domů památkovou rezervací. O zámku si můžete něco málo přečíst v článku o renesančních památkách, o celé rezervaci pak tady nebo tady.

Na moravskotřebovském náměstí náš výlet končí. Pro návrat domů máme opět dvě možnosti – autobusové stanoviště je od náměstí jen několik desítek kroků, vlakové nádraží o něco dále…











Žádné komentáře:

Okomentovat