19. února 2018

Od Romže k Hloučele a ještě kousek dál

Vysloví-li se jméno statutárního města Prostějova, každému se vybaví něco jiného. Někdo vzpomene bývalý Oděvní podnik, možná také továrnu Wikov, jiný zdejší secesní a funkcionalistické stavby či rodáky, jako jsou Otto Wichterle, Edmund Husserl nebo Jiří Wolker. Někdo jistě připomene blízké zámky v Plumlově a Čechách pod Kosířem. Zkuste se ale někoho zeptat, jestli jim něco říká pojmenování Ptení...

25 km / mapa / okres Prostějov

Pětadvacet kilometrů měří trasa tohoto tipu na výlet po některých méně známých či spíše neznámých zajímavostech v blízkosti Prostějova a vojenského prostoru Březina. Je vhodnější spíše pro kolo, dá se ale samozřejmě zdolat i pěšky, byť zpočátku to bude cesta poněkud nepříjemná, vede totiž částečně po hlavní silnici. Ale co naplat. 

Naše cesta začíná právě ve Ptení, na vlakovém nádraží ležícím na trati z Prostějova do Moravské a České Třebové a blízko říčky Romže, jejíž údolí odděluje Zábřežskou a Drahanskou vrchovinu. Voní to tu dřevem, to ze zdejší pily v sousedství trati. Podél ní se vydáme na cestu, v prvé řadě je třeba dostat se do samotného Ptení. Nádraží se totiž nachází v části Ptenský Dvorek a ta na místě někdejšího hradiště z mladší doby kamenné. Nebudeme ovšem zabrušovat do pravěku, naopak po dvou kilometrech se před námi objeví první domy Ptení. Ve středu obce jistě zaujme pěkný kostel sv. Martina, u něj si lze prohlédnout polychromovanou sochu sv. Jana Nepomuckého v kapličce u fary, ale také nastudovat mapu okolí. Poněkud skryta nicméně stále zůstává zdejší největší zajímavost, pozdně renesanční zámek. Od kostela ale stačí ujít jen pár desítek kroků a stojíme u patrové stavby s nárožními věžemi na čtvercovém půdorysu, která má ovšem v posledních desetiletích smůlu na využití a chátrá. Kéž by se našel zájemce s reálným plánem...

Z Ptení se po silnici vydáme směrem na Holubici a Stínavu, po cestě lze ve výhledu spatřit i plumlovský zámek. K Holubici, respektive od křížku nad Ptením ke křížku u Holubice, je to asi kilometr, necelý další je to pak na kraj Stínavy, s tím, že několik desítek metrů musíme absolvovat po hlavním tahu Prostějov - Boskovice. Zatímco Holubice je v podstatě jen pár domů a kaplička, jádrem Stínavy je rozlehlá náves obklopená původními grunty i novějšími rodinnými domy. A v jejím středu stojí stařičký kostel Povýšení sv. Kříže, postavený nejspíše ve 12. století, což jej řadí mezi nejstarší církevní stavby na Prostějovsku a na Drahanské vrchovině. Románsko-gotická stavba zvenčí zaujme především mohutnými opěráky, také slunečními hodinami a vysokou střechou, dnes pobitou červeným plechem, v minulosti ji však kryl šindel. Vypadalo by to jistě lépe. 

Z návsi budeme pokračovat směrem na Plumlov a Prostějov po červené turistické značce. Ještě ve Stínavě se zastavíme u půvabné kapličky se studánkou sv. Cyrila a Metoděje a pak už se necháme značkou vést po hranici vojenského prostoru, na pár okamžiků nás i za varovné cedule zavede – ostatně o víkendu je tato okrajová část újezdu přístupná bez povolení. A mimochodem tu nad řekou Oklukou, které se dále po toku říká Hloučela, ve středověku stávalo městečko zvané Městisko, dodnes se po něm dochovaly terénní nerovnosti. Pokud se ale budeme držet červené značky, projdeme Vícovem, kde stojí za zastávku náves s kostelem sv. Floriána. A tak jako tak brzy staneme na břehu Okluky, a sice v sousedních plumlovských Hamrech. Tady může kromě rybníků zaujmout třeba kaple spojená s hasičskou zbrojnicí. 

Po červené a podél řeky pokračujeme kolem Žárovic a přes Soběsuky, brzy se ocitneme na břehu Podhradského rybníka – a tedy přímo proti plumlovskému lichtenštejnskému zámku, který se nedostavěný majestátně tyčí na skále nad hladinou. Ten obrázek je známý. Vyplatí se ale vystoupat přímo do zámeckého areálu, kde jsou i pozůstatky původního hradu (o Plumlově jsem psal tady), a vůbec projít se po tomto městě, třeba ke kostelu Nejsvětější Trojice. 

Z náměstí se dá pohodlně dostat autobusem do Prostějova, ale to by byla škoda. Červená značka totiž pokračuje po břehu zdejší přehrady, v létě tu láká pláž k malému odpočinutí, celoročně se pak z hráze či svahu nad ní nabízí krásný výhled na plochu přehrady a zástavbu Plumlova nad její hladinou, ale také třeba na Velký Kosíř s rozhlednou (o něm si můžete přečíst zde) a pak také na Mostkovice ležící pod hrází. V Mostkovicích se vyplatí zajít si kousek od značky k mariánskému baroknímu kostelu, jen pozor na auta, je tu docela provoz. Musíme tu přejít hned dvě rušné hlavní silnice. Pak už ale cesta pokračuje po klidném břehu klikatící se Hloučely až do Prostějova, doprovázená tabulemi naučné stezky, která seznámí zejména se zdejšími přírodními zajímavostmi.

Červenou značku budeme sledovat až k prostějovskému místnímu nádraží, od něj se vydáme upravenou Rejskovou ulicí do centra města. A tady je zajímavostí, že by to vydalo na samostatný text – původně renesanční zámek, v němž je informační centrum, v sadech pozůstatek městského opevnění s namalovanými fasádami původních domů, na rozlehlém náměstí T. G. Masaryka pak třeba secesní "nová" radnice nebo stará radnice, v níž sídlí muzeum, a největší městský kostel Povýšení sv. Kříže, o kousek dál pak secesní Národní dům a po cestě k hlavnímu nádraží barokní klášter milosrdných bratří, moderní vila Františka Kováříka nebo vila, v níž žil otec kontaktních čoček Otto Wichterle, a zcela v závěru poválečná budova hlavního nádraží. Je toho dost, Prostějov si ale probereme někdy příště, nyní jsme totiž v cíli cesty a brzy jede vlak domů... 












Žádné komentáře:

Okomentovat