7. února 2017

Putování za Radegastem mělo jedinou chybu - mlhu

Bez dalekých výhledů na okolní kopce a údolí jsme se museli obejít na sobotním, už padesátém, výletě Větrání. Okolí Rožnova pod Radhoštěm zahalila mlha, na legendami opředeném Radhošti dokonce tak hustá, že jsme zdejší sousoší a kapli sv. Cyrila a Metoděje neviděli, dokud jsme nepřišli do jejich těsné blízkosti.

I přes mlhu a také přes návaly lidí na Pustevnách, které připomínaly spíše pražský Václavák, to byl však výlet, který měl parádní atmosféru. Nutno přitom podotknout, že jsme vyrazili z Rožnova ve dvou skupinách - ti "drsnější" si na hřeben vyšlápli s větracím kolegou po svých a dolů z Pusteven jeli busem, mí "pohodáři" to měli naopak - nahoru busem a po svých dolů. 

Popravdě nahoru bych to jít v tom sněhu a po sjezdovce vážně nechtěl, cesta dolů nám bohatě stačila. Však se sem tam někdo válel na zemi nebo zajel nohou po kolena do sněhu. I mně se podařilo takhle "zahučet" při obcházení díry po jiném členu výpravu; z levé nohy mi nad sněhem moc centimetrů nezbylo. Čím jsme ale byli níže, tím se sníh měnil v rozšlapanou břečku, která zase skýtala mokré nebezpečí, pro majitele nepříliš voděvzdorné obuvi. 

Ale ještě zpět na hřeben. Když pominu všudypřítomnou mlhu, smutný pohled na pozůstatky shořelého Libušína v sousedství nádherné Maměnky a prohlídku cyrilometodějské kapel, utkvěl mi hlavě ještě jeden obraz, ukázka beskydského humoru, která vlastně s mlhou souvisí. Po cestě můžete sledovat informační tabule naučné stezky, jedna z nich nese název "Vidíte díky ovcím". Představte si ji a kolem ní téměř neprostupnou mlhu... 

Socha Radegasta, kde jsem pořídil vrcholové foto mé skupiny, naštěstí v mlze a ani v turistech tolik zabalená nebyla, takže jsme se s tímto slovanským bohem skutečně setkali, když už jsme si vypůjčili jeho jméno do názvu výletu. A pivo stejnojmenné značky u stejně pojmenovaného hotelu také v poobědové době bodlo. 

Jen mě mrzí, že jsme putovali až příliš na pohodu a nezbyl čas na delší procházku Rožnovem, kolem do sněhu zabaleného skanzenu jsme v podstatě jen proletěli. Tak někdy příště. 











Žádné komentáře:

Okomentovat