11. srpna 2019

Putování Králickem nadchlo nejen dalekými výhledy

Snad ze všech stran jsme na jediném letním Větrání viděli východočeské Králíky, posazené na česko-moravsko-kladském pomezí v půvabné krajině mezi vrcholy Hanušovické vrchoviny a Orlických hor. Výlet, jehož trasa už na mapě vypadá zvláštně, ale v reálu nabízí nespočet historických památek nebo pěkné výhledy, si nenechalo ujít dvanáct turistů. 

Ta trasa... snažil jsem se na ní namíchat co nejpestřejší koktejl přírodních a kulturních zajímavostí, a i když výletu předcházelo dlouhé civění do mapy, v terénu se tento mix ukázal ještě výživnější. Notnou dávkou k tomu přispělo i počasí, když předpovídanou zataženou oblohu velký kus dnes prorážely sluneční paprsky. Nakonec jsme mezi startem na vlakové zastávce Prostřední Lipka a cílem na nádraží v Červené Vodě urazili něco mezi 19 a 21 kilometry – na rozhlednu na Křížové hoře jsme nešli všichni... A vlakem jsme zavítali ještě dál, než bylo původně v plánu. Ale popořádku. 

Vlak směřující do Jeseníků byl toho dne obzvlášť narvaný, turistickou akci totiž pořádal pivovar Holba a samozřejmě spousta lidí vyrážela do hor na soukromé vycházky a túry. Ještě v Hanušovicích počet cestujících ve třech vagonech rostl, ale to jsme již vlak opustili a přesedli na motorák ke Králíkům, ve kterém bylo o poznání méně rušno. Přímo až do Králíků jsme nicméně nejeli, vystoupili jsme v Prostřední Lipce a do města si ten kousek cesty došli po svých, se zastávkou u areálu zdejšího Vojenského muzea, které se připravovalo na oblíbenou tradiční akci Cihelna, konanou další sobotu. Na králickém náměstí jsme se pak trochu rozkoukali, navštívili informační centrum a vydali se vstříc okolním kopcům. 

Vždy se mezi větrači našel někdo, kdo příliš nestudoval na mapě trasu výletu. Nejinak tomu bylo i teď, a tak některým přišlo divné, proč se proslulému klášteru na Hoře Matky Boží vzdalujeme, když je jedním z našich cílů. Jenže trasa nejprve vedla na vedlejší kopec Veselka – jednak kvůli výhledu právě na klášter, ale také do širého okolí. Jako na dlani jsme z vrcholu měli masiv Králického Sněžníku i s "nádorem" Stezky v oblacích nad Dolní Moravou, údolí s Malou Moravou a tratí, po které jsme přijeli, nebo nejvyšší hanušovický vrchol Jeřáb, v dáli se v mlze maskoval vysílač na Pradědu. Naší pozornosti nicméně neušla ani zdejší prvorepubliková pozorovatelna Utržený, součást linie pohraničního opevnění. 

Teprve nyní jsme naše kroky otočili k hedečskému klášteru, v němž byli za totality internováni příslušníci řeholníci několika řádů u nás působících – tuto černou epizodu v historii poutního místa dnes připomíná Památník obětem internace. Dovnitř poutního kostela jsme alespoň na chvíli nakoukli. A že nás u kláštera zastihlo poledne, doplnili jsme síly na pokračování našeho putování někteří přímo v trávě na vyhlídce u Franty, jak místní přezdívají soše Pozorovatele, která se na dohled kláštera tyčí. Za dalším výhledem jsme pokračovali na blízkou rozhlednu Val na stejnojmenném kopci, která nám po zdolání 102 schodů nabídla zase jiný pohled na Králíky a obce a hory v okolí. 

Přes okraj Horní Orlice jsme pak zamířili do lesa, kudy nás modrá značka (což je příznačná barva, protože podél cesty byla spousta borůvek, které jsme nenechali bez povšimnutí) převedla přes historickou zemskou hranici na Moravu. Náš cíl, Červená Voda, totiž, ač v ústeckorlickém okrese a Pardubickém kraji, je dědinou původně moravskou (v současnosti jsou ale součástí i některé sousední české vesnice, mimo jiné právě Horní Orlice). Prošli jsme Šanov s řadou opravených původních chalup a pěkným mariánským kostelem, za vesnicí se pak výprava rozdělila na dvě skupiny – zatímco ta početnější zamířila ještě do prudkého kopce na rozhlednu Křížová hora, druhá pomalu sešla přímo do Červené Vody. Ale ochuzena o výhled na obec rozhodně nebyla a podívala se i do zdejšího kostela sv. Matouše. 

Znovu jsme se všichni sešli na červenovodském nádraží. Že tu ale provoz není zrovna kdovíjaký, rozhodli jsme se ukrátit si čekání malou projížďkou. Vlak, kterým jsme měli později jet do Dolní Lipky, totiž nejdřív jel do Mlýnického Dvora, a když jsme měli ty síťové jízdenky, tak co sedět na nádraží. Takže jsme se alespoň přes okno vlaku podívali ještě do dalších částí Červené Vody a čekání jsme si náležitě užili až na nádraží v Dolní Lipce. Spěšňák z Jeseníků v Hanušovicích byl zase trochu tlačenka, ale podstatně menší než ráno, takže jsme i naše unavené nohy mohli na chvíli natáhnout, než jsme v Olomouci vystoupili do deště...

Mimochodem nebylo to poprvé, co jsme s Větráním na Králicko zavítali. Před třemi lety jsme v Králíkách končili trasu z Malé Moravy přes Jeřáb, po cestě jsme navštívili zmíněnou rozhlednu Val a zastavili se u hedečského kláštera. Tehdejší report je k přečtení tady.
































Žádné komentáře:

Okomentovat