15. června 2017

Poodřím přes tři zámky

Na pěkná a zajímavá místa lze narazit i mimo turistické značení. Přesvědčit se o tom můžete na následujících řádcích, které popisují dvacetikilometrovou trasu Poodřím mezi Suchdolem nad Odrou a Studénkou. Ovšem musíte se připravit na to, že většina trasy vede po asfaltu či jinak zpevněném povrchu (což cyklistům nevadí, pro pěší to je horší) a stínu stromů si zde v parném létě příliš neužijete. Ale nepoznat tento kousek naší země by bylo škoda.

Začněme krátkou informací o chráněné krajinné oblasti Poodří, neboť po jejím území se budeme pohybovat. Oblast byla vyhlášena v 1991 na ploše 82 km2 na ochranu údolní nivy meandrující řeky Odry mezi městy Odry a Ostravou a o dva roky později byla zařazena mezi světově významné mokřadní oblasti. Symbolem Poodří je dravec moták pochop, který je typickým obyvatelem zdejších rákosin a dost možná ho na cestě potkáme. Tak vyrazme.

Nádraží v Suchdole
Výlet začíná na vlakovém nádraží v Suchdole nad Odrou, které se pyšní zachovalou výpravní budovou z doby výstavby tratě v polovině 19. století (více fotek z nádraží tady). I když jsme tvrdili, že trasa vede mimo turistické značky, od nádraží budeme chvíli modrou sledovat, a sice až k rozcestí Oderská niva. Tam se odpojíme a dále pokračujeme po silnici. Zakrátko dorazíme na most, který přechází jeden z meandrů Odry, vyplatí se tedy se na moment zastavit a rozhlédnout se přes zábradlí. Po silnici ve směru na Kunín pak pokračujeme ještě asi dva kilometry, postupně se nám otevře výhled na podbeskydské vrcholky v okolí Kopřivnice (nelze si nevšimnout například Bílé hory s rozhlednou nebo štramberské Trúby) a beskydský hřeben. 

Výhled ku Kopřivnici a Štramberku
Zároveň se otevře také výhled na Kunín, do kterého se vydáme po polňačce kolem statku – a vyjdeme přímo u zdejšího barokního zámku, jenž je propojený s empírovým kostelem Povýšení sv. Kříže. Do kostela lze nahlédnout, na zámku, ve kterém kdysi studoval František Palacký, rodák z nedalekých Hodslavic, a který před nedávnem prošel náročnou rekonstrukcí, je možné absolvovat prohlídkový okruh. Anebo se dá alespoň obejít zámecký park, osvěžit se ve zdejší restauraci a po cyklostezce vedoucí po druhém břehu Jičínky se vydat na další etapu cesty. (Mimochodem o zámku v Kuníně jsme už psali v seriálu o barokních památkách, viz zde.)

Potůček při cestě do Bartošovic
Do Bartošovic je to nějakých sedm kilometrů, na nichž si můžete užívat půvabů zdejší krajiny, kde se střídá lužní les s poli a podmáčenými louky, a to zejména na území přírodní rezervace Bartošovický luh, která zahrnuje i rozlehlé Bartošovické rybníky. Zvlášť na jaře, když všechno kvete, je tu tuze krásně. A ještě můžete hádat, dominanty kterých okolních obcí se to objevují v průhledech mezi stromy. 

Pokud už ale stojíme na cestě nad Bartošovickými rybníky, je odpověď jasná. Za větrolamem z topolů se ukrývají právě Bartošovice. Dovést se do nich necháme Zámeckou naučnou stezkou – a když zámeckou, tak přímo k zámku. Mohutně vyhlížející budova stojí uprostřed nevelkého parku, svoji pseudorenesanční a pseudogotickou podobu získala před zhruba 150 lety. Původně šlo o středověkou gotickou tvrz, nyní je zámek sídlem svazku obcí Region Poodří, také místem řady kulturních akcí v obci a lze se zde i ubytovat. V Bartošovicích stojí za návštěvu i další zajímavosti; když pomineme mlýn pod rybníkem, pak je to přímo proti zámku kostel sv. Ondřeje, Petra a Pavla a sousední barokní budova bývalé fary, která je Domem přírody Poodří s interaktivní expozicí o zdejší krajině a jejích obyvatelích.

Zámek v Bartošovicích
Další zastávkou bude nedaleká Nová Horka, během tří kilometrů (po silnici) k ní si turista může do sytosti užít výhledu na Moravskoslezské Beskydy. Také na letadla, která míří na nedaleké letiště u Mošnova nebo z něj naopak odlétají. A na horizontu lze spatřit i ostravské paneláky anebo zámek ve Fulneku. Při železniční trati ze Studénky na Kopřivnici je možné vstoupit do zachovalého kousku lužního lesa, přírodní rezervace Koryta, při troše štěstí tu lze potkat třeba čolka. 

Dominantou Nové Horky, součásti blízké Studénky, je novogotický, původně však barokní, zámek, ke kterému zamíříme, přece jen nám do počtu v titulku toho článku jeden zámek ještě chybí. Zatím ještě můžeme kolem zámku jen kroužit, ovšem brzy se vůbec poprvé otevře turistům. Ještě nedávno zde totiž sídlil ústav sociální péče, nyní je však ve správě Muzea Novojičínska, které zde plánuje nejen prohlídky prostor, ale také expozice věnované někdejším majitelům, rodu Vetter von der Lilie, také zdejší přírodě.

Dům přírody Poodří, někdejší fara
A blížíme se k závěru naší cesty, nádraží ve Studénce je na dohled. Stačí jít kousek po silnici a za mostem se od rozcestí se zajímavým názvem Sladká díra vydat po modré značce, kdy si naposledy užijeme klikatící se Odry a život v ní a na jejích březích. Je ale také možné od autobusové zastávky v Nové Horce sledovat naučnou stezku Kotvice a do Studénky projít stejnojmennou přírodní rezervací; místo Odry ale budou společnost dělat hladiny zdejších rybníků a od rozcestí Oderská lávka k nádraží dovedou jak modrá, tak žlutá značka. 

Teď už zbývá jen vzpomenout na nádražní budovu v Suchdolu a porovnat si ji s tou, před kterou stojíme, svou podobu totiž získala teprve nedávno, při modernizaci trati na druhý tranzitní koridor. A mimochodem podobně, byť menším měřítku, jsou řešena i nádraží v Polomi na bohumínsko-přerovské trati a v Moravské Nové Vsi na Břeclavsku. Třeba si toho všimnete, až pojedete kolem...

Výhled na Beskydy

Jmelí ve větvích

Zámek Nová Horka, brzy přístupný

Při cestě do Studénky

Nádraží Studénka



Žádné komentáře:

Okomentovat