11. května 2017

Vandr Vidnavskem se i přes dlouhé cestování vydařil

Do kraje pod masivem Rychlebských hor při hranici s Polskem zamířilo další Větrání, tentokrát mimořádně uprostřed týdne, v rámci Sportovního dne Univerzity Palackého. I když teploměr ráno ukazoval hodnoty na květen zbytečně blízko nule a i když se větrači nepotkali s Venušánky, tamními mýtickými postavami, byl to prima výlet, kvůli kterému se vyplatilo vstát dříve než obvykle.

Vidnavský vandr měl vlastně pouze tři negativa: zmíněné brzké vstávání, šest hodin strávených ve vlaku a zakouřené pohostinství u žulovského nádraží, kde se výprava, vyjma vedoucího ryze dámská, stavila na občerstvení před cestou domů. Vstávání se ale opravdu vyplatilo a nakonec i cesta vlakem utekla rychle, provázená obrazy ještě zasněžených jesenických vrcholků.

Do Vidnavy, pohraničního městečka, kde pěší trasa výletu začínala, větrači dorazili před desátou hodinou, (ne)život na půvabném náměstí by ale spíše odkazoval na sobotní odpoledne, než na dopoledne úředního dne. Po krátkém rozchodu k individuální prohlídce města či doplnění zásob se výprava vydala na cestu. Nejprve do sousední Malé Kraše, kde je instalována expozice bludných balvanů, které kdysi dávno na Jesenicko přinesl kontinentální ledovec.

O kamenech byl vůbec celý výlet, vždyť oblast Jeseníků a Rychlebských hor je jedna velká kamenná krása a sotva větrači vešli do lesa, narazili kromě menších či větších balvanů nebo pozůstatků drobných lesních staveb na pamětní kámen s citátem amerického básníka Robinsona Jefferse „Stará země je náš přítel…“

Hlavními cíli výletu ovšem byly dva vrcholy a výhledy z nich – Smolný vrch a Boží hora. Nejde o žádné velikány. Ovšem vrchol Smolného vrchu vonícího medvědím česnekem zdobí Venušiny misky, pověstmi opředené, chráněné skály nabízející výhled na okolí Kobylé nad Vidnavkou a kus rychlebského hřebene; právě zde se má nacházet domov Venušánků, původních obyvatel tohoto kraje. Jelikož se výletu zúčastnily hlavně ženy, je třeba zmínit, že když si mladá žena sedne do jedné z Venušiných misek, podle jedné z pověstí do roka otěhotní a vdá se…

Na nedaleké Boží hoře, která se zvedá nad Žulovou (a mimo jiné už jsme o ní psali v tipu na výlet zde), se zase tyčí jako maják zdejšího kraje novogotická kaple Panny Marie Bolestné. Cesta k ní (ve směru trasy Větrání) vede kolem bývalých žulových lomů a množství kamenů a skal rozesetých na všechny strany, od Žulové ke kapli zase stoupá kamenitá křížová cesta, která dá zabrat kolenům. A od kostelíku je kromě Žulové opět vidět hřeben Rychlebských hor, také masiv Hrubého Jeseníku nebo kus polské roviny s jezery u Otmuchowa.

Ale nebyly to jen skály a ve slunečném dni parádní výhledy, co větrače okouzlilo. I živá příroda se činila, když po trase narazili na řadu zvířat, ať už na pastvinách nebo u osamocených statků u lesa – na koně, ovce, prasata. Setkání s jedním psím ochráncem majetku moc příjemné nebylo, naštěstí znal hranice svého teritoria, které turistická značka obchází…

Takové bylo 58. Větrání, z něhož si jako tradičně můžete prohlédnout i bohatou fotogalerii. O skalách, výhledech a snad i zvířatech bude si následující výlet. V sobotu 27. května se vyráží na Valašské, do skalního města Pulčínské skály nedaleko Horní Lidče. Tentokrát bude trasa trochu náročnější na stoupání, ale určitě se vyplatí vyjet. Více brzy v propozicích, zatím zamiřte na stránku Větrání.


















Žádné komentáře:

Okomentovat