30. dubna 2018

Putování Pomoravím si užili i turisté s handicapem

Po čase jsme se s Větráním vydali zase na jednu trasu, kterou jsme si prošlápli už dříve, totiž Litovelským Pomoravím z Horky do Litovle, kudy jsme šli ve větru na jednom z prvních výletů na podzim 2014. Tentokrát ale byla výprava v mnoha ohledech jiná. S mottem Turistika pro všechny se totiž zúčastnili APAči, studenti aplikovaných pohybových aktivit z olomoucké fakulty tělesné kultury, a jejich handicapovaní hosté, kteří se připravují na červnovou expedici v Alpách.

Na fotce z amfiteátru centra ekologických aktivit města Olomouce Sluňákov v Horce nad Moravou, kde byl start cesty, tak lze napočítat na padesát účastníků, mezi nimiž jsou i děti, dva účastníci na vozíku, dále pak turisté se zrakovým nebo sluchovým postižením. A také Standa, medvěd z ponožek, maskot blížícího se olomouckého majálesu. Protože se ale APAči a jejich hosté přidali jen na úvodní úsek cesty do Hynkova, kde je pak čekal vodácký program, do statistik Větrání počítám jen třináctku větračů, kteří pak pokračovali až do Litovle.

Areál Sluňákova nicméně neposloužil jen pro úvodní fotku výpravy, výletníci v jeho zákoutích strávili přes hodinu, prozkoumávali život ve zdejších tůních, zdolali Sluneční horu nebo si třeba vyzkoušeli, jak zní stromový xylofon. Na závěr okruhu po areálu jsme se ještě zastavili u „lodě“ rajské zahrady u pasoucích se ovcí a pak už jsme se vydali na procházku lesem do sousedního Hynkova. Protože tudy vedou pevné cesty, hojně využívané i cyklisty, nebyl přesun žádný problém ani pro vozíčkáře či kočárky a brzy nastalo loučení s APAči, přičemž alespoň jejich hostům jsem předal jako malou pozornost pamětní list, který běžně větrači dostávají v cíli našich cest.

Se zbylou třináctkou větračů jsme pak po krátké pouze pokračovali na cestu vstříc Litovli. Selská hráz, po níž jsme šlapali, byla obsypána z obou stran barevnými koberci pomněnek, pampelišek a dalších květů, sem tam se až k hrázi ukázal některý z meandrů Moravy či jejích ramen, které dávají krajině Litovelského Pomoraví její nezaměnitelný ráz. Ve Lhotě nad Moravou jsme opustili červenou značku a vydali se podle mého mínění lepší trasou po břehu hanáckého moře, tedy pískovny Náklo. No, tento úsek byl sice opravdu příjemnější, když nevedl po asfaltu, na druhou stranu slunce pálilo tak, že když jsme došli od vesničky Březové do stínu lužního lesa, byť opět na asfalt, nejeden větrač si oddychl.

Cesta tu a tam křížila řeku Moravu a její ramena, co však zanechalo větší dojem, byla takřka neustálá vůně medvědího česneku, kterému se ve zdejších přírodních rezervacích tuze daří. A někteří včetně mě si zablbli na zastaveních Lesánkovy naučné stezky s lanovými aktivitami a zavěšenými plošinami, na nichž si lze procvičit rovnováhu. Brzy se pak objevily první litovelské domy a po návštěvě informačního centra jsem Putování Pomoravím prohlásil za úspěšně ukončené.

Do Pomoraví se nicméně brzy s Větráním zase vrátíme, ve středu 9. května vyrazíme v rámci Sportovního dne Univerzity Palackého na cestu z Choliny kolem pověstmi opředeného vrchu Rampach s cílem právě v Litovli, odkud je dobré spojení zpět do Olomouce, kde se odpoledne rozjede program Olomouckého majálesu UP. Více na stránce Větrání.






















Žádné komentáře:

Okomentovat